Rozhovor s Karolínou Plíškovou: Jak na Wimbledonu šprtala křižovatky

Aby ne, když už má pro řidičské začátky v garáži nový mercedes, a navrch tři porsche coby odměnu za turnaje v německém Stuttgartu.

Co ta změna: konečně si udělat řidičský průkaz?

Přestalo mě bavit být závislá na odvozu od ostatních. Jako sportovec jsem v autě vlastně pořád, ale dlouhou dobu jsem potřebu mobility neřešila,

měla jsem totiž ochotné a dobré řidiče – mamku, taťku, manžela. Letos jsem si ale řekla: Dost! Nemusíš je otravovat věčně.

Za jak dlouho jste při tak velkém cestování po světě schopná řidičák udělat?

Největší porci zvládnu teď o prázdninách. Na Wimbledon jsem si s sebou vzala testy i učebnici a mezi zápasy šprtala křižovatky a paragrafy. Pak jsem měla nějaké volno, takže jsem docela pokročila. Brzy přijdou turnaje v Americe, po nich bych chtěla autoškolu dotáhnout a od podzimu frrrr – řídit!

Jak vám jde teorie?

Hůř než jízdy. Značek je dost, ostatního biflování taky a já už přece jen pár let nic z učebnic do hlavy nedostávala.

Je rozdíl dělat autoškolu v osmnácti a šestadvaceti?

Pro mě ne, cítím se pořád jako náctiletá. Takže žádná změna! A respekt z řízení mám – řekla bych – stále stejný jako před osmi lety. Můžu-li odhadovat, budu jistě patřit mezi klidnější a opatrné řidičky. A to nejen letos v začátcích. Obecně mám cestování autem hodně ráda, rychlou jízdu však přímo nemusím. Hlavní pro mě je v pořádku dojet. To se mi zatím celý život daří.

Rozhovor se závodnickým chameleonem Sébastienem Bourdaisem: Bavím se jako nikdy!

Proč jste v osmnácti autoškolu nedodělala?

Kvůli nedostatku času. Jedna jízda, pak na turnaj, po něm jen den volna – vlastně jsem permanentně začínala, a i kdybych se rozkrájela, za rok autoškolu nedodělám. Tak jsem to raději odložila.

Už víte, kam povede vaše první jízda?

Určitě k rodičům. Mamka bydlí v Mělníku, to je z Prahy kousek. A taťka u Loun, což taky není daleko. Obojí do hodinky, na první samostatnou jízdu

tak akorát, ne? Navíc u Loun jsem vyrůstala, mám tam oblíbená místa, a tak se tam pojedu se svým prvním autem nostalgicky podívat.

Jako ono první auto jste si vybrala dost velký vůz: Mercedes GLE Coupé. Proč?

Já jsem si ho vyloženě nevybírala, vzešlo to s dohody se společností AAA Auto, respektive její značkou Mototechna. Přijde mi, že pro mě jde o „kamarádské“ vozidlo. Budí dojem bezpečí, na což ženská vždycky slyší, uvnitř je na mých 186 centimetrů dost vysoké a i zavazadelník mi přijde na ta kila mých tašek a báglů tak akorát.

Nejde ale o vaše jediné auto, že?

To ne. Na turnaje v zahraničí nám – tedy mé sestře Kristýně a celému tenisovému týmu – Mototechna poskytla ještě dvě Kie Sportage. Kiu jsem mimochodem vyhrála jako odměnu na turnaji v Koreji, ale domů z Asie jsem ji nedovezla a udala ji tam.

Vyhráváte na turnaji nové vozy často?

Hlavně ve Stuttgartu. Loni jsem tam dostala porsche – hezké, červené, snad až moc nápadné. Letos jsem za účast obdržela druhé, a protože jsem turnaj vyhrála, tak ještě jedno navrch.

Nápadné, protože je červené?

Přesně. Nemám ráda křiklavost, vyznávám spíš decentnost. Černý lak mi přijde na auto nejlepší, vůz s ním vypadá luxusněji a to se mi moc líbí.

Pamatujete si na vůbec první auto, kterým jste jezdila, přesněji vozila se?

Jasně že pamatuji! Byl to Volkswagen Golf mojí mamky. Cestovali jsme v něm týden co týden, jako dnes vidím ty cesty na turnaje po Česku, ale i po Německu či Rakousku. Strávila jsem v něm hodně velkou část života, stal se mým druhým domovem.

I s postelí?

Že bych v něm pravidelně spávala, to ne. Ale vybavuji si, že jsme jednou museli zastavit na několik hodin kvůli vánici, takže i jako postel vlastně

posloužil.

Vánice není na silnicích nic příjemného. Co vás na nich ještě štve?

Zácpy, kolony – to asi každého řidiče. Berou moc času a já opravdu neustále pospíchám. Ale jak jsem zmínila, rychlou jízdu nemusím, takže pak nemám časovou ztrátu z auta jak dohnat. Dál mě dost štvou výmoly českých cest. Projet díru znamená uvnitř vozu zažít opravdový otřes, pokaždé mě to zabolí i za to autíčko. Takže bych sobě i ostatním v Čechách, na Moravě i ve Slezsku moc přála hladké a kvalitní silnice. Takové, jaké znám roky z Rakouska a Německa. Je to ale nejspíš jen zbožné přání, viďte?

Jak řídí Veronika Vítková: Nejraději jezdím v horách

Jezdíte raději po dálnicích, nebo po okreskách, či rovnou v horách?

Raději mám dálnice. Zatáčky, či dokonce horské serpentiny mi nijak nevadí, špatně se mi nedělá, ale nemůžu pak koukat do telefonu. A to já v autě, tedy na místě spolujezdce samozřejmě, vážně moc ráda!

Co vám ve voze nesmí nikdy chybět?

Tak to se nabízí z toho, co jsem právě řekla: na prvním místě je to nabíječka na telefon. Na ní, tedy na mobilu, jsem opravdu závislačka. Dále hudba.

Jako spolujezdec si ji pouštím vždycky a coby řidička to asi budu mít stejné. No a pak žvýkačky a hezká vůně do interiéru. To mi pro začátek bude asi stačit.

Karolína Plíšková

• Česká profesionální tenistka, slavnější z dvojčat Plíškových – i sestra Kristýna se živí tenisem.
• Před rokem vystoupala až na 1. místo světového žebříčku jako první hráčka samostatné České republiky, držela se na něm osm týdnů do září 2017.
• Narodila se před 26 lety v Lounech, oficiálně žije v Monaku, kde se letos i provdala za Michala Hrdličku.
• Vyhrála na dvě desítky turnajů, loni si zahrála semifinále French Open a předloni finále US Open, s reprezentací Česka získala dvakrát týmový Fed Cup.
• Tenisem si vydělala přes deset milionů dolarů.