Velké korejské sedany – Neklidné vody východního designu

Ačkoli má výroba luxusním vozidel jihokorejského původu – například v porovnání s Evropou – nepříliš dlouhou historii, existuje celá řada sedanů, jejichž cílem bylo konkurovat etablovaným sedanům věhlasného jména. Zpočátku šlo převážně o vozy licenční výroby, dnes jde o sebevědomé modely s osobitým designem, které se poučily z chyb předchůdců a pracují s méně vyzývavými tvary. Připomeňme si proto vývoj designu dvou významných automobilek na tomto poli, které prošly intenzivní designovou obrodou – Hyundai a Kia. V souvislosti s tím také nastává příležitost pro určité porovnání dvou odlišných pojetí.

Obecně vzato jsou nejnovější korejské sedany tradičně stavěné, a to i přes progresivní design jejich výrobců – zatímco Kia pracuje s inovativními rysy z představ Petera Schreyera, Hyundai experimentuje s fluidními linkami a proměnlivostí ploch.

Hyundai – Po proudu klasiky

První producent přehledu realizuje rozšířený a z dnešního pohledu perspektivní způsob – design, který je přizpůsoben globálnímu pojetí vozidel, jejichž nasazením na mnoho rozdílných trhů je prověřena flexibilita tvarosloví a jeho schopnost konkurovat konkurenci.

Pomineme-li první velký sedan korejské značky založený na Fordu Granada, pak důležitým vozem pro korejský design byla první generace Grandeur, produkovaná v letech 1986 až 1992. Vozidlo, jež vzešlo ze spolupráce s firmou Mitsubishi (konkrétně jde o druhou generaci vozu Debonair), vykazovalo viditelné prvky amerického stylingu, který dokreslovalo chromování masky či okenních rámů

Druhé generační vydání z let 1992 až 1998 pokračuje ve spolupráci s Mitsubishi. I přes výrazné změny z hlediska celkového vzezření karoserie nedošlo k zásadním změnám – kompozice přídě se stále opírá o klasicky pojatou masku chladiče s poměrně velkým množstvím chromování. Zrak pozorovatele zaujme dlouhá příď klasické tříprostorové karoserie s výrazně předsunutým nárazníkem.

V souvislosti s tímto obdobím zmiňme velký sedan Dynasty, jehož výroba byla započata v roce 1996. Šlo o luxusní automobil, který se od běžné produkce značky odlišoval specifickými znaky, kupříkladu jiným logem vycházejícím z písmového znaku D. Produkce byla ukončena v roce 2005.

Třetí generace Grandeuru (1998-2005), v Severní Americe známá jako Hyundai XG, pokračovala v nastolených pravidlech designu svých předchůdců. Zatímco tvarově nejde o převratný model, technicky se jedná o první vůz modelové řady vyvinutý výhradně automobilkou Hyundai.

Jisté změny nastávají s příchodem čtvrté generace modelu (2005-2011), prodávané též pod názvem Azera. Zatímco profil s propracovaným pontonem (takto provedená členitost ploch je v kontextu modelové řady užita poprvé) kultivuje automobil, zadní svítilny s plynulým propojením patří mezi nejvíce atypické části exteriéru. Oproti tomu příď je vyslovené konvenční, s relativně subtilní maskou (oproti předchůdcům a mnoha konkurentům) a mírně zkosenými světlomety. Výrazně odlišné ztvárnění prezentuje pátá generace vozu.

Zásadní zlom v oblasti designu korejského velkého sedanu nastává s příchodem studie Genesis v roce 2007, jehož světová premiéra proběhla na autosalonu v New Yorku. Automobil pokračuje ve svébytnosti přístupu předchozího sedanu Dynasty a pro svou identitu volí jiné logo. Letošní rok přinesl omlazení designu, které postihlo světelnou optiku či styling masky.

Dynamický skok vpřed přinesla nová generace Equus. Zatímco její předchozí vydání (1999-2008) vycházelo ze společného vývoje s Mitsubishi (včetně použití platformy s pohonem předních kol), nová generace pracuje se zcela novými karosářskými principy, notně inspirovanými moderním firemním designem.

Nelze však opomenout starší záblesky v oblasti luxusních automobilů. Jedním z nich je kreace SLV (Super Luxury Vehicle) z roku 1997, která se rozpracování v sériové výrobě nedočkala. Jedním z důvodů je patrně vysoce nonkonformní vzhled a na poměry vyšších automobilových tříd neobvyklá dvouprostorová karoserie. Exteriér je kombinací barokních oblin s vícevrstvým provedením ploch (zvláště ve spodní části vozu včetně nárazníků), přičemž celek je do určité míry ovlivněn retro designem.

Modernější a značně realističtější představou reprezentativního modelu je vize HCD-7 z roku 2002. I zde je patrný nádech designové historie, zvláště při pohledu na masivní blatníky (zadní jsou zároveň základem pro vertikálně orientované svítilny). Mírně melancholický výraz přední části, způsobený optikou světlometů (přesněji polohou směrovek), je však pravým opakem tvarové dynamiky, čemuž sekunduje vysoká příď s oblým čelem.

Kia – Experimentátor

Ač nejde o hledače nových cest, v porovnání s vozy Hyundai jsou sedany Kia laděny na dynamičtější vibrace. Nehledě na fluidní design posledních Hyundaiů bývají modely Kia odvážnější, což se za chvíli ukáže na názorných příkladech.

Prvním zástupcem značky v segmentu luxusních vozidel, který byl zároveň konkurencí pro Grandeur, se stala Kia Potentia, postavená na základě Mazdy Luce. Řada z let 1992 až 2001 se vyznačovala velmi tradičními proporcemi s tradičním uspořádáním nosných prvků (maska chladiče, světlomety).

Nástupcem ve formě modelu Enterprice, vyráběným v letech 1997 až 2002, pokračuje spolupráce s firmou Mazda. Tentokrát jde o sedan Sentia, konkrétně o jeho druhou generaci. Byť se jedná oproti předchůdci o vůz modernější koncepce, exteriér vykazuje konzervativní rysy s klasickým rozvržením prvků.

Vozem Enterprice však vizuální neutralita končí, a sice díky modelu Opirus z let 2002 až 2010, jehož přední světlomety evokují ty z třídy E firmy Mercedes-Benz. Tím ale jakákoli podobnost s konkurencí končí, což dává najevo originální proporčnost – druhý karosářský prostor je poněkud delší, s čímž kontrastuje nižší a relativně kratší příď (zejména v porovnání s dřívějším pojetím korejských sedanů). Zadní svítilny jsou sice vcelku konvenční, disponují však originální optikou s použitím motivu kruhu.

Po kontroverzním sedanu Opirus přichází v roce 2009 model Cadenza, již vycházející z nového tvarového myšlení, jehož poznávacím znakem jsou dynamické křivky s mnohdy dramatickým spádem (například v profilu zmíněného sedanu), stejně tak smělejší provedení světelné optiky.

Zatím poslední limuzínou výrobce je velký sedan Quoris, na kterém se prověřila použitelnost mnoha stylistických prvků z menších modelů téže značky, zvláště tzv. tygřího nosu. Ten je zde přirozeně zvětšen a přepracován tak, aby korespondoval s tvarem světlometů, které zdobí dynamický výběžek směrem doprostřed přídě.

Také v nedávné historii automobilky Kia lze vysledovat vize, zasahující do vyšších rozměrových tříd. Jednou z nich je koncept GT z loňského roku, navržené týmem, v jehož vedení stál Peter Schreyer. Kreace pozoruhodným způsobem pracuje s plochami, což je vidět na přídi s dynamicky protaženými díly, zasahujícími do prostoru světlometů.

SsangYong – Alternativa s prémiovými kořeny

Zatímco v Evropě je jihokorejský SsangYong znám spíše díky svým neotřelým a značně netradičním SUV, jedná se také o výrobce velmi konzervativní limuzíny Chairman. Ten platí za alternativu ke dvěma výše uvedeným značkám.

Historie modelové linie pramení v roce 1997, kdy byl uveden sedan s technikou firmy Mercedes-Benz. Tvarově je model velmi podobný modelu W124 po notném zakulacení hlavních rysů. Model byl na trzích s nižší hustotou sítě SsangYong nabízen pod značkou Daewoo, což se podepsalo na masce chladiče s (pro Daewoo charakteristickým) žebrováním, děleným na tři hlavní segmenty. Specifickou podobu vozu pak představuje kreace WZ z roku 2007.