Lada Sport VFTS (1982-1986): Sovětské béčko závodilo i u nás

Sovětský VAZ se prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Avtoexport zúčastňoval závodů a soutěží prakticky od počátku své existence. Za vznikem speciálů stál povětšinou Litevec Stasys Brundza. Mladší generaci jeho jméno asi nic moc neříká, ale tenhle muž byl desetinásobným mistrem SSSR v rallye a jedním z nejznámějších jezdců východní Evropy 70. a 80. let minulého věku. Ještě s Moskvičem 412 vyhrál Tour d'Europe 1974, třeba v Rallye Acropolis 1976 dojel šestý absolutně. Samozřejmě se žigulíkem, byť ten měl v přídi řádně modifikovanou patnáctistovku... Znali jsme ho i z domácích podniků, později uspěl v Rallye Tatry a na Šumavě.

Právě Brundza byl tedy tím nejpovolanějším k tomu, aby stvořil divokou ladu ďábelské skupiny B. Rallyeové auto na základě modelu 2105 s označením VFTS se rodilo v letech 1982-1986. Zkratka znamenala „Vilnijuskaja fabrika transportnych sredstv“ (Továrna na dopravní prostředky ve Vilniusu). Nejednalo se pochopitelně o brutální „béčko“ ve stylu Peugeotu 205 Turbo 16.

Přeplňovaný čtyřválec před zadní nápravou a pohon všech kol bychom zde hledali marně, modifikace byly podobné naší Škodě 130 LR. Ta sice přišla později, ale na domácích rychlostních zkouškách jinak vynikající lady bez problémů porážela. I Sport VFTS odpovídal předpisům třídy B/10, kde mohly startovat atmosférické dvoukolky s maximálně šestnáctistovkami. Homologaci pod číslem B-222 získal 1. října 1982 po více než tříletém vývoji.

Šestnáctistovka

Dvouventilový čtyřválec OHC 1568 cm³ se dvěma karburátory Weber 45 DCOE bez přeplňování se nacházel podélně vpředu, měl litinový blok, hliníkovou hlavu i mazání se suchou klikovou skříní a jedním olejovým čerpadlem. Díky zvýšené kompresi (až 11,5:1) a dalším úpravám byl naladěn na 160 koní, tedy 118 kW/7000 min^-1. Násobky maxima točivého momentu 165 N.m byly k dispozici v 5500 otáčkách a o jejich přenos dozadu se staraly jednokotoučová suchá spojka a mechanická čtyřstupňová skříň. Lada VFTS Sport byla 4090 mm dlouhá, 1725 mm široká a 1400 mm vysoká. Původně vážila kolem 930 kg. Na stovku byla schopná sprintovat během 8,4 s a jela až 192 km/h, záleželo na použitých převodech.

Spojku vyrobili u Sachsu, tlumiče dodal Bilstein, podvozek měl mimochodem standardní rozvor 2424 mm, vinuté pružiny, teleskopické tlumiče, vpředu příčné lichoběžníky se stabilizátorem a zadní tuhou nápravu s dvěma dvojicemi podélných ramen a panhardskou tyčí. Zůstalo i šnekové řízení a zadní bubnové brzdy. Typický znak představovaly mohutné plastové nástavce blatníků a integrovaný zadní spoiler, zcela chyběly nárazníky. Interiér byl klasicky strohý a dominoval mu tříramenný sportovní volant.

Rovněž pro okruhy

Auta se pravidelně objevovala hlavně v Poháru míru a přátelství a v národních šampionátech východoevropských zemí, kde byla konkurenceschopná a velmi úspěšná, nezřídka s potvrzenými ambicemi na stupně vítězů. Jezdili s nimi i českoslovenští jezdci v soutěžích a také na okruzích. Zde se používala větší kola o průměru 15 palců místo „třináctek“. Našim pilotům je postavil ze sériových 2105 Metalex ve svém provozu v Mělníku, dále si je ladili a upravovali většinou ve vlastní režii. Největších úspěchů dosáhl Václav Blahna v barvách Agroteamu JZD Slušovice. Okruhové speciály disponovaly až 180 koňmi (132 kW) a jely přes 200 km/h.

Na mezinárodní scéně se mohl zaskvět sovětský rallyeový tovární tým, fungoval „tržně“, takže si vybíral podniky, kde měla značka Lada silnou pozici, třeba finských 1000 jezer a trhací podnik pod řeckou Akropolí. V „Jezerech“ 1986 zcela dominovala kategorii B/10, kde získala prvních šest pozic! Nejúspěšnější byl celkově osmnáctý Nikolaj Bolšich s bratrem Igorem v roli spolujezdce.

Evo

Druhá evoluce VFTS v osmdesátém šestém již dostala pětistupňovou převodovku a karosářské díly (kapotu, zadní víko a dveře) z hliníku, podařilo se jí odlehčit až na muších 780 kg. Boční okna byla navíc z plexiskla. Zajímavostí oplývalo i schéma řazení: jednička se totiž nacházela zcela vpravo nahoře nad zpátečkou, zatímco dvojka, trojka a čtyřka na obvyklých místech. První rychlostní stupeň se totiž používal naprosto minimálně...

Po zrušení skupiny B ve velkých podnicích pokračovala ve východním bloku dále – Blahna s ní získal titul soutěžního mistra ČSSR 1987. V MS nestartovala nikdy, důležitými mezinárodními úspěchy se tak pochlubit nemůže, maximálně na evropských kolbištích kontinentálního šampionátu. Homologace jí skončila až 31. prosince 1991.

Nejméně třicet

V tovární režii se zrodilo třicet oficiálních kusů VFTS, kolik jich ale je celkově, to už nikdo nespočítá, navíc vznikají i novodobé kopie. Dnes se tato poměrně populární auta objevují v rallye historiků, nejen u nás, ale hlavně v Maďarsku a patří mezi veterány, neboť datum jejich debutu dávno překročilo tři dekády. Čas letí...

Nicméně výchozí model 2105, první z radikálně modernizované řady se začal vyrábět v lednu 1980 a skončil v prosinci 2010. Odvozená 2107 se v egyptské Káhiře montovala ještě v létě 2014, pak už došly stavebnice. Znamenalo to definitivní konec klasických žigulíků.