Lotus X100: Poslední prototyp z Chapmanovy éry je na prodej, nestojí ani dva miliony

Na počátku 80. let minulého věku se u Lotusu v britském Hethelu děly věci. Colin (celým jménem Anthony Colin Bruce) Champan se spolu se svým týmem pustil do vývoje nástupce lehounkého a obzvláště mezi amatérskými závodníky oblíbeného Elanu. Muž, který dal výrobci sportovních vozů a zároveň i týmu formule 1 život, se na vzniku prototypu následníka skutečně podílel... Hlavní tvarové práce měl však na starosti Oliver Winterbottom, který se vrátil od TVR.

Nový Elan, skutečně se tak měl jmenovat, obdržel interní kód M90. Jenže po Chapmanově předčasné smrti na selhání srdce v prosinci 1982, mimochodem v pouhých 54 letech, bylo najednou všechno jinak. Firma se dostala do těžkých finančních potíží, přísně hranaté žluto-šedé kupé zůstalo nedokončenou a hlavn2 nepojízdnou slupkou. Objevil se však zachránce David Wickens z British Car Auctions s dostatkem financí, získal tak ve společnosti rozhodující podíl.

Pomohla Toyota

Projekt M90 nakonec do svého finiše dospěl, jenže jako X100, navíc už v otevřené verzi. Dostal čtyřválec Toyota 4AGE z Corolly GT, spojený s pětistupňovou přímo řazenou převodovkou. Šestnáctistovka poskytovala 92 kW (125 k) v 6600 otáčkách, červené pole leželo ještě o tisícovku výše. Točivý moment vrcholil 142 N.m/5200 min^-1. Panují dohady, co všechno měl tento lotus společného s MR2. Motor a převodovku, jistě, jenže v případě britského kabrioletu se nacházela vpředu, nikoli uprostřed jako u sporťáku z ostrovního císařství.

Podvozek s rozvorem 2308 mm, také z Japonska, sdílel X100 s modelem Excel. Měl výfuk i palivovou nádrž o objemu 55 l z nerezové oceli. Mezi krajními polohami bylo třeba volant, samozřejmě umístěný na pravé straně otočit takřka třikrát. Kola od sebe dělilo 1440, respektive 1460 mm. Další díly pocházely z Vauxhallu Royale, dvojčete Opelu Monza (přístroje), Austinu Allegro (chladič), Aston Martinu Lagonda (koncová světla) a Fordu Fiesta (směrovky). V ploché přídi se nacházely efektní výklopné reflektory.

3921 mm dlouhou, 1698 mm širokou a jen 1187 mm nízkou karoserii vyrobili z laminátu, spodní část je šedá, horní stříbrná. Plátěná střecha byla rozdělena na dvě části: šlo odejmout nejprve tu nad sedadly, zadní kus se sklápěl klasicky jako u kabrioletů či roadsterů. Prototyp dostal i dvě zadní nouzová místa.

M100 dostal přednost

895 kg lehké auto se zrodilo v roce 1984. Ručně, ale za pomoci definitivních forem, chystaných pro skutečnou produkci. Jen palivová nádrž měla být vyztužena uhlíkovými vlákny. Jenže to už se v Hethelu pracovalo na pozdějším Elanu M100 s předním pohonem, pořád se ještě zvažovalo i kupé a projekt se stále jmenoval X100... A pak přišli Američané od General Motors.

Na stříbrný kousek se dalších 14 let prášilo v továrně. Následně byl spolu s dalšími vzácnými vozy značky prodán v aukci do Spojených států. Jeden jediný postavený prototyp je nyní znovu na prodej. V současnosti má texaskou registrační značku, „žije“ tedy na jihu USA, v Seabrooku nedaleko Houstonu. A je k mání za překvapivě málo - pouhých 86 tisíc dolarů, tedy 1,89 milionu korun. Nabízí jej soukromá osoba, inzerát visí na serveru Hemmings.

Renovovaný prototyp

Všechno je funkční: světla, stěrače, přístroje včetně kontrolek, podvozek i brzdy, unikát s VINem SCC089912EHD00001 se nachází v excelentní kondici s pár slzičkami na karoserii, respektive škrábanci a skvrnami v převážně rudém interiéru. Aby ne, dosud najel pouze 1.250 mil, tedy 2.012 km, jednou bylo vyměněno obutí, to současné absolvovalo pouze 80 kilometrů, ale už také něco pamatuje...

Nechybí něco náhradních dílů, dokumentace včetně dovozních papírů, fotky i záznamová kniha z renovace. Tu už má klenot za sebou, byly obnoveny hlavně podvozek včetně pružin a čalounění. Originální boční skla z průhledného laminátu k vozu nový majitel dostane též, ale jsou popraskaná a nedrží původní tvar, musel je vystřídat zakázkový čirý polykarbonát. Elektrické ovládání zůstalo a není s ním problém. Novopečeného vlastníka potěší firemní manuál (zde je jasně napsáno „Lotus Toyota X100“) a sada nářadí!

Může si nainstalovat rádio: DINový výstup, reproduktory s kabeláží i elektrická anténa včetně propojení jsou k dispozici. Chtělo by to ale něco v dobovém stylu... Stejně tak klimatizaci, palubní deska má dokonce její ovládací prvky a kompresor je někde mezi díly. Chybí však samotná jednotka, výparník, ventilátor i hadice. Je u otevřeného vozu klima nutná? Proč ne, stejně by její „střeva“ zůstala očím skryta.

Designérova kniha

Designér Oliver Winterbottom vydal v červnu 2017 knihu „A Life in Car Design“, kde se samozřejmě o jednom ze svých děl rovněž zmiňuje. Věnuje mu dvě kapitoly a přidává fotografie z archivu i vlastní kresby.