Mercedes-Benz 240 D 3.0 W115: Pětiválcový diesel slaví 40 let

Mercedes-Benz je ve vznětových motorech vůbec průkopníkem, vždyť prvním sériovým osobním autem s tímto druhem pohonu byl předválečný typ 260 D (1935-1940). Ale exempláře typové řady W138 byly vybaveny čtyřválcem 2,6 l/33 kW. Po druhém světovém krvavém konfliktu vývoj pokračoval dále a objevily se i menší jednotky, ale pětiválec přišel na řadu až před čtyřiceti lety. Do té doby se naftové agregáty této koncepce používaly pouze v nákladních vozech a rovněž jako stacionární zařízení k pohonu jiných strojů.

V červenci 1974 trojcípá hvězda představila model 240 D 3.0 série W115. „Strich-Achter“ , „Stroke/8“ či česky „žralok“ měl za sebou tehdy už poměrně úspěšnou kariéru, ale nástupce W123 se tehdy ještě vyvíjel, takže volba zástavby do tohoto předchůdce dnešní třídy E byla logická. Typ OM 617 představoval klasickou předkomůrkovou pohonnou jednotku, první dvě písmena znamenají „Ölmotor“ a v Untertürkheimu je ostatně používají dodnes. Z třílitrového objemu (přesně 3005 cm³) dával jen 59 kW/4000 min^-1. Hodnota největšího točivého momentu 172 N.m ve 2400 otáčkách je v současném měřítku vzhledem k velikosti „srdce“ také možná úsměvná, ale uvědomme si, že se psala polovina sedmdesátých let a turbodmychadlo bylo hudbou budoucnosti. Diesely žily v době atmosférické, rovněž časy elektronických přímých vstřiků byly ještě v nedohlednu. A proč pětiválec? Inženýři Mercedesu byli přesvědčeni, že čtyřválce už dosáhly své vývojové hranice a na šestiválce nebylo pod kapotami „žraloků“ dost místa, nehledě k jejich vysoké hmotnosti a samozřejmě také ceně. Testy prototypů tyto domněnky ostatně prokázaly.

Varianta řady W115 s tímto trochu kompromisním motorem dokázala zrychlit z klidu na stovku za 19,9 s a po německých dálnicích mohla uhánět až 148 km/h. Provedení se samočinnou převodovkou trval sprint o 0,9 s déle a maximálně se rozjelo na 143 km/h. Na světě tehdy nebylo rychlejšího osobního auta s dieselem než toho s trojcípou hvězdou. 240 D 3.0 byl tedy opravdovým králem a ve vývoji znamenal obrovský skok, nemuseli se jej bát ani dosavadní odpůrci nafty v osobních vozech. I tady platilo okřídlené rčení W. O. Bentleye „Objem ničím nenahradíš“. Novinka konstrukčně vycházela ze slabšího čtyřválcového dieselu OM 616 objemu 2,4 l. Dostala také nové bezúdržbové vstřikovací čerpadlo Bosch připojené na olejový okruh, regulátor byl pro změnu mechanický místo pneumatického.

Motor bylo konečně možno vypínat (naopak pneumaticky) klíčkem zapalování, což byla pro uživatele příjemná novinka, která zlepšovala už tak vysoký komfort a usnadňovala obsluhu vozu. Klíček sloužil i ke startování. Po jeho vsunutí do zapalovací skříňky a otočení se následně se rozsvítila kontrolka žhavení, a když zhasla, bylo jej možné spustit. Nic překvapivého, že? Dříve ovšem musel řidič nejdříve zatáhnout za páku, až poté mohl být agregát nastartován. Tento nový systém převzali od Mercedesu později i ostatní výrobci. V porovnání s jinými konkurenčními dieselovými motory vynikal popisovaný pětiválcový třílitr svým tichým a doslova hebkým chodem. Průměrná spotřeba 10,8 litru nafty na 100 km byla více než slušná. Série W114/115 se už od počátku mimochodem chlubila i novou zadní úhlovou nápravou odpruženou vinutými pružinami s pomocnými pryžovými bloky a příčným zkrutným stabilizátorem. Poskytovala lepší jízdní vlastnosti bez ztráty komfortu. Kód W114 nesly zážehové šestiválce s hrubší celoplošnou maskou chladiče, W115 patřil čtyřválcům a také tedy právě vzpomínanému jubilantovi. Modelu 240 D 3.0 vzniklo v letech 1974-1976 53.690 kusů, všech vznětových verzí modelové řady W115 se rozjelo do světa mnohem vyšších 945.206 exemplářů.

Později se pětiválec objevil i v dalších mercedesech včetně dodávek. Palivová krize si v roce 1978 vynutila jeho instalaci do luxusní třídy S řady W116. Model 300 SD byl ovšem určen jen pro severoamerický trh. Zde už k největšímu výkonu 82 kW při 4200 min^-1.pomáhalo turbodmychadlo. Síly tohoto agregátu využíval i experimentální prototyp C 111-II D, který se už v červnu 1976 proháněl po italském vysokorychlostním oválu Nardò. Díky chladiči plnicího vzduchu se z něj podařilo vydolovat impozantních 140 kW. Čtveřice jezdců kroužila po zkušební dráze rychlostí vyšší než 250 km/h plných 60 hodin a překonala 16 světových rekordů, 13 pro vozidla s naftovým motorem a tři bez rozdílu typu pohonné jednotky.