Mercedes-Benz 280 W114: „Kraťas“ na videu od Petrolicious
Kód W114 dostal v roce 1968 „Strich-Achter“, nástupce „křídláku“W110 se šestiválcovými motory, čtyřválce ve stejné karoserii z pera Paula Bracqa nesly interní označení W115. A tehdejší Daimler-Benz se snažil napravit svou pověst, neboť u předchůdce si klientela stěžovala na poddimenzované motory a s nimi související jízdní výkony. Atraktivní a stále hezká auta se dnes většinou přesunula do soukromých sbírek, vždyť i tovární muzeum má jeden kousek modrobílého taxíku 240 D se čtyřválcovým dieselem, který najel 4,6 milionu kilometrů. Více nikdy doložitelně žádný jiný mercedes (ani benz) nedokázal! Svou nelehkou službu absolvoval na Balkáně, tam se dají v běžném provozu potkat i dnes. A v ještě hojné míře. Protože jejich karoserie nepoznaly, co je to posypová sůl...
My se však v novém videu od Petrolicious nepodíváme na jihovýchod Evropy, ani na diesel, který mohl být později dokonce poprvé v sériové produkci i pětiválcový. Typ 280 měl pod kapotou klasický řadový zážehový šestiválec M110 2,75 l ještě s karburátorem, který dával 118, případně ve verzi s nižší kompresí 107 kW, obojí při 5500 otáčkách. Tato řada motorů byla vyvinuta jako zbrusu nová. Jeden takto poháněný noblesní vůz vlastní Němec Bernard Bredehorn. Jeho prarodiče měli větší řadu W116, on ve své touze vlastnit starší trojcípou hvězdu sáhl po tomto. A samozřejmě i z nostalgie a díky osobním vzpomínkám, protože v luxusní limuzíně 280 SE babičky a dědečka si hrával vzadu, přestože oba žili dost daleko.
Exemplář z roku 1972, jeden z prvních, stál spoustu let v dílně jeho kamaráda, bohužel zaházený hromadou určitě velmi potřebného harampádí. To se na něm samozřejmě podepsalo. Bernard jej koupil, doslova exhumoval z hrobu a vydoloval z jeho vězení. Následně kompletně zrenovoval a zprovoznil i přes zimní podmínky a příchod potomka. Také hořčicová žlutá pochází z tehdejšího vzorníku untertürkheimského výrobce, byla velmi módní a on samotný takto nalakovaná auta rád nechával zvěčnit na firemních fotografiích.
V letech 1968-1976 se vyrobilo skoro 1,92 milionu kusů celé série. Popisovaná „dvěstěosmdesátka“ je ale docela vzácná, byť nikoli jako úhledné kupé, kterých bylo postaveno za celou dobu jen 67 tisíc. Ale přišla na trh právě až ve dvaasedmdesátém a do faceliftu jich do světa vyjelo pouze 19.537. Pro původní modely se u nás vžila přezdívka „kraťas“, těm novějším se říká „žralok“, klasické rovné plochy, typickou velkou masku i svislá hlavní světla si zachovaly všechny. Od modernizace z roku 1973 měly však kromě decentních úprav přídě vroubkovaná ta koncová.
