Měření spotřeby paliva včera a dnes

Spotřeba paliva se stala s rozšířením automobilu ve 20. století významnou charakteristikou automobilu. Jak se vyvíjela tato veličina v posledních letech? Jak jsou měřeny hodnoty spotřeby v městském, mimoměstském a kombinovaném cyklu?

Kolik to žere? Oblíbená to otázka řidičů i jejich manželek, když se kupuje nové, nebo staronové auto. Co ale vlastně znamená spotřeba paliva udávaná výrobci automobilů? Lze této hodnoty v praxi dosáhnout? Asi mi dát za pravdu, že je to přinejmenším velmi málo pravděpodobné. Ještě než si řekneme více o současné metodice měření spotřeby paliva, pojďme nahlédnout do historie.

Před rokem 1996 se udávaly v technické dokumentaci k automobilu tři hodnoty spotřeby paliva. Městský cyklus simuloval jízdu v obcích a jeho rychlostní průběh byl převzat z metodiky měření emisí. Maximální rychlost v městském cyklu dosahovala 50 km/h. Další dva údaje měly simulovat jízdu na silnicích mimo obce a na rychlostních komunikacích. Spotřeby se měřily při konstantních rychlostech 90 km/h a 120 km/h. Také další parametry, které mohly mít na při této metodice vliv byly definovány. Například vliv různých odporů valení na různých površích bylo omezeno testováním na válcové stolici. Oblíbenou hodnotou pro srovnávání se stal aritmetický průměr těchto tří spotřeb.

Od roku 1996 byl zaveden nový evropský jízdní cyklus (NEDC-New European Driving Cycle, NEFZ – Neuer Europäischer Fahrzyklus) s cílem přiblížit hodnoty spotřeb uváděné v tabulkách, reálným číslům. V současné době platná směrnice 93/116/ECE, podle které jsou získávány tři hodnoty spotřeb pro městský, mimoměstský a kombinovaný cyklus logicky sdružuje spotřebu paliva s vyprodukovanými emisemi.

Základní měřenou veličinou je podle předpisu 93/116/ECE ( aktualizace v 99/100/ECE) hmotnost CO2, který automobil vyprodukuje během testu. Pro zážehové motory platí rovnice spotřeba=množství CO2[g/km]/24, pro vznětové motory platí rovnice spotřeba=množství CO2[g/km]/26,7.

Novinkou zavedenou v nové metodice měření spotřeby paliva, bylo zahrnutí studeného startu do měřeného cyklu. Dříve nebyly nejméně příznivé režimy chodu motoru, krátce po startu v měření obsaženy. Automobil startuje s motorem, který má teplotu mezi 20°C a 30°C. Konkrétní automobily, které procházejí testem, musí mít najeto alespoň 3000 km, avšak ne více než 15000 km. Testy jsou prováděny s automobilem, který veze 75 kg těžkého řidiče a náklad o hmotnosti 100 kg.

Dalším z důvodů obtížné porovnatelnosti nové a staré metodiky je vyšší podíl městského cyklu (náročného na spotřebu) v nové metodice. Tento podíl se zvýšil z 33,3 % na 36,8 %. Měření po dobu dvou let ukázala, že u lehkých aut s maloobjemovými motory je rozdíl hodnot spotřeby menší než 10 %, naopak u velkých automobilů je to více než 10% rozdíl.

Městský cyklus se skládá ze čtyř shodných bloků. Každý z nich je dlouhý 195 sekund a automobil během něj třikrát akceleruje z klidu na 15 km/h, 32 km/h a 50 km/h. Celková délka městského cyklu měří 780 sekund tj. 13 minut. Automobil při tomto testu jede nejvýše 50 km/h, průměrná rychlost činí 19 km/h a testovaný automobil ujede vzdálenost 4 km.

Mimoměstský cyklus následuje ihned po městském cyklu. Během něj se automobil pohybuje rychlostmi od 0 do 120 km/h. celková délka mimoměstského cyklu činí 400 sekund.

Kombinovaný cyklus je tvořen výše popsaným městským a mimoměstským cyklem, trvá tedy 1180 sekund (necelých 20 minut), automobil jede průměrnou rychlostí 34 km/h a ujede 11 007 metrů. Výsledné hodnoty spotřeby jsou průměrem, váženým vzdálenostmi, ujetými v každé z částí testu. Rychlostní průběh celého testu naleznete níže ve fotogalerii.

V galerii najdete také zajímavý graf vývoje spotřeby paliva od roku 1978, který je převzat od německého sdružení autoprůmyslu VDA. Tento graf byl sestaven z údajů výrobců a dovozců, kteří prodávali automobily v Německu v uvedeném období.