Mini Rauno Aaltonen: Pocta slavnému soutěžákovi

Technicky se nijak od běžných Mini neliší. Je založena na verzích Cooper a Cooper S se zážehovými motory 1,6 l. Výkony 90 respektive 135 kW se tedy nezměnily. Jde tu o připomínku slavného období původních Mini v Rallye Monte Carlo a také o reklamu a styl.

Základem je tentokrát červená barva exteriéru. Tu doplňuje kontrastní bílá: jsou jí nalakována sedmnáctipalcová litá kola Infinite Stream Spoke, střecha, zpětná zrcátka a u turbodmychadlem přeplňovaného Cooperu S také nasávací otvor na kapotě. Nechybí rychlé pruhy, na bocích navíc s motivem šachovnice. Podobný se opakuje také u bočních blikačů, jen v opačné barevné kombinaci. V přední masce najdeme doplňkové dálkové světlomety. Inspirace je tedy zřejmá a patrná skoro všude.

Interiér nevyjímaje. Červená je spodní část koženého volantu, o něco výše na rameni se nachází další šachovnice. Také vnější prstenec velkého centrálního rychloměru je orámován rudou barvou. Podklad stupnice je pro změnu zase bílý, stejně jako ten na otáčkoměru před řidičem. Na tachometru nemůže chybět Aaltonenův podpis, to aby majitel věděl, s kým má vlastně tu čest.

mini ceskytrh premioveznacky malevozy

Kdo je Rauno Aaltonen?

Rauno Aaltonen (narozen 7. ledna 1938) byl jedním z „létajících Finů“, ale říká se mu spíše „profesor rally“. Největší úspěchy získal za volantem Mini, byť ve vítězných 1000 jezerech 1961 vodil ještě Mercedes-Benz 220 SE. V roce 1965 vyhrál už s Cooperem S 1275 také britskou RAC a stal se mistrem Evropy. Šampionát s vyšší úrovní tehdy ještě neexistoval.

Proslavila ho hlavně zimní klasika: Rallye Monte Carlo. Jak jinak, Seveřané se cítí na sněhu jako ryby ve vodě. Připomeňme, že soutěžní Mini Cooper S měl původně pod kapotou motor objemu 1071 cm³ s výkonem 52 kW (70 k). Aaltonen s ním pokořil RMC málem už v sezoně 1962, kdy skončil v kotrmelcích pouhé tři kilometry před cílem a triumf tak spadl do klína jiné legendě: Eriku Carlssonovi se Saabem 96. Ročník 1963 znamenal pro Rauna třetí místo absolutně a prvenství ve třídě.

V letech 1964 a 1965 Mini (už s motorem 1275 cm³ ) slavně triumfovaly, ale řídili je Paddy Hopkirk, respektive Timo Mäkinen. V šedesátém šestém dokonce dosáhly triple, obsadily kompletní stupně vítězů v pořadí Mäkinen - Aaltonen - Hopkirk. Přišla ale studená sprcha. Komisaři celou trojici vyloučili kvůli potkávacím světlům, která údajně ne zcela vyhovovala homologačním předpisům. A tak je v listině vítězů uveden Pauli Toivonen s Citroënem ID. Rauno si nakonec spravil chuť o rok později, když konečně nejslavnější soutěž světa vyhrál. Tentokrát už bez diskvalifikace. V rallyových speciálech vydržel ještě dalších dvacet let, byť už s Datsuny, Fiaty a Opely.

Po něm pojmenovanou limitovanou edici si mohou koupit také čeští zákazníci, objednat se dá u autorizovaných dealerů Mini v Praze a Brně. Ceny pochopitelně nejsou nijak lidové, ba právě naopak: Cooper Rauno Aaltonen přijde na 619.425,- Kč, výkonnější přeplňované „esko“ v této speciální sérii stojí 765.250 korun. Pro porovnání: za základní Cooper zaplatíte dle aktuálního ceníku 480.000,- Kč, za Cooper S pak 587.000,- Kč.