Nissan GT-R: Rychlostní souboj modelů 2009, 2011 a 2012
Japonská automobilka pro GT-R zvolila při vývoji kód R35. To aby bylo jasno, na co vlastně navazuje. Jistě, na legendární kupé Skyline GT-R R32, R33 a R34. Tyhle stroje mají i v Evropě status kultu, ač je řídil málokdo z nás. Ale znáte to, když ho milujete...
Současné GT-R je na tom už teď podobně, to ale neznamená, že by v ostrovním císařství daleko na východě usínali na vavřínech. Ba naopak, svůj drahokam vybrušují každý modelový rok. Ale neubývá ho jako diamantu, jen vždy ztratí nějaké to kilo hmotnosti a naopak přibudou koníky v dvakrát přeplňovaném vidlicovém šestiválci 3,8 l. Lepší recept neexistuje. Změnami procházejí postupně i další komponenty: elektronika, aerodynamika a a podvozek. A pokaždé se pilně testuje - třeba i na Nordschleife.
Japonci se ale rozhodli k něčemu jinému. Postavili tři GT-R na rovinku okruhu (respektive vnějšího oválu) v Motegi a piloti si to rozdali ve sprintu na 400 m. Nejrychlejší byl pochopitelně model 2012 s časem 10,889 s. Ten nabídne 405 kW (550 k), zatímco loňská verze měla o dvacet koní méně (390 kW). Jaký je to rozdíl oproti modelovému roku 2009, kdy se pod kapotou nacházelo stádo čítající pouhých 485 k (357 kW). Původní 2008 jich měl ještě o pět méně, tedy 353 kW. Závod na tři kola ovšem ukázal, že auta zase nejsou tak odlišná, jak by se papírově mohlo zdát. A nemyslete si, že za volanty seděli nějací zelenáči, takový Naoki Hattori se před dvěma desetiletími mihl i ve formuli 1.
GT-R není samozřejmě žádný louda. Ač mu mnozí dokážou vytknout až příliš složitou konstrukci (pohon všech kol pomocí dvou kloubových hřídelů trpí značnými ztrátami), na úplně obyčejné dálnici umí až 321 km/h.
