TEST Opel Insignia facelift: První jízdní dojmy

Opel Insignia podstoupil omlazovací kúru, spojenou s nabídkou modernizovaných motorů. My jsme vyzkoušeli hned tři agregáty: inovovaný dvoulitrový turbodiesel ecoFlex o výkonu 103 kW (vznětové agregáty o jiném objemu než 1956 kubických centimetrů Opel nenabízí) a pak také dvě benzinové jednotky: přímovstřikový přeplňovaný 1.6 SIDI Turbo (125 kW) a současný vrchol nabídky běžných Insignií po ukončení prodeje šestiválce 2.8 V6 - taktéž přímovstřikový čtyřválec 2.0 SIDI Turbo o výkonu 184 kW.

Ještě než otočíme klíčkem v zapalování, zastavme se u interiéru a exteriéru. Jak se jich facelift dotkl? V obou případech rozhodně výrazně: vzhled auta je díky nižší a širší mřížce chladiče, novým světlometům či nižším a širším rámečkům mlhovek dynamičtější a akčnější, dřívější jistá bramborovitost je pryč. Stejně prokoukla i záď s novými svítilnami a jinak řešenou horizontální chromovanou linkou. Vůz se může pochlubit naprosto skvělým součinitelem aerodynamického odporu 0,25, respektive 0,28 pro kombi. Možná bychom však jednu setinku vyměnili za větší zpětná zrcátka.

Interiér Insignie dostal moderní „skleněnou“ podobu díky dvěma multifunkčním osmipalcovým displejům. Ten na středovém panelu je možno ovládat dotykově i malým touchpadem, schopným zpětné vazby – jakéhosi zabrnění do prstu. K srdci nám však moc nepřirostl. Nejen že ovládání skrze něj není tak intuitivní a přesné jako přes dotykovou obrazovku, ale také není, kvůli umístění kus za řadicí páku, příliš „po ruce“. Obdobné systémy bývají u jiných automobilek umístěny tak, aby na nich ruka přirozeně spočinula, což se u Insignie rozhodně neděje. V rámci mainstreamu je to ale jistě zajímavý marketingový tahák, stejně jako velké displeje.

Znatelně ubylo tlačítek, takže středový panel už není „samý čudlík“ (zato volant je nyní opravdu multifunkční) a například ovládání vyhřívání či ventilace sedadel je řešeno přes tlačítka kapacitní. Výsledná architektura palubní desky posouvá Insignii o veliký kus dále, v tomto případě je mezigenerační oživení spíše injekcí adrenalinu přímo do srdce.

A to si ještě počkejte na aplikace, které půjdou s příplatkovým systémem Intellilink propojit: díky chytrému telefonu budete mít například možnost na displeji pozorovat meteorologický radar a vědět naprosto přesně, zda jedete do deště nebo ne. Jistě, na rozdíl od kokpitu letadla je tato informace v autě zbytečná, nicméně ukazuje na sílu budoucího propojení telefonů s internetem a palubních systémů. Zatímco v kapse nosíme neuvěřitelně propracované přístroje, systémy v autě byly doposud spíše parodií na 21. století a jediný důvod pro velkou obrazovku byla vestavěná navigace, prodávaná za nemalé peníze. To se nyní velmi rychle změní.

Dvoulitrový turbodiesel a 1.6 DISI Turbo

Naftový dvoulitr je v evropském mainstreamu oblíbenou volbou, oproti konkurentům, pokud chcete být na silnici stejně rychlí, je však nutno Insignii vybavit silnější verzí motoru. Provozní hmotnost předokolky se 103 kW a šestistupňovým manuálem je totiž 1613 kilogramů, u kombi připočítejte ještě 120 kg navrch. Pro srovnání, Volkswagen Passat 2.0 TDI je i s DSG o více než 50 kilogramů lehčí a tak se dvoulitrové CDTI má co ohánět.

Výsledkem je o něco vyšší spotřeba: my jsme se při klidné jízdě dostali těsně pod šest litrů, dynamičtější svezení znamenalo nárůst o tři litry. Všechny Insignie mají poměrně těžké převody, šestka je vyslovený dálniční rychloběh: zařadit v osmdesátce šestku znamená nechat motor nepěkně trápit. Ideální pracovní pásmo turbodieselu leží mezi dvěma a čtyřmi tisíci otáček.

Benzinová šestnáctistovka jezdí při pohodovém stylu také pod šest litrů, navíc je výrazně kultivovanější. Při 100 km/h odečtete na otáčkoměru (ten není „namalovaný“, nýbrž stejně jako ukazatel teploty kapaliny a stavu paliva zůstal analogový) zhruba 2.200 min^-1, což je jenom o sto otáček více, než u přeplňovaného dvoulitru, ke kterému se dostaneme za chvíli.

Motor 1.6 SIDI s omlazenou Insignií nikterak výrazně necvičí, dynamika je však výrazně lepší než u turbodieselu se 103 kW, přičemž se zvyšující se rychlostí rozdíl už pouze narůstá. Celkově jde o dost možná nejvyváženější poměr rychlosti v přímce a schopnostmi v zatáčkách. Malý turbobenzin déle odolává nedotáčivosti, byť je dle technických údajů lehčí jen o zhruba 40 kilogramů. I ty, umístěné nad přední nápravu, však udělají poměrně výrazný rozdíl.

Insignia Outback a dvoulitrové turbo

Tři stávající karosářské verze Insignie po faceliftu doplňuje čtvrtá varianta - „terénní“ Country Tourer na bázi kombi Sports Tourer. Na první pohled trochu připomíná Subaru Outback, oproti němu však nabídne čistší a elegantnější linie. Opel je nižší a výrazně delší: na délku měří 4920, na šířku 1856 a na výšku 1526 milimetrů. Rozvor náprav činí 2737 mm, do zavazadelníku naložíte 540 až 1530 litrů (údaje se sadou na opravu pneumatik).

Insignia Country Tourer přichází s paletou tří přeplňovaných motorů. Základem je 2.0 CDTI o výkonu 120 kW, následuje 2.0 BiTurbo CDTI se 143 kW a vrcholem je zážehový 2.0 SIDI Turbo, který dosahuje 184 kW a točivým momentem 400 N.m se vyrovná dvojitě přeplňovanému turbodieselu. Převodovky jsou vždy šestistupňové: u BiTurbo CDTI je standardem automat, zbývající motory nabízejí výběr mezi manuální a automatickou převodovkou. Dvoulitr jezdil v průměru za 10 litrů na 100 kilometrů, ale stejně jako u šestnáctistovky, spotřeba se zátěží rychle roste.

Každý z motorů pohání všechna kola prostřednictvím systému Haldex a elektronicky řízeného zadního samosvorného diferenciálu eLSD. Podvozek je vybaven adaptivními tlumiči FlexRide. Karoserie dostala výrazné ochranné prvky, které nemají pouze estetickou funkci. Mimo asfalt přijde vhod spodní plechový kryt motoru. Světlá výška se proti standardnímu kombi zvětšila o 20 mm, nečekejte proto žádného velkého horala, ale spíše automobil, schopný bez ztráty kytičky dojet v zimě závějí k chalupě.

Designový duel: Opel Insignia Country Tourer vs. VW Passat Alltrack

Na silnicích v okolí Frankfurtu jsme vyzkoušeli nejsilnější verzi, poháněnou přeplňovaným benzinovým dvoulitrem. Oproti liftbacku je vyšší světlost znát, automobil potřebuje nějaký čas na to, aby se složil do zatáčky, s čímž souvisí i neochota k rychlému překlopení z jednoho oblouku do druhého. Větší náklony než v případě liftbacku jsou logické, v rámci konkurence však Opel sedí jistě jako Passat Alltrack. Komu by se nelíbilo sportovní nastavení podvozku, má ostatně možnost přepnout si tlumiče na „Tour“ a užívat si lehce plavnější jízdy. Komfort jízdy se zdál být beze změn, tlumení krátkých i větších nerovností není ani horší, ani lepší. Jak už to ale bývá, konečnou odpověď dá až klasický test na našich silnicích.

Nový dvoulitrový turbobenzin je s přehledem nejlepší motor v nabídce Insignie. Od 2.500 min^-1 hezky a plynule zatahuje až k otáčkám nejvyššího výkonu, navíc je dostatečně kultivovaný. Country Tourer dynamicky sráží provozní hmotnost 1843 kilogramů, stále si však (díky 184 kW a 400 N.m) dokáže podmanit levý pruh německé dálnice. Zábavu v zatáčkách nekazí jen vyšší hmotnost a těžiště, ale také řazení: páka má sice přesný chod, avšak velmi dlouhé dráhy kulisy a nepříjemné „zadrhnutí“ v mezipoloze, díky kterému řadíte takzvaně na dvě doby.