Opel Zafira (1999-2005) – povedené MPV

Zakladatel menších rodinných vozů s vyšší střechou, přirozenější polohou sedících cestujících a vzdušným interiérem – Renault Scénic – jsme vám představili v našem magazínu nedávno. Ačkoli Opel nechal své zákazníky ještě nějaký ten rok čekat, vyplatilo se to. Jako první totiž nabídl na počátku roku 1999 sedmimístné MPV.

Dokonale provedený marketingový záměr ustavil měřítka variability na dlouhá léta a dokonce i nová generace Opelu Zafira, která přichází na trh letos na podzim, využívá systém sklápění sedadel Flex7, který udělal Zafiře dobré jméno. Vtip spočívá v tom, že šesté a sedmé sedadlo lze složit do podlahy, aniž by bylo třeba něco nechávat doma, jedete-li v pěti. Tato možnost oslovila mnoho zákazníků a Zafira se na několik let stala bestsellerem nejen na německém trhu. Více než milion vyrobených vozů tohoto jména si Opel připsal již v roce 2003, k čemuž přispěl také fakt, že němečtí konkurenti se do třídy minivanů dlouho zdráhali vyslat své zástupce.

+ Druhou stranou sedmimístného uspořádání je skutečnost, že třetí řada sedadel je sestavena sice ze samostatných, ale spíše nouzových sedadel s jednoduchý čalouněním a prostorově úspornou konstrukcí. Pro malé děti je to řešení dostatečné, pro dospělého nikoliv. Ani nastupování do poslední řady není vzhledem k absenci dveří právě pohodový manévr. V sedmi si s sebou můžete vzít jen 150 l zavazadel, přesto jde však o hodnotu, srovnatelnou s dospělými sedmimístnými MPV. Složená třetí řada uvolní prostor zavazadlům, kterých lze pak odvézt 495 l. Na rozdíl od „francouzské školy“ nelze sedadla druhé řady vyjmout, ale jen zvednout sedák a společně s opěradlem posunout vpřed. Vznikne tak objem 1700 l, který lze zaplnit nákladem v případě dvoumístného uspořádání. Užitečná hmotnost se pohybuje podle modelu kolem 600 kg, takže není třeba mít obavy z nepřípustného přetížení.

+ Opel při konstruování Zafiry maximálně využil komponentů, které byly k dispozici ve stávajícím výrobním programu. Podvozek pochází z Astry, podobně jako většina motorů. Prodloužený rozvor (2694 mm) byl dostatečným východiskem pro velkorysé uspořádání interiéru, naladění podvozku proběhlo ve spolupráci s vývojáři Porsche. Zafira je proto překvapivě agilní i přes vyšší těžiště. Ve srovnání s francouzskými konkurenty má podstatně tužší podvozek.

Motorová nabídka se nejdříve skládala ze zážehových čtyřválců 1.6 (74 kW) a 1.8 (85 kW), později přibyly vznětové verze 2.0 16V DI (atmosférických 60 kW), a DTI (74 kW) a 2.2 DTI (92 kW). Zážehový motor 1.8 byl v modelovém roce 2001 vylepšen na 92 kW, přibyl velký čtyřválec 2.2 16V s vyvažovacími hřídeli a 108 kW. O rok později rozšířil výrobce řadu o sportovní variantu Zafira OPC s motorem 2.0 Turbo (141 kW) a o verzi 1.6 CNG (72 kW) schopnou spalovat zemní plyn. Mezi rozšířené verze patří oba menší zážehové čtyřválce, v případě toho nejmenšího však nelze čekat příliš svižnou akceleraci a při plném zatížení tak trpí i aktivní bezpečnost jízdy. O málo lépe je na tom motor 1.8, který ale bývá dražší. Mezi doporučovanými verzemi rozhodně nebude atmosférický diesel, jehož 60 kW je na takto velký automobil vskutku málo.

Opel nabízel převážně pětistupňové manuální převodovky, výjimečně se můžete setkat také s klasickým čtyřstupňovým automatem (2.2 16 V).

+ Opel nemá právě pověst spolehlivého automobilu, ale Zafira je nadprůměrně kvalitním vozem nejen v měřítkách této značky, ale vůbec napříč nabídkou malých MPV. Základem je dobrá antikorozní ochrana a s ní související dvanáctiletá záruka na neprorezivění karosérie.

V dlouhodobém testu časopisu Autobild ujela Zafira 100 000 km během 20 měsíců bez výraznějších zaváhání. V jiném světle vidí tento automobil německé technické kontroly TÜV: Zafiře patří spíše místa v poslední třetině žebříčků, když kritiku sklízí model za stav přední nápravy, vůli v řízení, seřízení světlometů, korozi vedení brzdové kapaliny a již po třech letech korodující poslední díl výfukového potrubí. Mezi hlášenými závadami se objevují vadné snímače stavu oleje, vyšší spotřeba oleje u vznětových verzí, bezdůvodně svítící kontrolky ABS nebo airbagů, či nefunkční imobilizéry, resp. startéry. Zážehové motory prvního roku výroby měly problémy s přetržením rozvodového řemene, vznětové motory se potýkaly s vadnými turbodmychadly.

+ Používáním se značně opotřebovává interiér Zafiry, takže na řadě míst pak dříve hodnotně působící materiál doznal mnoha škrábanců. Přístrojová deska úspěšně plní požadavky na moderní a účelně uspořádané pracoviště řidiče, Opely mají displej rádia integrován do displeje palubního informačního systému umístěného do rozšířeného výklenku s přístroji, což usnadňuje čitelnost informací. Řazení s řadící pákou na podlaze patří k několika málo problémovým místům konstrukce Zafiry. Německy tuhá sedadla plní své poslání na výbornou zejména na kvalitních západoevropských dálnicích, kombinace s tužším podvozkem, nemusí v českých podmínkách sedět všem. Klimatizace je v Zafiře obzvláště užitečný prvek výbavy, protože rozměrná prosklená plocha podporuje zahřívání interiéru v letních měsících. V nabídce se také objevily dvě střešní okna, zlepšující ventilaci.

Opely Zafira se dnes prodávají v autobazarech v přibližném cenovém rozpětích od 230.000,-Kč (r.v.1999) až po necelých 400 tisíc. Kč za dva roky staré vozy s přeplňovaným vznětovým motorem.

Přednosti

• variabilní prostor až pro 7 cestujících
• velký zavazadlový prostor u pětimístné verze
• výborné jízdní vlastnosti
• tuhá karosérie
• dobrá kvalita použitých materiálů a dílenského zpracování
• přesné řízení

Nedostatky

• při plném obsazení malý zavazadelník
• snadno poškrábatelné plasty v interiéru
• nepřesné řazení
• tužší odpružení
• nelze vyjmout prostřední řadu sedadel

Nejčastější závady

• problémy s přední nápravou, vůle v řízení
• korodující výfukové potrubí
• vadné snímače stavu oleje
• vyšší spotřeba oleje u vznětových verzí
• problémy s palubní elektronikou (bezdůvodně svítící kontrolky ABS nebo airbagů, nefunkční imobilizéry)
• přetržení rozvodového řemene (1999 zážehové motory)
• vznětové motory se potýkaly s vadnými turbodmychadly
• od hlodavců narušená izolace na elektrických kabelech