Originální otevírání dveří u aut: Šoupačky, racčí křídla, nůžky
Na samém úsvitu automobily žádné dveře neměly, a to i ty, které poháněla ještě pára. Nepotřebovaly je, většinou byly zcela otevřené, případně se jednalo o motorizované dostavníky a kočáry, takže řidič seděl venku a pasažéři si hověli uvnitř v kupé. Jejich dveře se otevíraly proti směru jízdy. Až do konce druhé světové války šlo koneckonců o obvyklou konstrukci u předního páru, pokud jich měly automobily více, případně toho jediného.
Teprve po ní dostala přednost bezpečnost a závěsy se montovaly na opačnou stranu, stejně jako kliky. Tedy po směru jízdy. Poválečná automobilová historie zná ovšem spoustu různých řešení, která přežila až do dnešní doby, případně byla znovu použita po delší době. Klasikou byla bublinovitá lidová vozítka, zejména z Německa.
Bubliny
Bubliny měly poskytnout minimálně dvěma pasažérům větší komfort i bezpečnost než motocykly, ale vytlačily je malé lidové automobily. Hýřily ovšem nápady, co se týče otevírání prostoru pro cestující. Třeba původem italská Isetta, která se dočkala značného rozšíření teprve pod značkou BMW, měla jediné dveře v přídi. Ty se vyklápěly i se sloupkem řízení a volantem. Zündapp Janus pojmenovaný podle římského boha se dvěma tvářemi disponoval dvěma takovými: předními i zadními, volant byl však pevný. Messerschmitty zase vycházely logicky z letecké konstrukce a prosklená kabina se odklápěla jako u stíhaček a bombardérů, chyběl jim i klasický volant a pasažéři seděli za sebou v tandemu. Poražené Německo nemohlo vyrábět vojenskou techniku a letecké továrny upnuly svou pozornost na mikrovozítka...
S ptačími křídly
Klasikou použitou u supersportů jsou tzv. „racčí křídla“. Synonymem pro ně je Mercedes-Benz, který je použil poprvé už u sportovního prototypu 300 SL W194, později i produkční verze W198. Ta je považována za první auto svého druhu na světě. Naposledy je vzkřísil SLS AMG série 197, ale během doby se nechali inspirovat i různí jiní výrobci ostrého náčiní. O německých tuningových firmách v 80. letech nemluvě... Ať si můžeme myslet o americké Tesle, co chceme, u svého crossoveru Model X nabízí standardně vzhůru výklopný zadní pár dveří, křídla ovšem nejsou racčí, nýbrž sokolí (falcon wings). Proč? Elektrické SUV je totiž až sedmimístné a do poslední řady nouzových sedaček se tak lépe leze. Otevírání tlačítky však trvá příliš dlouho.
Posouváme
Praktickou stránku zastupují dveře posuvné, tzv. „šoupačky“. V drtivé většině se používají u dodávek. Výhodou je lepší přístup na zadní sedadla, dokonce i ve stísněných podmínkách. Případné viditelné kolejnice u užitkového auta tolik nevadí. Z osobních aut, byť se jedná o MPV, je v současnosti používá Ford B-Max. Ten se navíc obejde bez středního sloupku, což je unikátní. Podobný, však více na přepravu zaměřený kolega Connect jej ve své druhé generaci nepostrádá, stejně jako menší Courier.
Posuvné dveře měl v nedávné historii Peugeot 1007, tam šlo však o jediný pár a ještě ovládaný elektricky. Ano, zlobil, ale u mě osobně má Peugeot palec nahoru za odvahu, že koncept Sésame vůbec do sériové výroby dovedl. Za necelých pět let (2004-2009) jich vzniklo 120 tisíc. Britský pracant Bedford CA se takovým systémem, samozřejmě manuálním, chlubil už v 50. letech, stejně jako později Volkswagen Typ 147 zvaný Fridolin, převážně žlutá dodávka pro západoněmecké pošťáky. U výkonných sportovních kupé jsou posuvné dveře možná trochu zbytečné. Rezvani Beast Alpha však dokazuje, že to jde. V jeho případě se navíc proti obvyklým pravidlům otevírají dopředu, nikoli vzad... Také zvláštní.
Stříháme
Vraťme se tedy zase k supersportům. Tak jako je Mercedes-Benz symbolem „racčích křídel“ , je italské Lamborghini hlavním představitelem tzv. „nůžkových“ dveří, tedy těch, které se vyklápějí směrem dopředu vzhůru. Z „Lambo styled door“ se stal univerzální pojem, stejně jako zkratka LSD (ne, s psychotropními látkami opravdu nemá nic společného).
Opět se objevují hlavně v tuningových a stylingových vodách, v Německu dokonce existovala firma s tímto názvem, která vyráběla a dodávala takové kity pro běžnou produkci. Řešení posunul dále švédský Koenigsegg, Ten pro ještě snazší přístup do jinak stísněných a nízko položených kokpitů svých superrychlých klenotů na čtyřech kolech používá vyklápění do svislé polohy.
Sebevražedně
Návratem do minulosti jsou tzv. „sebevražedné“ dveře, tedy otevírané proti sobě. V minulosti se používaly v hojné míře v USA, u korábů s obřími vidlicovými osmiválci. Limuzíny zpravidla také postrádaly střední sloupek. Pak se od nich právě z bezpečnostních důvodů ustoupilo, ona přezdívka totiž nevznikla náhodou. K opravdu velkým a luxusním vozům ale patří, proto se je rozhodl oživit britský Rolls-Royce u moderního Phantomu (v pořadí VII.) a Ghostu.
Kupé a kabriolety vzešlé z obou se vrátily ještě hlouběji, protože jejich jediné dveře jsou zavěšeny vzadu. A ještě jeden moderní „sebevražedný“ příklad: malé MPV Opel Meriva se systémem FlexDoor U něj byl však nakonec zachován B-sloupek kvůli tuhosti, takže výhoda snadného nastupování až na značný úhel otevírání druhého páru není tak velká.
Unikátní roadstery
Výjimku mezi všemi konvenčními systémy otevírání představoval italský Fiat Barchetta. Tam se sice dovnitř vstupovalo klasickými dveřmi, jenže zapuštěnou uzounkou kovovou kliku jste nejdříve museli vytáhnout tlačítkem. Klasické by rušily jinak půvabný vzhled vozu a dbalo se i na aerodynamiku. Když jsem se dostal k roadsterům, je třeba připomenout ještě jeden originál: BMW Z1 z přelomu 80. a 90. let. Tady se dveře zasouvaly elektromechanicky po stisknutí tlačítka směrem dolů, tedy do zvýšených bočních prahů karoserie.
Budoucnost bez?
Zpátky do současnosti. Nebo spíše budoucnosti? A tak trochu i naopak. Na CES 2017 v Las Vegas představila mnichovská automobilka koncept i Inside. Co se týče dveří a absence oken znamená návrat na naprostý začátek, protože nic takového nemá. O pokročilém infotainmentu včetně holografického displeje, který se ovládá pohyby prstů, si samozřejmě naši předkové před 100 a více lety mohli nechat jenom zdát...
