Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Plymouth Duster: Americké kompaktní kupé přišlo mnohem dříve než rumunské SUV

Aleš Dragoun
Diskuze (1)
Jméno Duster si spojujeme s SUV rumunské Dacie, potažmo jejího chráněnce Renaultu. Stejný název ale neslo i kupé se značkou Plymouth už v 70. letech minulého věku.

Plymouth Duster se vyráběl v letech 1969-1976 a šlo o dvoudveřové kupé, které vzniklo na základě tehdy každý rok přepracovávané řady Valiant. Klasika s řadovými šestiválci a vidlicovými osmiválci pod kapotami připomínala sešikmeným zadním oknem fastbacky, ale nikoli v evropském pojetí s výklopnou zadní stěnou, nýbrž v tom typicky americkém.. Vozy měly samozřejmě zadní pohon a dnes jsou ve stínu známějších modelů, časem se na ně zcela zapomnělo. V zaoceánských měřítkách šlo o kompakty se sportovním nádechem.

Sportovnější Valiant

Vývoj stál jen 15 milionů dolarů, vzhledem k tomu, že byly odvozeny od už vyráběného modelu, respektive vznikly na koncernové platformě A-body. „Za málo peněz hodně muziky“, konstrukční oddělení mělo omezený rozpočet, použily se prakticky jen peníze ušetřené na tehdy posledním faceliftu Valiantu. Vedení na projekt přísně dohlíželo, kupé využívalo starší, ale osvědčenou techniku a mělo nabídnout moderní vzhled, což se povedlo.

O design se postarali stylisté Milt Antonick a Neil Walling. Konkurencí byly hlavně o něco menší Ford Maverick, nástupce amerického Falconu, AMC Hornet a Chevrolet Nova, které ovšem existovaly i jako sedany. První modelový rok, 1970, se ještě jmenovaly Valiant Duster, jak prozrazovaly nápisy na předních blatnících. pak už původní jméno zůstalo jen sedanům a novým dvoudveřovým hardtopům Valiant Scamp. Různé balíčky výbav zohledňovaly preference zákazníků: ekonomiku, přepravní kapacitu či výkon.

S originálními zadními světly

Kupé připomínala čtyřdveřové verze pouze přídí, směrem dozadu bylo všechno jinak, nižší a zaoblenější včetně střechy a skel. Zajímavý prvek představovala koncová světla – dva úzké vodorovné pásy přes celou šířku auta postrádaly rámečky. Duster se představil na konci roku 1969. Kromě šestiválců Chrysler Slant Six 3,2 a 3,7 l byl k mání také s V8 série LA: konkrétně 5,2 a 5,6 l. Poslední nejvýkonnější verze nesla označení 340, které odpovídalo objemu v krychlových palcích. Měla 205 kW a 461 N.m a agresivnější „žraločí“ masku chladiče.

Rozvor náprav 2743 mm byl shodný s Valianty i mnohem známějšími „pony cars“ Barracuda. Barracudy se však „přestěhovaly“ na stejně dlouhou platformu E-body a Duster, který vznikl vlastně díky této změně, sice vyplnil mezeru na trhu, ale také jim kradl klientelu a přispěl k neúspěchu. V létě 1970 přibyl Gold Duster ve zlatém laku s černými pruhy na bocích a vinylovou střechou. Kupé mělo úspěch, v prvním modelovém roce bylo prodáno přes 217 tisíc aut.

Modely '71 a '72

„Zubatou“ příď Dusteru 340 s tmavou maskou a dvojicí přídavných čtvercových světel dostal pro sezónu 1971 Twister s rychlými pruhy, falešnými „boulemi“ na matně černé kapotě, zadním spoilerem, dvojitým výfukem, koly Rallye, dvěma zrcátky, sportovními anatomickými sedačkami s integrovanými opěrkami a čalouněním v kombinaci vinyl-látka. Nejvýkonnější osmiválec ale mít nemohl. Dodge v téže době uvedlo sesterský Demon. Zmizely nápisy Valiant i emblém z přídě. V létě přišlo elektronické zapalování jako příplatkový prvek pro nejvýkonnější specifikaci, následující sezónu se u ní stalo standardem. Odbyt spadl na 186,5 tisíce kusů.

Model 1972 nebyl výrazněji modifikován, pouze se lehounce změnily přední boční směrovky a koncová světla se slila do jednoho širokého pásu. Výkon motoru 340 V8, nově s elektronickým vstřikováním, byl snížen na 183 kW, protože klesl kompresní poměr z 10,2 na 8,5:1 a zmenšil se průměr sacích ventilů.

Nejvýraznější změny

Pro rok 1973 prodělal Duster nejvýznamnější tvarové modifikace. Změnila se mřížka, přední blatníky a nárazníky získaly větší svislé „rohy“. Nové zadní reflektory už se nemontovaly zevnitř, ale zvenčí a měly nově chromované rámečky. Na přední nápravě se místo čtyřpístkových brzdových třmenů Kelsey Hayes začaly uplatňovat levnější jednopístky, u 340 deceleračnímu účinku pomáhal posilovač. Zadní nápravy modelů s V8 získaly jednodušší konstrukci s ložisky u hřídelů kol. Změnil se také počet upevňovacích šroubů samotných disků, bylo jich vždy pět. Ne všechny však měly kotoučové brzdy, základním šestiválcům zůstávaly bubnové, k manuální převodovce v jejich případě ovšem přibyl třístupňový automat. Už zmíněné elektronické zapalování představovalo základní výbavu napříč celou řadou.

Space Duster dostal sklopnou zadní lavici, což znamenalo rozšíření zavazadelníku na úctyhodných 1.350 litrů. Praktičnost sice díky absenci třetích dveří zaostávala, ale tehdy se v USA nic takového nenosilo. Po uvolnění bezpečnostní klapky se dala vytáhnout roletka, která případný náklad skryla očím nenechavců. Rozmrazovač a odmlžovač zadního okna byl již elektrický, nahradil předchozí ventilátor. Za příplatek mohli zákazníci zvolit střešní okno, šlo ale o tradiční kovový „šíbr“, nebylo skleněné. Americkým křesťanům se nelíbil název Demon sesterského Dodge, tak jej Chrysler přejmenoval na Dart Sport.

Nejlepší rok

Model 1974 přinesl větší osmiválec 360 (5,9 l/183 kW), stále ze série LA. Výkony klesaly kvůli nově zavedeným emisním normám. Nový motor však používal vačkové hřídele, sací potrubí, karburátor a dvojitý výfuk z předchozích „třistačtyřicítek“. Všechny Dustery byly o zhruba 70 kg těžší, měly dokonalejší izolaci, za příplatek i čtyřstupňovou manuální převodovku. Získaly také samonavíjeci pásy na přední sedačky. I když Spojené státy zachvátila první ropná krize, byl čtyřiasedmdesátý jeho nejlepším rokem, co se odbytu týče. Prodalo se jich skoro 281,4 tisíce.

Raketově stoupající ceny benzinu a pojištění za sportovní vozy ale omezovaly poptávku po Dusteru 360, který nenašel ani 4 tisíce klientů, nehledě k tomu, že v akceleraci na 60 mil/h byl o zhruba dvě sekundy pomalejší než původní 340 z počátku výroby. Těch se mimochodem v roce 1970 prodalo takřka 25 tisíc a v jedenasedmdesátém skoro 13, tolik jen pro dokreslení poklesu zájmu.

Tlak na emise

Kromě typických pruhů na karoserii měl i kola Rallye s gumami Goodyear, přičemž nápisy prozrazující značku pneumatik byly vyvedeny bílou barvou. Podvozek byl zesílen a doplněn o stabilizátory, kotoučové brzdy nepostrádaly posilovač. Dále jej zájemci mohli zušlechtit klimatizací, posuvnou střechou a sklopnou zadní lavicí.

Modely 1975 se příliš nezměnily, jen nová mřížka hlásila návrat středového loga se třemi „špičkami“, šestiválec 3,7 l a osmiválec 5,2 l dostaly katalyzátory. Nejvýkonnější verze 360 měla jen 175 kW, redukce emisí pokračovala montáží sekundárního vstřikování vzduchu. Prodalo se jí ale méně než 2 tisíce exemplářů.

Poslední model

Směrovky a parkovací světla získaly pro rok 1976 oranžovou barvu, předtím byly „jantarové“ jen žárovky. Vnitřní zpětné zrcátko byla namontováno přímo na čelní sklo místo předchozího dvojitého otočného držáku. Automobily vyrobené po 1. lednu 1976 měly už všechny kotoučové brzdy, bubny zmizely. Parkovací se u všech posledních modelů ovládala pedálem.

Nejzajímavější limitovanou edicí byl odlehčený Feather Duster: měl hliníkové sací potrubí, držáky nárazníků, kapotu, víko zavazadelníku a díly čtyřstupňové manuální převodovky A833 s rychloběhem (overdrive). Celkem se podařilo uspořit asi 85 kg, tedy 5 % váhy z celkových 1,7 tuny. Dodával se jen se šestiválcem 3,7 l, „ekonomickým“ jednoduchým karburátorem a delším stálým převodem. Chlubil se udávanou dálniční spotřebou jen 6,5 l/100 km (!), ve městě pak spálil 9,8 l benzinu. Třístupňový automat Torque Flite byl za příplatek.

Do portfolia se vrátil „užitkový“ Space Duster, který pojal dovnitř třeba i surfové prkno, přibyl stříbrný pruhovaný Silver Duster s odpovídajícím látkovým interiérem. Ten nahradil zlatou verzi. „Nákladní Spirit of 76“ měl sedačky v červeno-modro-bílé trikolóře. Duster 360 se přestal nabízet samostatně, nejvýkonnější V8 bylo možné zvolit od té doby s jakýmkoli balíčkem. Stále chyběl katalyzátor a opět klesl výkon: až ke 168 kW. I tak však sprintovaly vozy z klidu na 97 km/h (60 mil/h) za 7,9 s, záleželo na stálém převodu. Dustery se vyráběly v hlavním závodě v Hamtramcku (stát Michigan), v kalifornském Commerce jihovýchodně od Los Angeles, ve Fentonu nedaleko St. Louis (Missouri) a v kanadském Windsoru v provincii Ontario.

Později

Jméno Duster bylo použito později u některých dalších modelů Plymouthu jako název doplňkové výbavy, případně volitelného balíčku. Jednalo se o nástupnické kupé Volaré (1979-1980), které Duster vystřídalo v červnu 1976 spolu se sesterským Dodge Aspen. Modernější kupátka se ale vůbec nepovedla, objevily se závady zavěšení, zapalování, přívodu paliva, brzd i řízení, což si vynutilo svolávací akce, které samozřejmě stály kromě ztráty reputace Chrysler také doslova moře dolarů. Dále se název Duster objevil v řadě Turismo s předním pohonem (platforma L, 1985-1987) a Sundance s motorem Mitsubishi V6 na koncernovém podvozku P (1992-1994).

Lee Iacocca, slavný manažer, který koncern zachránil, ve své autobiografii napsal: „Dart a Valiant jezdily pořád, neměly se přestat vyrábět. Místo toho byly nahrazeny auty, která se po pouhém roce, dvou začala rozpadat.“ I když se na něj zapomnělo, objevil se Duster mnohokrát na filmovém plátně, nejen v dobových reklamách s televizní herečkou Judy Strangs. Účinkoval i v moderních snímcích, dokonce i v seriálech a sitcomech (Alf, Dva a půl chlapa) včetně těch kreslených (Beavis a Butt-Head, Simpsonovi) a zmiňuje jej také Stephen King v jedné ze svých knih.

Slušné netuněné Dustery dnes stojí 15 tisíc dolarů (326 tisíc korun), exkluzivní kousky ale i trojnásobek, tedy 978 tisíc. Samozřejmě oblíbené americké kratochvíli vozy neunikly, takže z mnohých jsou spíše street rods, a to i tehdy, když za ně majitelé požadují 30 tisíc dolarů. Mimo Severní Ameriku se samozřejmě nevyskytují, takže zájemce od nás musí svůj vysněný stroj dovézt individuálně.

Aleš Dragoun
Diskuze (1)
Avatar - Barrichello
22. 11. 2017 09:10
Joo
to byly ještě ty správný káry :yes: :yes: :yes: