Reportáž: S Hondou Civic Tourer za tři litry

Z našeho nedávného článku víte, že Evropou teď projíždí Honda Civic Tourer 1.6 i-DTEC, jejímž cílem je zápis do Guinnessovy knihy rekordů coby vůz s nejnižší spotřebou paliva. Na své cestě projel včera i Českou republikou a my využili příležitosti a jeho necelých 250 km na našem území se rozhodli jet v otiscích jeho pneumatik.

A to jak jinak, než ve stejném autě, jediným rozdílem byly pneumatiky. Zatímco rekordman v rámci základní výbavy obouvá 16“ pláště Míchelin Energy 205/55 s nízkým valivým odporem, náš těžší Lifestyle v barvě Passion Red má hápéčkové sedmnáctky Michelin Primacy 225/45.

Místem setkání je v deset hodin ráno první benzinka na českém území směrem od Polska poblíž Antošovic, jasnou volbou je tedy cesta přes Hradec. Navigace ukazuje téměř čtyři hodiny cesty, ale znáte ty jejich výpočty.

D11 není tak prázdná, jak bych v šest ráno čekal, i tak se ale daří držet slušné tempo, které se, jak zjistíme později, bude hodit. Garmin v Civicu se totiž moc nemýlil, za Hradcem provoz na silnicích silně zhoustnul a ačkoli cesta byla jedno velké předjíždění, stáhli jsme doslova pár minut. Civicu za první úsek cesty patří respekt, dynamika při proplétání provozem rozhodně převyšuje očekávání, která byste měli od 120koňového kombíku a ačkoli jízda měla s průměrem 98 km/h při daleko do plynulosti a lehké nohy, palubák ukazuje 5,7 l.

Na shellce jen tak tak stačíme dotankovat a už jsou tady. O rekord se pokoušející modrý Tourer doprovází stříbrný vůz se stejnou motorizací, vezoucí kromě dvoučlenné posádky i veškerá zavazadla. Mám na tým spoustu dotazů, ale tento desátý den cesty má být jedním z nejnáročnějších se zhruba 760 km – z Polska přes Českou republiku, Slovensko, Rakousko až do Maďarska, takže se dozvídám jen základní informace.

Civic Tourer je zcela sériový, nemá přefouknuté pneumatiky ani zalepené spáry a nádrž se tankuje na první vypnutí pistole. Jeden z řidičů, Fergal pro zajímavost dodává, že chystaný pokus Audi o projetí co nejvíce zemí na jednu nádrž má od Guinnesse dovoleno zvýšení tlaku v pneu i rozkývání vozu s cílem dostat do nádrže co nejvíce nafty. Samozřejmostí pokusu je pochopitelně maximálně efektivní jízdní styl a jízda nižší než obvyklou rychlostí, pochopitelně bez klimatizace.

Při zastávkách se obsluze čerpacích stanic nechává vyplnit papír, potvrzující přítomnost jezdců a výši tankování, překvapuje mě však benevolence Guinnesse. V posádce doprovodného vozu bych čekal komisaře, hlídajícího průběh pokusu, plombu na nádrži a další náležitosti, ale nikdo a nic takového tu není, takže ačkoli má pokus celou řadu oficiálních náležitostí, jedinou kontrolou je sledování vozu pomocí GPS, dostupné na internetu komukoli. Ale asi se to dá pochopit, různých rekordů je nepočítaně a asi by nebylo v silách této organizace vše dozorovat.

Ptám se druhého z jezdců, Juliana, na možnosti podvádění, zejména dodatečné tankování. Odpověď je jednoznačná. Jistěže by to podle šlo, ale kdo chce, může si jízdu s touto spotřebou sám vyzkoušet, nehledě na to, že by prý tankování navíc odhalilo nekonzistenci spotřeby, která se prý v průběhu cesty nijak zásadně nemění. Zvládám se ještě zeptat, jestli má tým na trase z něčeho obavy. Prý ano – z horských úseků na Balkáně, ty dokáží se spotřebou zahýbat…

Původně byla v plánu ještě jedna zastávka na českém území, ale tým je lehce ve skluzu, takže pojedeme nonstop přes Ostravu, Olomouc, Brno a Břeclav až na slovenské hranice, kde vrátíme vysílačku a rozloučíme se, zatímco oni zastaví na oběd v nedalekých Kútech. Co se dá dělat, jsem rád, že jsem stihl rychlou bagetu a nákup lahve vody. Nulujeme palubní počítač a vyjíždíme.

Absolvoval jsem už několik různých „eco-eventů“ a pokaždé byla ta jízda bolestně pomalá. Na Peugeot Eco Cup dokonce řešila francouzská policie jezdce, táhnoucí se po dálnici 50 km/h a méně, tak jsem doufal, že tohle nebude ten případ. Naštěstí nikoli, Fergal a Julian nasadili rozumné tempo zhruba v rozmezí 75-80 km/h, pouze v táhlých stoupáních místy polevují na zhruba 65 km/h. Někteří řidiči kamionů nám dávají najevo svou nelibost, stačí si ale vzpomenout na nezřídké situace, kdy se dva tiráky předjíždí rychlostí o 1-2 km/h vyšší a myslím, že můžeme být naprosto v klidu…

Hned na počátku máme s kolegou menší rozpor. Jede na pětku s tím, že motor točí zhruba 1400 otáček a motor má normální „zdravý“ zvuk, zatímco já bych preferoval šestku, při ní spadnou otáčky na cca 1200/min, je ovšem pravda, že diesel už trošku duní. Přes vysílačku se ptáme, jak jsou na tom vpředu – prý jednoznačně na šestku. Hádat se asi nemá smysl, kdo jiný, než chlapi z R&D by měl o palivových mapách vědět víc, podtáčet motor se prostě při úsporně jízdě vyplácí…

Asi i kvůli jízdě na pětku se nám poměrně na dlouho palubní počítač zasekává na 3,3 l na 100 km a ačkoli honďácké palubáky většinou proměřují o 0,2 l, je otázkou, jak se vypořádá s tímto poněkud náročnějším jízdním režimem. Další krizovou hodnotou jsou 3,0 l, dlouho to vypadá, že údaj na displeji snad ani dvojkou začínat nebude.

Také se vám jede lépe na jih, než na sever? Tam jako by to bylo většinou spíš do kopce. Stejný pocit jsem měl i na D1 z Olomouce do Ostravy, ovšem když hypnotizujete palubák a na navigaci nastavíte sledování nadmořské výšky, najednou si všímáte kopců, které tam snad předtím ani nebyly.

Mimochodem ta zvlněná dálnice u Ostravy je naprosto šílená a délka vadného úseku zarážející. Také jste si všimli, že dění kolem řešení problému v poslední době nějak utichlo? Ten, kdo to bude muset zaplatit, hořce zapláče, tak jen doufám, že to nebude státní rozpočet…

Výborně, 2,9 l na 100 km a tento údaj se na displeji dlouho nezdrží a střídá ho 2,8 l na 100 km. Že by to na jih opravdu bylo spíš z kopce? :- ) Když se poprvé objevuje na obrazovce 2,7 l, už to začíná vypadat slibně, že bychom se nakonec vešli do tří litrů?

Před Brnem nám na chvilku probliklo 2,6 l, ale pak se zase nadlouho vrátilo 2,7 a tato situace se několikrát opakovala. Na hraniční přechod Lanžhot přijíždíme s tou lepší hodnotou při průměrné rychlosti 68 km/h a nadšeně fotíme. Dozvídáme se, za kolik jeli dneska Julian a Fergal a je třeba říci, že to mají v ruce ještě o trošku lépe. Informace o jejich spotřebě jsou ale zatím tajné a budou zveřejněny až po skončení Real Fuel Challenge.

Přejeme hodně štěstí a otáčíme zpět na Brno, musíme ještě dotankovat a změřit spotřebu. Jenže už při odjezdu z parkoviště se na počítači objevuje 2,7 l a cesta na shellku je spíše do kopce, takže nakonec končíme po 242 km právě s touto hodnotou. Tankujeme 7,44 l, což znamená, že jme jeli za 3,07 l nafty na 100 km. Rekord Passatu z USA tedy zatím stále drží. ;-)

Cesta zpět po D1 na Prahu nám na závěr dala ochutnat realitu hlavní dálniční tepny České republiky. Poté, co jsme před prvním zúžením za Brnem několik kilometrů popojížděli krokem, to vzdáváme a sjíždíme na okresky na Žďár, Havlíčkův Brod a Kolín. S průměrem 81 km/h, jenž je zaslouženou odměnou za utrpení při ekojízdě, přijíždíme za 5,1 l na 100 km. Jet svižně a úsporně, to umí 1.6 i-DTEC stejně ze všeho nejlépe…