Reportáž: Seat Martorell a výroba vozů na vlastní oči

14. 12. 2013 • 13:38

Španělská továrna Seat Martorell je jedním z nejmodernějších zařízení tohoto typu v Evropě. V rámci exkurze jsme navštívili svařovnu a montážní linku.

Na konci letošního února to bylo přesně dvacet let od oficiálního otevření továrny Martorell španělské automobilky Seat. Moderní zařízení se nachází v průmyslové oblasti Zona Franca a zaměstnává 11.500 pracovníků. Začátkem prosince jsme se do Martorellu vydali a v rámci exkurze si prohlédli dvě z nejdůležitějších míst v celém areálu – svařovnu a montážní linku.

Jako první sjel z moderní výrobní linky Seat Ibiza druhé generace společně s Cordobou. Již v roce 1993 se zde každý den vyrobilo 1500 vozů, což o něčem vypovídá. Po dvaceti letech se totiž výroba zvedla „jen“ o 500 vozů, rozhodně se však nejedná o 100% naplnění kapacity. Od oficiálního otevření závodu opustilo jeho brány téměř osm milionů automobilů, zastupujících celkem 32 modelů. V současnosti se závod zaměřuje na všechny varianty vozů Leon, Altea, Ibiza a Audi Q3. Montážní linka je uzpůsobena tak, aby bylo možno sestavovat několik typů vozů najednou.

Jednou z velkých zajímavostí závodu je velká solární elektrárna. Automobilka se pyšní, že je největší na světě. Panely se začaly instalovat v roce 2010, k dokončení došlo teprve nedávno. Stavba elektrárny stála 35 milionů eur, celkový výkon je 11 MW. Seat tvrdí, že je díky ní schopen pokrýt čtvrtinu spotřeby energie, která je potřebná k výrobě modelu Leon. Panely najdeme na všech budovách vyjma lakovny.

Naše prohlídka začíná ve svařovně, tedy v místě, kde budoucí Seaty nabírají první reálné tvary. Jednotlivé výlisky částí karoserií se k základní platformě sjíždějí ze všech stran. Práci obstarávají roboti, na živáčka narazíte v dlouhé klimatizované hale jenom zřídka. Výlisky jsou k sobě v první fázi ustaveny za pomoci lepidla. Poté se do nich pustí roboti, kteří dokončí připevnění bodovým svařováním. Na celé karoserii jsou takových bodů stovky. Každý z nich má přitom přesně danou pozici, což nám průvodkyně ukázala na žlutých demonstrativních karoseriích. Střecha se „vaří“ až naposled. Ke zbytku karoserie je připevněna dvěma dlouhými podélnými svary, které jsou později překryty dekoračními lištami.

Ze svařovny jsme se přesunuli na montážní linku. Karoserie zatím stihly projet lakovnou, do haly jsou dopraveny systémem kolejnic a výtahů. Zde také začíná dokonalá souhra lidí a strojů. Za nejzajímavější pracoviště považujeme místo, kde se kompletují veškeré komponenty podvozku, motoru a převodovky s karoserií. Všechno je řešeno skutečně s milimetrovou přesností. Pokud by byl zařazen jiný než určený převodový stupeň, spárování by se nezdařilo.

V tuto chvíli se již karoserie s podvozkem nacházejí v takové výšce, aby do výroby mohli z větší části nastoupit i dělníci. Na lince v hojném počtu pracují ženy. Skladníci a plně automatizované vozíky navážejí bezprostředně k lince sestavy dílů (dveře, přístrojové desky, světla s chladičem, kola a další se kompletují na jiných pracovištích), dělníci je pak uchopují pomocí robotů a připevní na příslušné místo. Během třísměnného provozu není díky robotům překročen limit kilogramů, které každý pracovník za osm hodin práce postupně zvedne. Pracuje se v určeném taktu, zaměstnanci proto musí přecházet od auta k autu, kde pokaždé provádějí tutéž činnost. S každým dalším krokem se vůz rodí přímo před očima, až na konci linky projde výstupní kontrolou a po vlastní ose vyjede z haly ke zkouškám vodotěsnosti a prvnímu záběhu na testovacím polygonu.