Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Seat Bolero 330 BT (1998): Sporťák, GT a sedan v jednom

Aleš Dragoun
Diskuze (8)
Seat měl koncem 20. století hodně sportovní ambice, což dokazoval na studiích. Značka nakonec orientaci změnila, ale Bolero 330 BT rozhodně stojí za připomenutí.

Seat měl v devadesátých letech minulého století slušně nalinkovanou kariéru, šlo o rychle se rozvíjející značku. Volkswagen z ní chtěl udělat konkurenta Alfy Romeo. Na 68. ročníku autosalonu v Ženevě 1998 představila sytě žlutou studii Bolero 330 BT. Už jméno vzbuzovalo španělský temperament a vášeň, vždyť bolero je lidovým tancem z Pyrenejského poloostrova. Čtyřdveřový sedan sázel na avantgardní, ale uhlazené linky, byl tak trochu i gran turismem. Marketingové slovní spojení „čtyřdveřové kupé“ však ještě nikdo nepoužíval a na Rover který jej pro jednu z verzí řady P5 vymyslel už dávno předtím, si nikdo nevzpomněl.

Ani technika nezůstávala pozadu. Bolero mělo totiž v přídi umístěný vidlicový šestiválec 2,8 l s výkonem 242 kW/5800 min-1, číslo 330 tedy znamenalo zaokrouhlený počet koňských sil. Agregát s pětiventilovou technikou pocházel zcela jistě od Audi a k impozantním parametrům mu pomáhala dvojice turbodmychadel. Tedy nic, co bychom dnes neznali, že? Tyto hodnoty už samy o sobě nasvědčují, že šlo o skutečně sportovní auto, i když by se dalo považovat i za rodinné. Konstruktéři do něj nainstalovali to nejlepší, co měli k dispozici včetně čtyřkolky. Stálý pohon obou náprav disponoval mezinápravovým diferenciálem Torsen, uzávěrky vpředu i vzadu už ovládala elektronika.

Plně funkční auto na šestipaprskových devatenáctipalcových kolech (s devítipalcovou šířkou) obutých do pneumatik rozměru 255/40 dokázalo upalovat až 273 km/h. Není divu, z nuly na 100 km/h se dostalo za rovných 5 s. Před šestnácti lety vzbuzovalo všeobecné nadšení, už tehdy bylo však jasné, že více než jeden exemplář nevznikne. Bolero přineslo alespoň nově stylizované firemní logo s písmenem S. Bylo hlavně demonstrací technických i stylistických schopností Seatu. A to se prý na ženevském stánku objevil jistý arabský šejk, který se zeptal, zda by mu nemohli postavit 300 aut! Hovořil údajně se samotným tehdejším prezidentem Pierrem Alainem de Smedtem, ale k dohodě jaksi nedošlo.

Dnes bychom vůz zařadili bez problémů do nižší střední třídy, vždyť jeho podvozek měl rozvor 2658 mm, kola byla od sebe vzdálena vždy 1542 mm. Bolid pak měřil na délku 4521, do šířky 1840 a na výšku jen 1383 mm. V době premiéry se však jednalo o segment D, tedy střední třídu. Elegán vážil 1615 kg a dalších 550 kg mohla mít posádka i zavazadla. Těch se do zádě vešlo až 400 l, její otevírání bylo zcela skryté. Karoserie měla rovněž takřka zapuštěné kliky dveří, z obrysu vyčnívaly jen minimálně. Přední pár se otevíral klasicky, zadní byla ovšem posuvná směrem vzad jako u MPV a zcela chyběl střední sloupek. Určitě by Bolero neudělalo ostudu ani dnes, vždyť jeho čistý a plynulý design vtipně kombinoval obliny a hrany, ba dokonce pravé úhly a rozhodně nevypadá bůhvíjak zastarale! Hlavní světla využívala tehdy hypermoderní xenonové výbojky. Palubní deska ze šedého polymeru a kvalitního hliníku obsahovala digitální i analogové přístroje, tlačítek a ovladačů měla přitom minimum, a to doba dotykových displejů měla teprve přijít...

Ač se mluvilo o tom, že nové Toledo 1M, které přišlo na řadu ještě v roce 1998 v Paříži, bude vypadat velmi podobně, nakonec tomu tak úplně nebylo. Seat se však později nevzdal ani myšlenky na roadster. Ostře řezaná Formula ze Ženevy 1999 měla dokonce turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitr se 177 kW umístěný za dvojicí sedadel. Lehounký sporťák jel 235 km/h a z klidu na stovku sprintoval během necelých pěti vteřin. Šestistupňová polosamočinná sekvenční převodovka Tiptronic měla kromě futuristického voliče na středové konzole i páčky pod volantem pro rychlejší změny stupňů, spojkový pedál tedy chyběl. Bolero používalo mimochodem úplně stejné ústrojí, které přenášelo až 500 N.m v rozmezí od 1800 do 3600 otáček. Opět šlo o vynikající číslo... Ve Frankfurtu 2001 přišlo na řadu Tango, které předznamenalo další stylistický vývoj Seatu.

Sériového roadsteru jsme se však nikdy nedočkali, španělská automobilka se kromě sportovních verzí FR a Cupra na bází velkosériových modelů ubírala trochu jinou, praktičtější a levnější cestou. Ne vždy se jí záměr zdařil, viz třetí generace Toleda (5P), nebo pokus o vstup do střední třídy se starší koncernovou technikou v případě Exea. Čtvrtá Ibiza a zejména nový Leon však ženou výrobce zpět nahoru.

Aleš Dragoun
Diskuze (8)
8. 10. 2014 10:10
Re: koncept
Faktem je, že Seat na tom mohl být hodně dobře, kdyby dostal od VW větší volnost. Soudruzi z VW zřejmě nechtěli stvořit silného hráče, který by jim lezl do zelí.
8. 10. 2014 09:17
Re: koncept
To mě mrzí, SEAT by věrné zákazníky potřeboval :-) , ale pokud jsou jinde spokojenější, tak OK. Já znám pro změnu i mnoho lidí, kteří k němu přišli od konkurence. To je ale realitou u každé značky. Mě se nelíbila ta éra Silvy, jinak současný Leon se mi moc líbí a je to auto, které bych si klidně koupil (zejména ve verzi FR nebo Cupra). Samozřejmě u každého auta je vždy co vylepšovat a tady je třeba si uvědomit, že Leon v koncernové hierarchii nikdy nemůže za menší peníze nabízet více než Golf. Top model Cupra je výjimkou.
7. 10. 2014 19:57
Škoda
Škoda že to nepustili, měli víc nadějných konceptů.
7. 10. 2014 18:21
Re: Dobře, že jste tento projekt připoměli
Na starost to měl mít Himmel.
Avatar - Stejsn
7. 10. 2014 17:00
Bajka se šejkem
je řek bych dost urban legend.