TEST Škoda Citijet: Řídili jsme Citigo bez střechy

Automobilka svůj zatím poslední výtvor z oblasti snů oficiálně nazývá „sportovním dvoumístným kabrioletem“. Ve skutečnosti je to ale spíše targa.

První dojem je vynikající. Dvoubarevný lak perfektně ladí s interiérem. Že je základem vozu Škoda Citigo, poznáte na první pohled. Přesto tu něco nehraje. Zejména přední kola jsou nezvykle vytažená ven. Prohlídka ramen přední nápravy ale nic zvláštního nepřinesla. „Ramena jsou standardní. Většího rozchodu kol jsme dosáhli použitím podložek,“ vysvětluje nám celou věc Jana Siudová, jedna z šestnácti studentů Středního odborného učiliště strojírenského Škoda Auto, kteří vůz přivedli na svět.

Burácí jak V8

Usedáme za mimořádně atraktivní volant, za který by se nemusela stydět ani sportovní Octavia RS. Dole je povinně zploštělý a skvěle se drží. Takový

v citigo nenajdete. Jinak je ale interiér stejný jako v nejmenší škodovce. Dokonce ani sedadla s integrovanými opěrkami hlavy se nezměnila. „Jste první, kdo vůz řídí,“ varují nás škodováci. „Tak buďte prosím opatrní a nejezděte moc rychle.“ Otáčíme klíčkem ve spínací skříňce a skoro se lekneme. Výfuk zaburácí, jako by byl pod kapotou minimálně ostře vyladěný osmiválec. Jeho dvojitý vývod je ale pouze na efekt. Kouř vychází jen z levé strany.

Citijet ale pohání sériový tříválec 1.0 ve verzi 55 kW spojený s převodovkou MQ100. Tu prozrazuje třeba řazení zpátečky doprava dozadu. Pohyb páky je přesný a lehký.

S nebem nad hlavou

Ještě že nám počasí přeje. S citijetem totiž jinak než s otevřenou střechou jezdit nemůžete. Proč? Protože žádnou nemá. Zaujala nás obvyklá tlačítka ovládající okna. Ta jsou však jen pro parádu, neboť ani okna dveří nelze stahovat. Důvodem je způsob upevnění v rámu dveří.

Takže jak to jezdí? Otevřené vozy obecně mají sníženou torzní tuhost karoserie, tady tomu není jinak. Tvůrci dodatečně vyztužovali sloupky A i B, doplnili zmíněný ochranný oblouk a rovněž v prostoru, kde jsou normálně zadní sedadla, instalovali křížovou výztuhu. Ta je tvořena dvojicí masivních kulatin. I tak si ale nešlo nevšimnout povrzávání plastů v kabině či chvění vnitřního zpětného zrcátka. To se ale děje i u sériových aut, dokonce i těch, která jsou od základu koncipována jako otevřená (Mazda MX-5 první a druhé generace). Stále musíme mít na paměti, že se jedná o pouhý koncept, nezralý v tomto stádiu pro sériovou výrobu.

Větší rozchod kol se dle očekávání projevil ostřejší reakcí na pokyny přesného řízení. Brzdy smíšené konstrukce s předními chlazenými kotouči ale měly poměrně pomalý nástup, což je pro tříválcové motory charakteristické. Jsou nějaké šance na alespoň malosériovou výrobu citijetu? Dle dobře informovaných zdrojů nejspíše ne. Přesto bychom takové auto uvítali. Malé otevřené vozy jsou dnes takřka vyhynulým druhem. Kdyby se vůz vyráběl, jeho cena by se údajně pohybovala kolem 500.000 korun – tedy zhruba dvojnásobek toho, na kolik přijde běžné citigo v lepší výbavě.

Rozhovor: Zkoordinovat šestnáct lidí byl zkraje problém

Vyzpovídali jsme Janu Siudovou, členku týmu tvůrců Škody Citijet, a Václava Pospíšila, ředitele Středního odborného učiliště strojírenského Škoda Auto.

Jak dlouho trvala stavba citijetu?

Jana Siudová: Začali jsme v říjnu. Do prosince trvalo plánování a od ledna do dubna jsme vůz stavěli. Tak, jak ho vidíte teď, byl ale

dokončený až v polovině května. Citijet měl být hotový pro Wörthersee, takže jsme ho dodělávali takzvaně naknap.

Kolik vozů citigo bylo ke stavbě citijetu použito?

Václav Pospíšil: Základem je Citigo Sport, respektive jeho platforma. Na stavbu prototypu jsme použili tři sériové vozy. První byl pouze zkušební, abychom se naučili správně odříznout střechu. Druhý už byl naostro, a je to ten, který jste si vyzkoušeli. Ze třetího jsme brali potřebné součástky.

Odebráním střechy se sníží tuhost karoserie. Jaké opatření jste vůči tomu udělali?

Václav Pospíšil: Vyztužovaly se sloupky. Dobře viditelný targa oblouk vyráběli naši studenti sami. Jeho tvar je charakteristický,

evokující škodu.

Z čeho je oblouk vyroben?

Václav Pospíšil: Nic speciálního na něm nehledejte. Zhotoven je z běžných plechů, které používáme pro výuku ve škole na učebním oboru karosář. Je složený asi ze sedmnácti plechových dílů.

Co je na voze ještě zajímavého?

Václav Pospíšil: Musím zmínit sound systém namísto zadních sedadel. I v něm je hodně tvořivosti. Používá třísetwattové reproduktory se sedmikanálovým zesilovačem. Zajímavé jsou rovněž diodové svítilny v mlhových světlometech, pod předním spoilerem a také pod prahy. Svítí v závislosti na hudbě. S tím si museli naši autoelektrikáři docela vyhrát. Popsané úpravy si vyžádaly použití výkonnějšího akumulátoru.

Je nějaká šance na malosériovou výrobu?

Václav Pospíšil: Na to nedokážu přesně odpovědět. Vím jen, že se jeden čas uvažovalo, že by vůz prošel homologačními zkouškami, aby se s ním dalo jezdit normálně po ose. Pak se ale od toho upustilo. Pokud by se rozhodlo o výrobě, musel by se ještě dořešit, zejména s ohledem na bezpečnost. Navíc tohle auto opravdu není do deště.

Autor: Tomáš Dusil, Svět motorů