TEST Škoda Octavia Combi 1.4 TSI G-Tec vs. 1.6 TDI GreenLine: Test spotřeby

Ve Světě motorů jsme proti sobě postavili Škodu Octavia na CNG a Opel Astra na LPG. O patnáct haléřů na kilometr výhodněji vyšlo CNG, uživatelsky pak samozřejmě LPG s nepoměrně hustší sítí čerpacích stanic.

Tentokrát se na „palivo budoucnosti“, jak se stlačenému zemnímu plynu CNG často říká, podíváme z dalšího úhlu pohledu. Postavíme plynovou octavii proti naftové variantě GreenLine, tedy verzi geneticky upravené s cílem co nejnižší spotřeby.

V českých podmínkách nejsme na rozdíl od některých zemí Evropské unie ke koupi těchto „papírově“ ekologických vozidel nijak finančně motivováni. Není tedy divu, že je vůči nim soukromá klientela prakticky hluchá. I vzhledem k nízkému ročnímu nájezdu, kdy nějaké to deci nehraje podstatnou roli.

Firmy, obzvlášť pokud provozují větší flotily, ale uvažují jinak. Představte si, že kupujete do podniku kompaktní kombík (případně několik), který má objíždět celou republiku. V okruhu sídla společnosti a podél typických tras máte možnost čepovat CNG, jinak byste o něm samozřejmě nepřemýšleli. Pak vám může usnadnit rozhodování náš test.

Na základě změřené reálné spotřeby odpovíme na otázku, za kolik která varianta jezdí, a v kontextu pořizovací ceny a servisních nákladů stanovíme výhodnější verzi Škody Octavia Combi. Do sedel!

MĚSTO: 50 KM/H - Praha

Sraz si dáváme u čerpací stanice v areálu Pražských služeb. Vzhledem k jejich obrovské flotile nákladních CNG vozidel má tento podnik plničku s výkonným kompresorem, kterému je jedno, kolik aut před vámi „bralo plnou“. Zatímco u malých stanic hustota provozu ovlivňuje čas a míru naplnění, tady vám zaručí pořád stejný tlak. Tím minimalizujeme nepřesnost výpočtu, protože večer octavii doplníme u stejného stojanu.

Protože plánujeme ujet šest stovek kilometrů, snad nám odpustíte zanedbání skutečnosti, že po každém načepování CNG jede Octavia chvíli na benzin. To aby měla řídicí jednotka motoru čas zmonitorovat kvalitu plynu a také aby se jednou za čas „protáhly“ benzinové vstřikovače a nezapékaly se úsadami. Ranní Praha je jak jinak než zacpaná, a tak alespoň porovnáme spotřebu obou aut v městském režimu.

DÁLNICE: 130 KM/H - Praha – Brno

D1 nám bude dělat společnost až do Vyškova. Je pondělní ráno a provoz naštěstí plynulý i v opravovaných úsecích. Celkem bez problémů udržujeme povolenou stotřicítku a máme klid na počítání čerpacích stanic, což je jeden z našich dnešních úkolů. Zajímá nás totiž počet příležitostí k natankování benzinu a nafty ve srovnání s četností plniček CNG na trase.

Zastávku si dopřáváme v Humpolci. Jde o první stanici CNG, kterou potkáváme. Je u sjezdu a plně integrovaná mezi ostatní paliva. Zákazník tedy nenarazí na žádná omezení z hlediska komfortu či placení. Tato Benzina je jediným rozumně dostupným zdrojem CNG mezi Prahou a Brnem, snad i proto bychom zde zaplatili o 90 haléřů víc než ráno v centru Prahy – přesně 26,90 Kč za kilogram.

My však necháme víčka nádrží zavřená, vždyť jsme ujeli teprve přes stovku kilometrů.

TEST Škoda Octavia G-Tec – Reálný test spotřeby

Pokračujeme v dálniční krasojízdě a před Brnem už si můžeme s klidným svědomím z palubních počítačů opsat čísla, která na nás svítí dlouho beze

změny. Spotřeba plynové octavie se ustálila na 4,4 kg/100 km, naftové pak na hodnotě 5,1 l/100 km.

Brnem projíždíme pořád s dostatečnou zásobou paliva v obou škodovkách. Aktuální množství CNG má vystačit ještě na 120 km, diesel slibuje parádních 670 km. Tankovat tedy nemusíme, k nejbližší plynové čerpačce sjíždíme jen kvůli zmapování situace a výměně aut – během cesty se střídáme, abychom eliminovali vliv jízdního stylu.

Zajížďka z dálnice D1 na Benzinu v Kaštanové ulici měří sotva dva kilometry a za pár minut jsme tam. Opět nás čeká stojan CNG začleněný mezi ostatní paliva a plný servis. Cena plynu leží mezi tou v Praze a Humpolci: 26,50 Kč.

RYCHLOSTNÍ SILNICE: 110 KM/H - Vyškov – Olomouc

Jakmile za Vyškovem opustíme D1 a sjedeme na Olomouc/Ostravu, zpomalí nás dopravní značení na 110 km/h. Tak to jde s výjimkou pár svižnějších

úseků celých 50 km až do Olomouce, kde máme naplánované tankování. Ustálená dálniční spotřeba obou octavií v tomto úseku po chvíli klesla, což jen potvrzuje známý fakt, že kdo chce jezdit skutečně úsporně, drží se na dálnici pod povoleným limitem. Aerodynamický odpor roste s druhou

mocninou rychlosti, dobře to vědí třeba řidiči dodávek, u nichž je rozdíl mezi spotřebou při 110 km/h a 130 km/h markantní.

Prohlídka Olomouce

Náš plán vyšel. Na plnou zásobu CNG jsme dojeli až do hanácké metropole. Zásoba plynu se ale blíží nule, takže chceme-li pokračovat na levné

palivo, musíme protnout centrum města. Obě olomoucké plničky leží podle Murphyho zákonů na opačném konci, než se nacházíme, a k tomu nelogicky 50 metrů od sebe. Kdybychom pokračovali na Ostravu, zajeli bychom si z obchvatu jen asi pět kilometrů. My ale držíme kurz Mohelnice – Hradec Králové, nabízí se tedy cesta přes centrum. Nějakých 10 km tam, 10 km zpátky, v ideálním případě záležitost dvaceti minut. Pokud ale jako my chytnete na všech semaforech (a že jich tam je) červenou, strávíte v Olomouci neplánovaně klidně tři čtvrtě hodiny. S greenlinem bychom mohli pokračovat po zamýšlené trase nonstop, v jeho nádrži zbývá nafty ještě na šest stovek kilometrů.

U čerpací stanice Lukoil nás čeká nově otevřená plnička, stejná cena CNG 26 Kč/kg jako ráno v Praze a možnost platby kreditkou nebo CCS. Na plynařskou kartu se tu teprve připravují.

Octavii G-Tec jsme vysáli poctivě, po projížďce Olomoucí hlásí plynový dojezd jen 25 km. Dál už bychom tedy na stlačený zemní plyn nedojeli. Celkem nádrže spolkly 14,44 kilogramu plynu, a ani to netrvalo – do tří minut bylo hotovo. Orientačně si můžeme udělat představu o přesnosti palubního počítače. Od Prahy nám hlásí průměr 4,3 kg/100 km, ujeto máme 308 km a z natankovaného množství 14,44 kg nám vychází průměr 4,7 kg/100 km. Berme to ale jako hrubý odhad, olomoucká plnička nacpala tlakové nádoby jiným maximálním tlakem než pražská, množství CNG tak není rozhodně stejné jako před cestou.

Celkem jsme v Olomouci strávili 40 minut, během kterých bychom za normálních okolností dojeli asi tak do 70 km vzdálených Svitav.

SILNICE 1. A 2. TŘÍDY: 90 KM/H - Olomouc – Mohelnice – Hradec Králové

Z hanácké metropole bychom mohli pokračovat na Mohelnici po rychlostní silnici R35, nám už ale svižných 300 km stačilo a potřebujeme trasu naředit klidnějším tempem. Následujeme tedy starší cestu přes Litovel, pak si oktávky vyšlápnou legendární kopec Mohelničák směrem na Svitavy a povlečou se přes Litomyšl a Vysoké Mýto ku Hradci Králové. Proč povlečou, když rovinatá silnice číslo 35 slibuje příjemnou devadesátku? Kdo tuto cestu má projetou, odpověď zná. Kamionové peklo, ke kterému se v průběhu loňska přidalo ještě pár výživných uzavírek. Jako bonus nemalé množství obcí a provoz jak na Václaváku. Zkrátka co vám budeme povídat, vlečeme se tu sedmdesát, někdy více, jindy méně. Nuda k ukousání, ještě že jsme si dali za úkol počítání pump podél cesty – nestačíme čárkovat, tankovat můžete v každé obci, často i dvakrát. Volání stojanů nás ale nechává chladnými, pozitivem zvolené trasy je totiž spotřeba klesající na hodnoty jako opsané z reklamních plakátů. Naftová oktávka s dlouhými převody v kolonách neustále střídá pětku se šestkou, převaluje se nad volnoběhem a vykazuje průměr rovné čtyři litry. Relaxační tempo vyhovuje i plynové sestřičce, pyšnící se spotřebou 3,3 kg CNG!

Pro pořádek ale máme oči otevřené a mezi Olomoucí a Hradcem jsme napočítali dvě nonstop plničky: v Janově a Hrušové.

Hradec Králové – Praha

Stejně jako Olomouc je i Hradec Králové CNG oázou se dvěma nonstop možnostmi doplnění plynu. Naše Octavia G-Tec má ještě zásobu na 290 km,

takže jen hypoteticky. První stanici bychom měli z ruky, leží na okraji města směrem na Nové Město nad Metují. Druhá se nám cestou na Prahu hodí

do krámu víc. Musíme sice projet vnitřním obchvatem, ale frčí to tu, omezení tak vidíme spíš v nutnosti vlastnit kartu CNG CardCentrum. Jinak máte

„smolíka“.

Protože dál hodláme sbírat zkušenosti z provozu na silnicích první třídy, nezahýbáme k dálnici, jak velí rozum v pozdní večerní hodinu, ale přítelkyni

navigaci nařizujeme vyhnout se zpoplatněným úsekům. Čeká nás tedy vleklý přímý úsek po „staré hradecké“.

Provoz tu není tak hustý jako v předchozím úseku, daleko častěji tedy jedeme povolenou devadesátkou. To se nám ten provozní mix hezky kompletuje.

Cíl je na dohled, ještě pár semaforů a po dvanácti hodinách (focení přece jen nějaký čas zabere) parkujeme u stejného stojanu Pražských služeb jako ráno. Do tlakových nádob Octavie G-Tec zahučelo 8,51 kilogramu, přičteme olomoucké čepování, uvážíme celkem ujetých 561 km a máme průměrnou spotřebu na celý testovací okruh 4, 09kg CNG/100 km.

Za rohem ještě sáhnout po stejné naftové pistoli co nad ránem a dolít Octavii GreenLine. Ale jen pro potřeby testu, naftová škodovka by bez tankování zvládla ještě 440 km, celkem tedy pěkných 1100 km. To máte ženevský autosalon na jeden zátah.

Doplnění 27,36 litru nafty při nájezdu 561 km představuje reálnou spotřebu 4,88 l/100 km.

V obou případech tedy ukazoval palubní počítač optimističtější spotřebu: o 0,38 l, respektive 0,3 kg nižší údaj, což potvrdilo naše předchozí zkušenosti.

A vy už můžete tipovat, jak naše cesta dopadla v řeči financí.

Závěr testu spotřeby: na CNG o 69 haléřů levněji

Pro stanovení kilometrových nákladů budeme samozřejmě vycházet z reálné spotřeby na naší trase. Jak jsme spočítali v závěru testu, plynová Octavia G-Tec spotřebovala v průměru 4,09 kg CNG/100 km, přičemž za každé kilo jsme zaplatili 26,00 Kč – cena byla stejná v Praze i Olomouci. Celkem jsme u čerpaček nechali 596,74 Kč, za každý kilometr jsme tedy zaplatili 1,064 Kč. Lákavé slogany zastánců CNG o koruně za kilometr tedy můžeme potvrdit. Po lednovém zvýšení spotřební daně z 50 haléřů na 1 Kč by byl kilometrový náklad 1,084 Kč a celkové výdaje na naši testovací trasu by se zvýšily o zanedbatelných 11,50 Kč.

Naftový greenline na testovací trase baštil 4,88 l/100 km, každý v ceně 35,90 Kč. Celkem nás cesta vyšla na 982,20 Kč, každý kilometr tedy na 1,751 Kč. Toto za běžných okolností nízké číslo se musí po boku zemního plynu spokojit až s druhou příčkou. S Octavií G-Tec jsme v reálných podmínkách českého provozu při cenách paliva platných ke konci roku 2014 jeli o 0,687 Kč levněji.

Co na to fyzika?

Ještě než plynové oktávce pověsíme na krk zlatý věnec, vezmeme znovu do ruky kalkulačku a prověříme jeden fakt. Cestujeme na zemní plyn výhodněji proto, že jej dokážeme v automobilu efektivněji spálit a přeměnit na mechanickou energii, nebo proto, že je ve srovnání s ropnými palivy

výrobně levnější, a navíc zvýhodněný sníženou spotřební daní?

V každém kilogramu CNG je uvězněno 50 MJ energie, v každém litru nafty pak 35,6 MJ. Vyjdeme-li opět z naměřené spotřeby, na každý ujetý kilometr spotřebovala plynová Octavia G-Tec 2,05 MJ energie, naftová verze GreenLine pak 1,74 MJ. Z fyzikálního hlediska je tedy efektivnější spalování nafty! Jenže vznětový motor se všemi „ekologickými“ systémy a udělátky je dnes drahou záležitostí, nákladná je také výroba nafty z ropy a v neposlední řadě do kalkulace promlouvá vysoké zdanění – spotřební daň 10,90 Kč/l.

Octavii se zážehovým motorem spalujícím také CNG pořídíte levněji, méně stojí i produkce zemního plynu a daňová zátěž se zdá být směšná – v roce 2014 činila 0,50 Kč/kg, od 1. 1. 2015 platíme pořád parádní korunu. Vyšší efektivitu vznětové motorizace zkrátka nedokážeme při současných

poměrech přeměnit v ekonomickou výhodu před CNG.

Co kdyby...

Nabízí se ještě jeden zajímavý pohled na věc. Vezmeme-li peníze, které jsme vydali za cestu s naftovým greenlinem, a dáme je do souvislosti s reálnou spotřebou plynové Octavie G-Tec, zjistíme, že kilogram CNG by musel stát 42,80 Kč (o 19 % víc než litr nafty) místo současných 25-27 Kč,

aby byly provozní náklady dieselu a plyňáku stejné.

Kartami nezamíchá ani započtení dalších nákladů – na vstupu je Octavia CNG o 6000 Kč levnější než podobně vybavený model Green line, za tři roky ale dáte o 4584 Kč víc do pravidelného servisu. Výhoda se tak až na pár korun smaže.

Připomínáme, že jsme si dovolili ve výpočtech zanedbat fakt, že po každém natankování CNG jede škodovka asi dva kilometry na benzin. Při počtu pouhých dvou plnění na trase dlouhé 561 km lze takto ušetřené CNG zanedbat, ostatně jeho přesné množství bychom stejně nebyli schopni nijak určit.

Škoda Octavia Combi 1.4 TSI G-Tec (CNG) vs. 1.6 TDI GreenLine (diesel): Rozdílné, jak jen mohou být

Na první pohled si řeknete: dvě stejné Octavie Combi. Ujedete 280 kilometrů v jedné, dalších 280 km ve druhé a kromě spotřeby začnete řešit spoustu uživatelských odlišností.

Naladění zkoušených ekologických octavií je zdárným příkladem toho, do jaké míry se dnes rozevírají nůžky v rámci jedné modelové řady. Jedna je tichá a jemná, druhá hlučná a hrubá. Neobjevili jsme Ameriku, vše již bylo na stránkách Světa motorů napsáno. Přímé srovnání jen dalo známým faktům vyniknout.

Pohodářka

Plynová Octavia 1.4 TSI G-Tec je z hlediska cestovního komfortu jednou z nejpovedenějších variant vůbec. Jako jediná s výkonem pod 110 kW (včetně) dostala víceprvkovou zadní nápravu, jednodušší vlečená by bránila instalaci tlakových nádob pod podlahu kufru.

Díky tomu a také díky zatížení zádě plynovka měkce pluje i přes nerovnosti, na kterých octavie s levnějším podvozkem závistivě bouchají. Kvůli

lepšímu podvozku bychom snad o téhle motorizaci uvažovali i v případě, že by nám primárně nešlo o CNG…

Sametový zážehový turbomotor reaguje hezky živě, jako bychom bezprostředně vnímali snadnost roztáčení malého turba a čiperné pohyby všech lehkých komponent agregátu. Přesná manuální šestistupňová převodovka je standardem, automat se nenabízí.

Po silnici se G-Tec pohybuje s lehkostí a přirozeností, ochotně zatáčí a jízda v jeho podání je příjemně kultivovaná.

K dispozici je kromě plynu i standardní zásoba 50 litrů benzinu, ze které G-Tec chvíli usrkává po každém doplnění CNG a při startech za teplot nižších než 10 °C. Spotřeba v benzinovém režimu se běžně pohybuje mezi pěti a šesti litry.

Drsná holka

Greenline je z jiného těsta. Rázná řešení vedoucí ke snížení spotřeby vznětové šestnáctistovky si vyžádala nepřehlédnutelné ústupky na straně

pohodlí. Aby kladla octavia co nejmenší aerodynamický odpor, najdeme ve standardní výbavě snížený sportovní podvozek. Ten je sám o sobě tvrdší, zde je navíc kombinován s hlučnější vlečenou zadní nápravou a ekologicky tvrdými pneumatikami. Výsledkem je jedna z nejméně komfortních oktávek, a to má o palec menší kola než plynovka. Na západ od našich hranic takové věci řešit nemusí, Čech ale na dírách zkrátka skřípe zuby. Na panelech naší dálniční perly D1 greenline poskakuje a duní citelně víc než plynový G-Tec.

Také naftový čtyřválec charakterizuje tvrdší běh, obzvlášť patrný v nízkých otáčkách, do kterých nás směřuje rádce řazení. To abychom jeli úsporně. Při rychlosti 90 km/h točí diesel necelých 1500 ot./min, stačí ale mírné stoupání, pokles o sto nebo dvě stě otáček na 85 km/h a dunění agregátu se stává nepříjemným. Hranice mezi snesitelným a nesnesitelným je tenká, nezbývá než častěji řadit. I tentokrát se můžeme rozšoupnout až do šestky, v případě motoru 1.6 TDI jde o výsadu verze GreenLine.

Palivo pomáhají šetřit i dlouhé převody a větší odpor plynového pedálu, který psychologicky řidiče nabádá k vlažnému zrychlování. Po přesednutí z lehkonohé plynové verze máme pocit, že je greenline těžkopádný a nemá chuť do života, přitom je o 136 kg lehčí a udávaná i naměřená dynamika obou škodovek se prakticky shodují. Je až s podivem, jak moc maskuje subjektivní dojem realitu.

Když nejde jen o peníze…

Bez diskuse zůstává fakt, že síť čerpacích stanic na CNG je navzdory ne ustálému rozšiřování řídká a představuje hlavní omezení ve využití maximálního potenciálu Octavie G-Tec. Z řidičského pohledu je pro nás ale vítězem dnešního duelu – kulturou jízdy předčí greenline o třídu.

Diesel vás nenutí přemýšlet, kde natankujete, nabízí větší kufr a také dokáže jezdit velmi úsporně. Daň v podobě horšího komfortu je ale celkem vysoká. Kdyby ale koupi papírově megaúsporných vznětových verzí vláda podporovala daňovými úlevami jako na Západě, možná bychom přivřeli oko a viděli situaci jinak. Za současné konstelace se nám jeví jako rozumnější a pořád dost úsporná naftová varianta diesel 1.6 TDI ve standardní specifikaci.

3:1

Plynovou variantu 1.4 TSI G-Tec najdeme v běžném ceníku octavie, jsou pro ni tedy dostupné všechny tři výbavy Active, Ambition a Elegance. Základní je celkem strohá, prostřední vyhoví většině běžných zákazníků, ta nejvyšší není sama o sobě ničím luxusním, ale obsahuje třeba automatickou dvouzónovou klimatizaci a hlavně dovoluje přikoupení atraktivních prvků, jako je kožené čalounění, chromový paket exteriéru, elektricky nastavitelná sedadla a podobně.

Provedení 1.6 TDI GreenLine vyčnívá ze zástupu vznětových variant extrémně nízkou spotřebou 3,2 l/100 km a také jedinou dostupnou výbavou. Ta se jmenuje jednoduše GreenLine a vychází z oblíbené úrovně Ambition, ke které tu něco přidává a tu zase ubírá. Výrazným způsobem je omezen seznam příplatkové výbavy, především z důvodu zamezení zvyšování hmotnosti, a tedy i spotřeby. Pro verzi GreenLine se nenabízí rezervní kolo, tažné zařízení, adaptivní tempomat, panoramatická střecha, nezávislé topení, elektrické zavírání víka kufru ani kožený interiér.