Tatra 805: Český majitel si osmiválcovou Kačenu zamiloval! Jak se s ní žije?

Co je pro jednoho nepraktické a hladové auto, to může být pro jiného ideální společník. Dokazuje to příběh Petra Pospíšila z Hradce Králové, který nikdy nechtěl jiné přibližovadlo než nákladní Tatru 805, vyráběnou v letech 1952–1960. Jak sám – povoláním dřevař – říká, nemá terénní náklaďák proto, že by ho potřeboval pro svou práci. Je pro něj prostě životním stylem. Vůz poháněný benzinovým osmiválcem totiž už roky používá na běžné jezdění.

Praktický, a to velmi!

Například na nákupy se prý kačena nebo také kvíčala báječně hodí. „Žádný osobák ani nemám, tatrami jezdím všude. Mám jich hodně,“ směje se sběratel, který však přesný počet svých kousků nezná a nerad se řadí mezi veteránisty.

Jak sám říká, tatry vždy kupoval na běžné jezdění a časem se mu sbírka jaksi rozrostla. Postupně ji rozšířil například i o válečný Jeep Willys a Škodu 422. Imponují mu totiž robustní terénní vozy. A tak není divu, že když měla manželka kulatiny, dostala od Petra jako dárek do šroubku zrenovované Aro 244. Muž má doma podporu svého koníčka. Ostatně velké auto se báječně hodí i pro rodinné dovolené. Pospíšilovi kačenou projezdili celou Evropu a tatřička zvládla i alpská stoupání. Klobouk dolů, když uvážíte maximální rychlost 80 km/h a pohodlnou transportní ještě o dvacet kilometrů v hodině menší. Jenže provoz na silnicích se za poslední roky hodně zrychlil a nervózní najíždění už dnes zažívá Petr nejen od osobáků a dodávek, ale i od kamionů. Kromě toho provozování tak velkého auta stěžuje současná legislativa. „Zkuste se dostat přes Prahu se samými zákazy pro náklaďáky,“ povzdychne si majitel.

Obecní majetek

Zatímco první tatru koupil Petr na inzerát z Králova Dvora za dvanáct tisíc, dnes už se ceny vozů šplhají do statisíců. To naprosto nechápe, evidentně se stala vyhledávaným artiklem překupníků. Všechny své tatry koupil za pár tisíc od obcí nebo hasičských sborů jako vyřazené a nepojízdné. „Jednu jsem například pořídil za tři tisíce, aniž bych ji předtím viděl. Dokonce jsme ji museli hledat po vesnických hasičárnách. Když jsme ji konečně objevili, stála před vraty vzrostlá bříza, protože auto roky nevyjelo. Po celou tu dobu jej opečovával starý pán, který tatru oplakal,“ vzpomíná Petr Pospíšil s tím, že i takové roky stojící auto lze ještě opravit. Majitel na vše včetně vyvařování a finálního lakování stačí vlastními silami. Nejvíc však obdivuje šikuly, kteří staví Tatry 805 znovu zpět z různých domácích traktorů a samohybů. Díky samonosnému šasi se na to totiž hodně používaly.

Začátečníkům by ale nic takového nedoporučoval. „Auto má dlouhou životnost, ale když podvozek funguje, je lepší do něj vůbec nelézt. Nejhorší je, když někdo rozloží auto do šroubku a při skládání pak správně nenastaví vůle. Tím všechno zničí. Převody jsou hodně složité, je to takový hodinový strojek,“ vysvětluje tatrovák s tím, že jinak je auto na opravy celkem jednoduché.

Řidičský um

Ovládání vozu chce trochu šikovnosti a někdejšího řidičského fortelu – převody jsou totiž nesynchronizované, takže se řadí nadvakrát a s meziplynem. Naživo však překvapí čipernost vozu, který díky ploché křivce točivého momentu osmiválce nečekaně svižně zrychluje, a přestože je udávána průměrná spotřeba 24 l/100 km, lze se dostat na osmnáct. Zavítání do terénu je pak doslova nutností, vždyť na to auto s výkyvnými polonápravami bylo vymyšleno. S chutí tam jezdí i Petr a účastní se setkání podobně „postižených“ majitelů, ač jinak srazy vysloveně nevyhledává.

Raději se vydává na běžné cesty, kde má obvykle sympatie diváků. Staří si prý rádi zavzpomínají, mnozí muži jezdili kačenou na vojně. Mladé to bohužel vůbec nezajímá. Škoda, protože atmosféricky plněný benzinový osmiválec v terénním náklaďáku stojí za svezení. Nikdo už nic takového dnes určitě nevyrobí.