Tatra Buggyra Racing: „Jsme na místě a vše funguje!“

Rallye Dakar 2017 startuje poprvé ve své historii z Paraguaye. V praxi to znamenalo hned na začátek zdolat dvanáct set kilometrů dlouhý přejezd pro techniku. Ta plula do Jižní Ameriky z francouzského přístavu Le Havre a vyložena byla v argentinském Buenos Aires. Druhá část týmu včetně posádek letěla rovnou do Asunciónu.

„Celý let jsem zase prospal, takže jsem parádně odpočinutý. I technika vypadá dobře, tak uvidíme, až si ji vyzkoušíme a pak už to bude jen o čekání na pondělní ostrou etapu. Doufám, že zajedeme nějaký dobrý výsledek,“ řekl po příletu Martin Kolomý, který má na dveřích své Tatry Phoenix startovní číslo 508. „Do Asunciónu už dorazila druhá část týmu, tak už jsme kompletní. Technika na přejezdu fungovala a už se těším až otestujeme v závodní Tatry v ostrém tempu na soukromém shakedownu. Jinak jsme si museli každý přebalit věci do aut, ve kterých budeme trávit následující dny,“ doplnil Kolomého manažer týmu Tatra Buggyra Racing Jan Kalivoda.

Na otázku, jak je tým a technika připravena z pohledu Davida Vršeckého, dvojnásobný mistr Evropy tahačů odpověděl: „Stále platí, že jsme mezi tou špičkou vůbec nejmladší tým, který se má stále co učit. Navíc je blbý, že Dakar se jede jednou za rok, protože se vlastně učíte jen ostrým startem a mezi jednotlivými závody je hrozně velká pauza. Za celý tým však mohu říci, že jsme připraveni, jak nejlépe umíme.“

Jezdci Tatra Buggyra Racing Martin Kolomý a Aleš Loprais tvoří nejenom nesmírně silnou závodnickou, ale svým způsobem také gastronomickou dvojici. Prvně jmenovaný totiž vozí již několik na jihoamerickou soutěž desítky kilogramů klobás. „Jedná se o práci mého strýce a synovce, kteří mají soukromé řeznictví a zásobují klobásami celou republiku. Nebudu prozrazovat kolik kilogramů jich je, protože to budou muset později uhádnout samotní fanoušci,“ usmívá se Kolomý.

Loprais navazuje na rodinnou tradici. Už jeho strýc Karel, který vyhrál šestkrát Dakar, vozil s sebou „valašský penicilin“, jak se říká proslulé slivovici. „Podobně jako Martin, ani já neprozradím, kolik vezeme slivovice. To by pak rychle zmizela a my ji musíme dávkovat po malých dávkách jako lék,“ dodává Loprais.