Tatra Prezident (1994): Nástupce šestsettřináctky zůstal osamocen

Reprezentační limuzína Tatra 613 potřebovala v 80. letech minulého věku nástupce doslova jako sůl. Zcela nový projekt 625 s motorem vpředu však kromě nedostatku financí definitivně pohřbily politické změny v závěru dekády. Druhou volbu představovala větší modernizace stávajícího modelu. Vždyť ten už měl včetně prototypové fáze za sebou více než dvě desetiletí kariéry.

Fojt

Nakonec se přistoupilo k levnější variantě s co největším využitím stávajících dílů včetně skeletu karoserie a střechy. „Dárcem orgánů“ se stala 613-4 Mi Long. Prototyp navrhl designér Václav Král a vznikl v dodnes existující firmě Ecorra v Lubině. Dostal název Prezident dle prvního automobilu, respektive motorového kočáru, který vyjel v roce 1897 z Kopřivnické vozovky, Tatra se tak vrátila ke kořenům... Nejdříve se ovšem používalo jméno Fojt (starosta, rychtář, purkmistr), Zrodil se bezesporu zajímavý vůz, který zachovával charakteristické prvky šestsettřináctky, nicméně prošel značnou modernizací.

Linie nakreslil návrhář vlastně již v únoru 1990, všechno začalo na základě požadavků ministerstva hospodářství, které chtělo obnovit vozový park. Projekt 613 „New Face“ (nová tvář) byl ale uložen k ledu a spolupráci obnovil až po čtyřech letech nový ředitel závodu v Příboře (tam se 613 vyráběly) Zdeněk Michálek. Ecorru tehdy vedl bývalý kopřivnický vývojář Vítězslav Hinner.

Změny

Nejmarkantnější změnu vozu bychom našli na přídi. Prolis v jejím středu odkazoval na předválečné „žehličky“ počínaje revolučním typem 11. Zadní blatníky byly přepracovány na plně obloukovité, respektive výtvarníkův syn Jiří prosadil použití předních, „ocas“ pak hranatý, mohutnější a tolik neklesal. Z původního návrhu z počátku 90. let zmizelo decentní křídlo a trojúhelníková boční okénka. Automobilu zůstaly moderní integrované plastové nárazníky se spoilery i zvýrazněné boční prahy. Limuzína se mohla chlubit štíhlým a dynamickým, až klínovitým vzezřením a vlastně i sportovními linkami. A hlavně lepeným čelním sklem i zadním oknem. Vignaleho design se ukázal jako nadčasový... Karoserie byla hotová v červnu 1994, vznikala převážně ručně.

Volvo a Opel

Hlavní světlomety pocházely z Volva 850 a kliky pro změnu z Opelu Omega A, vroubkovaný vodorovný pás zadních reflektorů se zrodil v novojičínském Autopalu. Luxusnímu vozu samozřejmě zůstal vzduchem chlazený vidlicový osmiválec DOHC s devadesátistupňovým rozevřením nad zadní nápravou, konkrétně s objemem 3498 cm3 a základními parametry vrtání a zdvihu 85 x 77 mm. Díky vícebodovému vstřikování paliva dával výkon 148 kW (201 k) v 5750 otáčkách. Pětistupňová přímo řazená převodovka přenášela jeho sílu (300 N.m/4000 min^-1) samozřejmě pouze dozadu.

Po technické stránce se tedy prakticky nic nezměnilo, ani podvozek s rozvorem 3130 mm z delších verzí typu 613. Výfukové potrubí bylo vybaveno třícestným katalyzátorem. Čtyřdveřový pětimístný sedan o hmotnosti 1850 kg uháněl až 230 km/h a podle továrních dat na stovku kilometrů spálil 10,1, 12,8 a 14,9 litrů benzinu. Údaje odpovídaly tehdejší metodice: první číslo představovalo spotřebu při rychlosti 90 km/h, druhé při stodvacítce a třetí v městském provozu.

Pro prezidenta?

Automobil vyjel z příborského závodu Tatry v srpnu 1994 a byl představen úzkému kruhu včetně tehdejšího prezidenta Václava Havla, aby dostál svému názvu. Hlava státu si jej navíc osobně vyzkoušela při neohlášené návštěvě a byla opravdu hodně překvapena. Široká veřejnost jej ovšem nespatřila, od oficiální prezentace se nakonec upustilo. Vývojové práce byly ještě v roce 1994 na příkaz nového vedení Tatry zastaveny. I přes povedenější překonstruovaný interiér se čtyřramenným dřevěným volantem, šedou kůží potaženou palubní deskou, klimatizací a dokonce videopřehrávačem se vlastně nejednalo o nijak zásadní modernizaci.

Raritní Prezident tak místo oficiální prezentace na říjnovém autosalonu v Praze putoval do sbírek továrního muzea automobilky v Kopřivnici, kde jej můžeme spatřit ve stálé expozici dodnes. Je funkční, občas se objeví i na výstavách a dalších akcích. Leckteré vyzkoušené a ověřené prvky se do výroby dostaly v posledním provedení šestsettřináctky modelu 1995. Někteří odpůrci Králova zásahu považují Prezidenta za škaredého, Vignaleho práci prý „umučil“. Věc názoru. Pravověrní tatrováčtí fanoušci na něj nedají dopustit, pro ně je nádherný.

700

Následníkem se stal až krátce ve dvou sériích vyráběný typ 700 (1996-1999), který znovu do značné míry vycházel z T613, ale představoval ještě výraznější proměnu a intenzivnější inovace. Brit Geoff Wardle linie vpředu zakulatil. Topení, ventilace a klimatizační soustava, která byla zvažována už pro Prezidenta, se objevila až zde. Záď ve druhé řadě prošla modifikací z pera akademického sochaře Jiřího Španihela, ztratila spoiler a zmohutněla. Kupónově privatizovaná Tatra, která se potácela nad hranou bankrotu, už spoléhala na britský export dříve, ale 613/5 pro importéra Tima Bishopa vznikly pouze čtyři... Sedmistovka se zároveň stala posledním osobním typem značky. Definitivně?