TEST Citroën C4 1.2 PureTech 130 – Statečné srdce

Původní vydání Citroënu C4 vydrželo na trhu šest let, než jej nahradila “dvojka”. Výrobce o nástupci prozatím nemluví a spíše připravuje půdu pro omlazenou verzi. Snad to ale nebude ještě tak brzo…

Důvodů je několik: ani čtyři roky na českém trhu se na autě moc nepodepsaly, stále vypadá moderně, a starší palubní deska nakonec ve srovnání s „beztlačítkovými“ koncepcemi nových modelů koncernu PSA nepůsobí až tak nepřístojně. V přední části interiéru je navíc dostatek místa i pro urostlé chlapy, je zde útulno a celkové dílenské zpracování působí nebývale kvalitním dojmem. Za sebe říkám, že si raději zvyknu na složitější zadávání dat do navigace a přemíru tlačítek na středové konzole.

Co však platí vpředu, nemusí nutně korespondovat s pocity ze zadní části kabiny. Šířka, která bez problémů vyhoví dvěma dospělým, je v dnešní době neodmyslitelným standardem, stejně jako v případě Peugeotu 308 ale nastává problém s koleny. Zadní sedáky jsou sice pohodlné, nutí však pasažéry více vystrkovat kolena, která již nemají před předním opěradlem kam uhnout. Vysoké postavy nemají vzadu šanci na bezproblémové cestování, což je škoda.

citroen testy nizsistredni  

Rozpačitost nastává také po otevření zavazadelníku. Základní objem 380 litrů sice vyhoví, vysoká ložná hrana a pocitově menší manipulační prostor už ale méně. Na druhou stranu - který hatchback vám nabídne vnitřní osvětlení, jež lze po vyjmutí použít jako baterku?

Tříválec? Kecáš!

Hlavním důvodem, proč testujeme Citroën C4 ve fázi „podzimu života“, je nový motor. Flotilové emisní limity se totiž plnit musejí, přičemž ne každému vyhovují vznětové čtyřválce o objemech 1,6 a 2,0 litru, ale zároveň je požadován vysoký výkon. Pořízení přeplňovaného tříválce 1.2 e-THP je v tomto ohledu sázkou na jistotu. Zcela upřímně, bez předsudků…

Ačkoliv o tom označení motoru moc nevypovídá, přeplňovaná dvanáctistovka e-THP Pure Tech nemá s atmosférickým 1.2 Pure Tech (60 kW, používá ho například Citroën C1) zase až tolik společného. Motorářům se povedlo jednotku odladit tak přesvědčivě, že by pramálo řidičů po prvních kilometrech hádalo pouze tři válce pod kapotou.

V první řadě je to samozřejmě díky výkonu 96 kW v 5500 otáčkách a točivému momentu 230 N.m. Ten je sice “papírově” dostupný v 1750 min^-1, v praxi se však takřka lineárně sbírá od volnoběhu, nemá přehnaně agresivní křivku a také díky tomu jsou rozjezdy vozu plynulé a velmi příjemné.

O vibracích, kterými tříválce obvykle trpí, přitom nemůže být ani řeč. Dvanáctistovka za to vděčí například vyvažovacímu hřídeli nebo „klice“ lámané po 120°. Navíc dostala olejem vlhčený rozvodový řemen (je poddajnější než řetěz a na jeho napínání není třeba tolik energie) s deklarovanou životností 240.000 kilometrů a chlazené výfukové svody, což zvyšuje efektivitu katalyzátoru. Podtrženo, sečteno – motor táhne tak, že byste mu tipovali přinejmenším o půl litru větší objem, je kultivovaný a tříválcový zvuk slyšíte někde v povzdálí okolo středního pásma otáček.

citroen testy nizsistredni  

Výrobce turbomotor spojuje výhradně s šestistupňovou manuální převodovkou, která mu při rychlosti 130 km/h dovoluje pouze 2500 otáček za minutu. Nenechte se ale zmást označením e-THP, s mikrohybridním systémem Start/stop šestnáctistovky e-HDi (funguje pod 20 km/h a používá vysokokapacitní kondenzátor) nemá nic společného. Celý mix technologií sice výrobcem udávanou kombinovanou spotřebu 4,8 l na 100 km nezaručí, v reálu se však můžete bez problémů pohybovat za 5,3 litru a ve městě odběr nezřídka padá pod sedm litrů.

Minimální cenový rozdíl však nebezpečně nabádá právě k projížďce se šestnáctistovkou e-HDI (84 kW), která je ve výbavě Exclusive pouze o 12.000 Kč dražší (stojí 426.900 Kč, pro Tendance se ale nenabízí) a v průměru si řekne o zhruba litr paliva méně.

Houpání povoleno

Co se nám na Citroënu C4 s benzinovým motorem vždycky líbilo, jsou jízdní vlastnosti. Ve srovnání s novým Peugeotem 308, který se na první pohled snaží přiblížit Volkswagenu Golf, není souznění řidiče a stroje tak ucelené, o konkurenceschopnosti napříč segmentem hatchbacků nižší střední třídy však nemůže být pochyb.

Podvozek je sice tužší, na šestnáctipalcových kolech s pětapadesátiprocentními pneumatikami si však na komfort rozhodně stěžovat nebudete. Naopak – zvlněný povrch vozovky dokáže karoserii hezky rozhoupat, takže si občas připadáte jako v Citroënu C5 s klasickým pružinovým podvozkem. I ve vysokých rychlostech je však automobil překvapivě stabilní.

Přestože je pod kapotou pouhý tříválec, vysoké rychlosti nejsou Citroënu C4 ani trochu zapovězeny. Je to až neuvěřitelné, ale tohle auto dokáže bez ztráty důstojnosti udržovat cestovní rychlosti okolo 190 km/h, přičemž do tabulkového maxima už toho moc nezbývá. Nebýt mírně odtažitého řízení a delších drah jinak obstojné manuální převodovky, byla by s ním i větší zábava. Lehká příď se totiž v zatáčkách výrazněji nehrne a „ťuknutí“ do brzdy ve správnou chvíli dokáže pobídnout zadní část vozu k lehké přetáčivosti. O to sice automobilu až tak moc nejde, je spíše usedlejší, umí však vystrčit růžky.

citroen testy nizsistredni  

Závěr

Někdo by řekl, že s přibývajícím věkem zraje Citroën C4 jako víno. Osobně si však myslím, že se již zralý narodil. Automobil nikterak nepřekvapí vnějším vzhledem, zároveň se na něm ale citelněji nepodepsal zub času a k dalšímu setrvání na trhu tedy stačí jenom lehký facelift.

Rozhodnutí o transplantaci nového srdce do staršího těla s povděkem kvitujeme, tohle spojení zkrátka náramně funguje. Silný, možná až trochu vznětový náběh motoru od nízkých otáček si dobře rozumí s houpavějším charakterem podvozku a dokonce i ve vysokých rychlostech můžete nechat obavy o ztrátu směrové stability stranou. Když na to přijde, v zatáčkách si užijete i trochu legrace, hlavní roli však hraje vysoký jízdní komfort.

Plusy

• Silný zátah turbomotoru od nízkých otáček
• Příznivá spotřeba
• Kvalitní a dobře zpracovaný interiér
• Komfortní podvozek
• Kultivovanost běhu motoru

Minusy

• Méně místa na zadních sedadlech
• Vysoká ložná hrana zavazadelníku
• Odtažitější řízení
• Vyšší základní cena

Foto: Josef Dvořák