TEST DS 4 Crossback 1.6 BlueHDi EAT6 – Míra soudnosti
Interiér, design
Že se původně luxusní odnož Citroënu stala samostatnou značkou, už dobře víte. Nově se tedy model nižší střední třídy jmenuje jen DS 4, jeho faceliftované provedení nedávno testoval David Bureš. A teď je tady zvýšené provedení s plasty navíc a označením Crossback.
Ještě před tím mi dovolte připomenout rok 2009, kdy se poprvé představil novodobý produkt s písmeny DS, tehdy ještě jako Citroën DS3. Tehdy jsem se pařížské premiéry zúčastnil i já, a když nás představitelé značky ujišťovali, že další modely budou následovat, docela jsem se těšil. Třídvéřová DS3 totiž nevypadala vůbec špatně a jak jsem se později přesvědčil, jezdila víc než slušně! Pak se ale ukázalo cosi těžko zařaditelného jménem DS4 a na pohled možná zajímavý, technicky ovšem mírně řečeno pokulhávající model DS5. A nadějné vyhlídky novodobých bohyň skončily…
A teď dostala image značky, původně zamýšlené jako exkluzivní, další ránu - v podobě módního extroverta DS 4 Crossback. Ano, vzhledu odkazujícího na SUV a potažmo terén se dočkal i tento nejspíš stylový hatchback! Alespoň, že si ve Francii zachovali jakous takous soudnost a Crossback vybavili jen velice decentním oplastováním, které se v zásadě omezuje jen na zvýrazněné lemy blatníků. Dá se říct, že transformace v „SUV“ dopadla ještě dobře. I když, těžko si představit, co by modelu DS 4 opravdu reálně uškodilo.
To je ale možná až moc pesimismu. Vždyť v testované oranžové barvě působí Crossback minimálně docela slibně, faceliftované přídi eleganci upřít nemůžu. A je pravda, že zadní partie se k modernizovanému předku hodí víc než původní řešení v zásadě kopírující model C4. Bohužel, design je místy dost prvoplánový – stačí otevřít zadní boční dveře. Jejich hrana je pak vyloženě děsivá, na tohle se napíchnout v lepším případě žebry… A samozřejmě, jak jsme už několikrát psali, zadní boční okna nestáhnete, ani nevyklopíte. Vlastně to moc nevadí, dospělý cestující se na zadní sedačky stejně skoro neposadí, chybí hlavně místo pro nohy.
Exteriér by tedy mohl zaujmout, proč ne. Interiér si už ovšem s prémiovým zbožím nespletete ani náhodou. Zvlášť v testované konfiguraci, postrádající kožené obšití přístrojovky, absentují také sedačky s náramkovým vzorem v kůži Habana. O tyto příplatky ochuzený DS 4 Crossback pak uvnitř vypadá úplně stejně jako trochu vybavenější Citroën C4. Ten se ovšem prodává od 349 900 Kč, DS 4 Crossback přijde minimálně na sedm set tisíc! Takové cenovce interiér neodpovídá, detaily (ovládání a grafika palubního systému, přístroje, jednotlivá tlačítka…) navíc nemilosrdně zastarávají. Zpracování je nicméně na slušné úrovni, kvalita plastů dejme tomu také. Tedy až na okolí sedmipalcového displeje. Na odůvodnění částky 870 900 Kč za testovaný kousek je to však hodně málo.
Motor, jízdní vlastnosti
To nejlepší
Nabídka pohonných jednotek pro DS 4 Crossback není zrovna široká, kromě testované šestnáctistovky BlueHDi se prodává už jen dvoulitrová nafta o výkonu 132 kW. Tento motor se kombinuje výhradně s automatem, u menšího čtyřválce jde o alternativu.
A docela povedenou. Přesněji, nafta 1.6 BlueHDi a šestistupňový klasický automat s měničem jsou na celém autě suverénně to nejlepší, jakkoliv se v kontextu konkurence jedná nejvýš o solidní průměr. Hlavně z pohledu dynamiky, výkon 88 kW je dnes i v této objemové kategorii překonaný. Ke čtrnácti metrákům DS 4 Crossback a zjevné snaze o exkluzivitu by se možná víc hodil silnější dvoulitr, za chvíli si ale řekneme, že i těch 88 kW vlastně bohatě stačí… Sice je občas motor potřeba víc vytočit (na pokyn reaguje převodovka sympaticky rychle a ihned podřadí), Crossback se však nakonec rozjede tak nějak… Průměrně svižně. Za nadprůměrné zvukové kulisy ovšem. To je další bod, který prémiové ambice modelu DS 4 Crossback citelně podrývá.
Spotřebu paliva však určitě pochválit můžu, konečných 6,2 litru je jistě pěkný výsledek. Připomínám kombinaci s klasickým (a plynule řadícím) automatem. Koncern PSA totiž (nejen) u šestnáctistovky BlueHDi vsadil na močovinu, což je z pohledu spotřeby paliva daleko šetrnější řešení než záměrně nedokonalé spalování.
I šestnáctistovka má však za sebou žravější období. To když se s přechodem na Euro5 stal ze čtyřválce osmiventil. Jednotka tehdy nahradila elektrický přímotop takzvanou degradací tepelné účinnosti – tedy cíleně sníženým předstihem vstřiku tak, aby vznikalo méně práce a více tepla. A kdo pak jezdil trvale se studeným motorem a ještě si k tomu nedejbože zatopil, musel počítat s osmilitrovými průměry. Postupně se spotřebu dařilo snižovat, třeba díky unikátnímu stop-startu s reverzibilním alternátorem. Ten je však dnes již doménou většího dvoulitru, šestnáctistovka „stop-startuje“ jen pomocí startéru.
Ani sedmnáctky…
Model DS 4 nikdy nevynikal komfortem odpružení, mimo jiné i kvůli tomu, že jako stylový model v našich testech vždy obouval minimálně osmnáctipalcové pneumatiky. V aktuálním testu Crossbacku se však zablýsklo na pohodlnější časy, dovozce vybral pro zimní provoz rozumný sedmnáctipalcový rozměr. Pomohlo to?
Částečně možná ano, o komfortní jízdě však stále nemůže být řeč. Podvozek na nerovnostech působí vyloženě nervózně, na větších výmolech se hlavně od přední nápravy ozývají nepříjemné pazvuky a třeba na zpomalovacím pruhu se pak dočkáte citelného nadskočení zádě. Podvozek je zkrátka dost tuhý, tvrdší nastavení má zřejmě eliminovat vliv zvýšené světlosti (proti standardnímu DS 4 nabral Crossback 30 mm).
V zatáčkách vám ale taková charakteristika není moc platná. O celkové nervozitě podvozku jsem už mluvil, jistotě nepřidá ani řízení, naprosto postrádající jakoukoliv formu zpětné vazby. Kolem středové osy navíc působí volně, jakoby spojení s předními koly chvilkově vypadávalo. Ne že by to byla u Crossbacku důležitá vlastnost, ale zkoušet trefit apex jsem po několika pokusech prostě vzdal. Takže, vyššího výkonu pohonné jednotky opravdu netřeba!
Závěr
U zmíněného Davidova testu DS 4 jsem v diskuzi narazil na jeden zajímavý názor. Omlouvám se, nick si nevybavím, náš čtenář ale psal o tom, jak se mu myšlenka DS zpočátku zamlouvala. Že ji bral jako zajímavou alternativu k německé velkovýrobě. Souhlasím do puntíku. Ostatně, jak jsem napsal, prvopočátek v podobě Citroënu DS3 vypadal slibně. Člověk ani nemusel být automobilový nadšenec, aby projektu DS tak nějak automaticky fandil. A doufal v další bohyně, minimálně tak povedené jako nejmenší trojka.
Jenže, s postupem času, nadšení z DS opadávalo. Později představené DS 4 a DS 5 jen „opozlátkovaly“ naprosto obyčejnou techniku, exkluzivitu a prémiový charakter těmto modelům uvěřili snad jenom v Číně. A teď ještě u DS využili jednoho z nejprofláklejších módních trendů posledních let a svoji čtyřku vytunili prostřednictvím přidaných plastů do SUV stylu. Ale dobře, to je možná můj izolovaný problém, plastíky na funkci vliv nemají.
A jsme u toho nejpodstatnějšího – kdyby DS 4 Crossback fungoval jako celek alespoň obstojně, mohl bych napsat něco v tom smyslu, že proti gustu… A že je to sice hodně drahá legrace (mimochodem, základní výbava se nijak nevymyká zvyklostem nižší střední třídy), ale pokud se někomu DS 4 Crossback líbí… Když však auto za skoro devět set tisíc netlumí nerovnosti ani na sedmnáctipalcových kolech, je hlučné, vyloženě nepraktické (dobře, to nemusí být ve stylových vodách argument) a zklame i tuctovým provedením interiéru, to se pak těžko přivírají oči. Nemůžu si pomoct, ale projekt DS je čím dál rozpačitější!
Nejlevnější verze modelu | 702.900 Kč (1.6 BlueHDi/88 kW) |
Základ s testovaným motorem | 702.900 Kč (1.6 BlueHDi/88 kW) |
Testovaný vůz bez příplatků | 742.900 Kč (1.6 BlueHDi/88 kW EAT6) |
Testovaný vůz s výbavou | 870.900 Kč (1.6 BlueHDi/88 kW EAT6) |
Plusy
- Nezaměnitelný charakter
- Povedené spojení motoru s automatem
- Reálně nízká spotřeba paliva
Minusy
- Silně podprůměrný jízdní projev
- Nekomfortní odpružení
- Těžko použitelné zadní sedačky
- Horší odhlučnění
- Vysoká cena
Foto: Jiří Káš