TEST Ford S-Max 2.0 TDCi (132 kW) – Vyměkl, je ale stále skvělý

Design, interiér

První generace Fordu S-Max patřila mezi nejpovedenější MPV na trhu. Nejen nám se líbila kombinace prostorné kabiny a skvělých jízdních vlastností, které v segmentu velkoprostorových aut doslova šokovaly. Proto jsme byli zvědaví, zda si tento charakter uchovala i druhá generace, která se začala vyrábět letos v květnu.

S-Max stejně jako předchůdce využívá shodnou platformu s větším modelem Galaxy, který v hierarchii Fordu slouží jako plnohodnotné sedmimístné MPV. To S-Max se nadále snaží být takovým crossoverem kombinujícím prvky velkoprostorových aut a kombíků – jeho karoserie je sportovněji střižena, kvůli čemuž je příplatková třetí řada sedadel spíše nouzovou záležitostí. Ostatně Ford označuje koncepci vozu zkratkou SAV – sports activity vehicle (sportovně aktivní vozidlo). Není bez zajímavosti, že BMW tento akronym používá pro svá SUV.

Tvary blíže MPV

Jestliže předchozí generace modelů S-Max a Galaxy byly sice podobné, ale snadno od sebe rozeznatelné, design obou novinek se výrazně přiblížil. Tvary masky chladiče inspirované vozy Aston Martin a protažených hlavních světlometů jsou prakticky shodné, rozlišujícím prvkem jsou tak nárazníky. Ten u S-Maxu používá sportovnější kulaté mlhovky, Galaxy využívá elegantnější lichoběžníkové. Nejlépe se ale oba Fordy dají poznat z boku - dynamická silueta S-Maxu směrem k zádi postupně klesá, zatímco Galaxy má takřka vodorovnou (a tudíž mnohem praktičtější) linii střechy. Boční prosklení je pak u většího z Fordích MPV větší.

Celková silueta karoserie S-Maxu zůstala zachována s předchůdcem, proporce se ale přesto trochu změnily. Zkrácení délky auta o pět milimetrů na výsledných 4.796 mm je zanedbatelné, výška ale vzrostla o výrazných 35 mm na 1655 mm a šířka se zastavila na 1916 mm (+32 mm). S-Max už tedy vyloženě nepůsobí jako přerostlé kombi jako kdysi, ale tvarově se přiblížilo klasickým MPV – tomu napomáhá i méně dynamické napojení předních sloupků na kapotu. To ale neznamená, že by S-Max už nepatřil mezi nejhezčí velkoprostorová auta na trhu, stále mu to sluší.

ford testy mpv

TEST Ford S-Max 2. generace: Jízdní dojmy z Mallorky

Modernější kabina

Věk předchozího S-Maxu nebyl na jeho karoserii znát, uvnitř ale byla situace jiná. Proto konstruktéři na interiéru výrazně zapracovali. Výsledkem je povedenější a hezčí vnitřek, který se však nevyhnul některým chybkám. Lacině působící plast na středovém panelu není něco, co bychom čekali u automobilu za milion korun. Stejně tak kaplička s přístroji není příliš přehledná – řidiči se třeba hůře odečítá aktuální rychlost. Složité je i menu palubního počítače, vskutku nechápeme, proč je přepínání nastavení adaptivního podvozku schováno na stejné úrovni jako třeba vypnutí funkce automatického přepínání dálkových světel.

Osmipalcový displej multimediálního systému a navigace je hezky na očích. Některá tlačítka jsou ale příliš malá, což znesnadňuje ovládání systému během jízdy. U mapy navigace nám pak vadilo světlé pozadí, které nás ozařovalo při jízdě v noci. Příliš nepomohlo ani přepnutí do nočního režimu, které pouze upravilo jas obrazovky. Multimediální systém SYNC 2 navíc nadále nekomunikuje v českém jazyce.

ford testy mpv

Za volantem s přehršlí tlačítek se sedí výše a vzpřímeněji, jak je u MPV zvykem, z auta je i díky tomu dobře vidět. Jen ta vnější zpětná zrcátka trochu zkreslují obraz. S-Max za příplatek umí nabídnout i takový luxus, jako je paměť polohy sedadla řidiče a volantu, přičemž pro usnadnění vystupování se volant zvedne a sedačka odsune směrem vzad. Příplatková sportovní sedadla nabídnou slušné boční vedení, mohla by mít však delší sedák.

V druhé řadě sedadel je dostatek, nikoliv však přebytek místa. Slušný prostor nabízí i prostřední sedadlo, ta krajní jsou totiž výrazně posunuta ke dveřím. Prostřední řadu tvoří tři oddělená křesla, která je možné nezávisle na sobě posouvat v podélném prostoru a měnit polohu jejich opěradla. Komfort posádky zvyšují i stropní výdechy ventilace.

Sedadla v třetí řadě jsou spíše nouzová, při jejich častějším využití je potřeba poohlédnout se po větším Galaxy. Sedí se velice nízko a prostoru pro nohy není přebytek ani po odsunutí prostřední řady zcela vpřed. Nastupuje se sem ale vcelku snadno, a to díky rozměrným dveřím otevírajícím se do pravého úhlu a sedačkám v prostřední řadě, které se automaticky sklopí a odsunou vpřed (v rámci paketu Travel Comfort za 34.000 Kč). Na dveře je ale potřeba dávat pozor, jejich spodní hrana je velice nízko, a tak jim u vyšších obrubníků hrozí odření.

V pětimístné konfiguraci se S-Max chlubí opravdu obrovským zavazadelníkem o objemu 700 litrů, který stačí i při odjezdu na delší dovolenou. Prostor je pravidelně tvarován, mezi podběhy je široký 104 cm a pod plato vysoký 48 cm. Jeho délka se pak pohybuje mezi 105 a 118 cm v závislosti na poloze druhé řady sedadel. Naopak při jízdě v sedmi lidech je kufr S-Maxu prťavý, stejně jako u předchozí generace má jen 285 litrů (hodnota po střechu).

Dvě zadní řady sedadel po sklopení tvoří rovnou plochu, jejich sklápění je navíc lehké jak facka – stačí zmáčknout tlačítko na boku zavazadelníku a elektromotory se postarají o zbytek. Elektromechanické sklápění sedadel je dodáváno v rámci již zmíněné sady Travel Comfort (34.000 Kč). Při dvoumístném uspořádání je možné v S-Maxu převážet až 2020 litrů zavazadel (mezigeneračně o 20 litrů více).

Motor, jízda

Sametově jemné řazení

Ford S-Max je v tuto chvíli nabízen se šesti motory, dvěma zážehovými a čtyřmi vznětovými. V prvním testu nové generace jsme sáhli po silnější verzi turbodieselu 2.0 TDCi se 132 kW, která je druhým nejsilnějším dieselovým agregátem v nabídce S-Maxu – výkonově ji překonává pouze 2.0 TDCi Bi-Turbo se 154 kW. Zkoušený dvoulitr je standardně dodáván se šestistupňovým manuálem, dvouspojková převodovka PowerShift je nabízena za 50.000 Kč. K ní je možné za dalších padesát tisíc pořídit i pohon všech kol, který je v nabídce S-Maxu novinkou.

Šestistupňová dvouspojková převodovka od Getragu nás doslova nadchla svou sametovou změnou převodů, která se blíží osmistupňovému automatu s hydrodynamickým měničem od ZF. O přeřazení posádka ví jen díky změně otáček motoru, ani ve městě auto nijak při přeřazení necuká. Proti předchůdci obrovský rozdíl!

ford testy mpv

Výhrady však máme k výchozímu módu D, který drží otáčky až zbytečně dole a na silnější sešlápnutí plynu reaguje zdrženlivě. Často se tak stávalo, že jinak silnému motoru chyběla síla – třeba v zatáčce nebo stoupání. Proto jsme častěji jezdili ve sportovním režimu, který nám sedl více. Ve sportu PowerShift rychleji reaguje na situaci, zároveň ale při klidné jízdě nedrží otáčky vysoko.

V druhé generaci S-Max dostal řadicí páčky pod volantem, které v předchozí generaci postrádal. Příliš smyslu ale nedávají. Změna převodů není v manuálním režimu tak hladká a na pokyn reaguje se zaváháním. A pokud převodovka uzná za vhodné přeřadit, provede změnu převodu (třeba při akceleraci) sama.

Použitý dvoulitrový turbodiesel nás zaujal svým kultivovaným chodem a slušnou silou, která ale spíše než prudký zátah nabízí nenucenou jízdu s dostatečnou výkonovou rezervou. Maximální tah 400 N.m je ale dostupný jen v úzkém spektru otáček (2000-2500 min^-1), pak už jeho síla lehce ochabuje.

Méně nás už potěšila vyšší spotřeba paliva. Na konci testování se zastavila na osmi litrech, což je stejná hodnota jako u dříve testovaného většího Galaxy se silnějším motorem 2.0 TDCi Bi-Turbo se 154 kW. Dálniční přesuny v rámci povolených limitů znamenaly spotřebu 7,2 l/100 km, na okresních silnicích se sice dalo dostat pod sedm litrů, ostřejší tempo ale rázem spotřebu zvýšilo na devět litrů.

Více MPV, ale stále perfektní

Minulá generace S-Maxu jezdila opravdu báječně, a tak jsme od jejího nástupce měli ta nejvyšší očekávání. Dobrou zprávou je ta, že S-Max jezdí stále skvěle, tou horší je, že už jezdí více jako MPV, zatímco předchůdce na silnici válel jako slušně jezdící kombi.

Podvozek tvoří vzpěry McPherson vpředu a nezávislé zavěšení vzadu, v našem případě S-Maxu nechybělo ani adaptivní odpružení nastavitelné ve třech režimech. To však není nijak levné – nabízeno je pouze v rámci sady Technology Ultimate za 94.300 korun, jejíž součástí je dále vyhřívaný volant nebo balíček jízdních asistentů, zahrnující adaptivní tempomat, automatické brzdění nebo hlídání mrtvých úhlů.

Adaptivní odpružení žehlí jednotlivé nerovnosti s naprostým klidem a přehledem, snad jen na opravdu velkých příčných nerovnostech se nechá trochu rozhodit. Rozdíly mezi jednotlivými režimy jsou jasně znatelné. Sport je určen na rychlejší jízdu po hladších cestách – na rozbitých cestách se rázem chová trochu uskákaně. Comfort se zase při ostřejším tempu v zatáčkách rozhoupe, i větší nerovnosti ale překoná bez mrknutí oka, jen s lehkým zhoupnutím. Ideálním kompromisem je Normal, který nám vyhovoval nejvíce – za všech podmínek je dostatečně pohodlný a v zatáčkách dostatečně tuhý.

ford testy mpv

Řízení není tak komunikativní jako kdysi, S-Max se už nevrhá radostně do zatáček jako předchůdce. Ne že by byl nejistý, v oblouku sedí jako málokteré MPV i ve vysoké rychlosti, nadšení z něj už ale tolik neprýští. Místo někdejší sportovnosti nastoupil komfort, který zákazníci přece jen od MPV očekávají více. O pohodlném podvozku byla již řeč, zmínit je potřeba ještě naprosto perfektní odhlučnění, ani v „německém“ dálničním tempu není slyšet svist větru od vyšší karoserie nebo hluk od podvozku.

Cena, závěr

Laciný není

Už minulý S-Max nebyl zrovna automobilem, který by lákal na nízkou cenovku, Tuto vlastnost si uchoval i nástupce. K dispozici jsou jen dva stupně výbavy, přičemž testovaný vznětový dvoulitr se 132 kW se nabízí pouze ve vyšší verzi Titanium. V kombinaci se šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou se tento motor prodává od 954.990 korun.

Vyšší cenu S-Max alespoň kompenzuje bohatou výbavou. Zmíněná varianta Titanium zahrnuje i takové prvky jako elektricky ovládané víko zavazadelníku, vyhřívaná přední sedadla i čelní sklo, parkovací čidla vpředu a vzadu nebo varování před neúmyslným opuštěním pruhu.

Ford odhaluje moderní techniku nového S-Maxu

Výbavu je možné dále rozšířit, navzdory cenově zvýhodněným sadám se však cena S-Maxu může povážlivě zvýšit. Testovaný exemplář tak rázem přišel na 1,35 milionu korun. Rozhodně bychom doporučili diodové adaptivní světlomety s automatickými dálkovými světly. Ta využívají žaluzie zakrývající část paprsku světla, aby neoslňovala protijedoucí řidiče. Systém fungoval naprosto spolehlivě.

ford testy mpv

Závěr

První Ford S-Max nás kdysi opravdu nadchl, což novince ztížilo pozici – už nemohla tolik překvapit jako předchůdce. S těžkým úkolem se ale poprala skvěle, byť po svém. Místo sportovní jízdy totiž vsadila na komfort. Druhá generace tak už nejezdí jako velké kombi, ale spíše jako velkoprostorové auto, proto bychom ho už nenazývali SAV jako Ford, ale klasicky MPV.

Do zatáček se nevrhá s takovým nadšením a řidiče tolik nepobaví, místo toho se ale odvděčí perfektním komfortem a naprostým tichem na palubě, což jsou ve finále vlastnosti, které se od MPV obecně očekávají. S-Max je ale nutné brát ryze jako pětimístný automobil, do třetí řady se sice vcelku snadno nastupuje, nabízený prostor je ale minimální.

Otazník pak visí nad cenou – testovací exemplář stojí přes 1,35 milionu korun, což je na rodinné auto vskutku hodně. Na druhou stranu je jeho výbava opravdu bohatá a i ostatní velká MPV se často dostávají vysoko nad milion korun.

Plusy

• Hladce řadicí převodovka
• Komfortní podvozek
• Skvělé odhlučnění
• Široké možnosti dovybavení
• V pětimístné konfiguraci obří zavazadelník

Minusy

• Vyšší pořizovací cena
• Vyšší spotřeba paliva
• Zpětná zrcátka zkreslující obraz
• Spíše průměrná dynamika

Foto: Petr Homolka