TEST Renault Scénic 1.3 TCe 140 – Starý známý s novou technikou
Design, interiér
Právě mezinárodní jízdy Renaultu Scénic totiž byly mou první novinářskou štací za hranice, tenkrát do francouzského Bordeaux, kde jsme na domácí půdě značky zkoušeli čtvrtou generaci v krátkém i dlouhém (Grand Scénic) provedení. Tehdy tvůrci překvapili hlavně nasazením dvacetipalcových kol, která však nedělala paseku ani s malou zážehovou dvanáctistovkou a popravdě nepřinesla ani výrazný úbytek na jízdním komfortu.
Veskrze tak šlo o zdařilé auto. O to víc mě mrzí, že za poslední dva roky bych nové Scénicy na tuzemských silnicích napočítal na prstech jedné ruky. Když už se nějaký objeví, jde o některého z předchůdců, velkému úspěchu se u nás stále těší hlavně první generace. Ta totiž i po letech (poslední kusy opustily výrobní linky v roce 2003) patří k vyhledávanému zboží mezi většími rodinami zejména díky finanční dostupnosti.
Po dvou letech se čtvrtá generace modelu vrátila do redakční garáže díky nové zážehové třináctistovce, jež vznikala ve spolupráci se stříbrnými šípy. Motor 1.3 TCe nahrazuje v paletě jednotek dvanáctistovku, z níž fakticky vychází, pro plnění nejpřísnějších dojem má ale být doplněn třeba o filtr pevných částic. Jak pohon uzpůsobený normě Euro 6c funguje, jsme zkoušeli v kombinaci se šestistupňovou manuální převodovkou nejen na českých okreskách, ale i dálnicích a v městském provozu.
Prostor pro každého
Jestliže si myslíte, že rodinná MPV sází hlavně na funkčnost a vnější design se řeší až někde na třiadvacátém místě, Scénic vás milerád vyvede z omylu. Testovaný exemplář v modré barvě s kontrastně zbarvenou střechou posazený na výrazných dvacetipalcových kolech poutá pozornost. Nemusel přitom slevit ze svého původního zaměření a nezačal se drát do rostoucího segmentu sportovně-užitkových vozů, jako se stalo u některých jeho konkurentů.
Jde přitom o dobře známou designovou filosofii francouzské značky, která nezapře inspiraci jinými modely. Příď s výrazným logem a LED denním svícením ve standardu připomíná Captur, stoupající linie bočních oken zase nechává vzpomenout na Kadjar. V případě Scénicu je doprovází ještě elegantně se svažující střecha. Záď zase myslí na praktičnost, víko zavazadelníku je obrovské, jak se pro potřeby velké rodiny sluší a patří. Doprovází jej „kapky“ v podobě zadních světlometů, které se mi líbí podstatné více než svítilny většího Grand Scénicu ve tvaru písmene L. Karoserii kolem dokola doprovází ochranné plasty, střecha je zase při absenci paketu Premium za 14.000 Kč standardní, nikoliv panoramatická. Standardem jsou i ona dvacetipalcová kola, což pro některé zákazníky může být značně omezující faktor.
Čím model vyniká, je kromě skvělého výhledu ven i bohatý vnitřní prostor. Hodně tomu pomohl nárůst rozměrů, Scénicu mezigeneračně narostl rozvor o 32 mm a o 20 mm si polepšila šířka. To s sebou přináší fakt, že i lidé vyšší než já se svými 176 cm si za volantem udělají pohodlí a nejsou omezováni v oblasti ramen ani nohou. Co do šířky vás totiž se spolujezdcem dělí pořádná porce místa, kterou vyplňuje posuvná středová konzola (v základní výbavě Zen s příplatkovým paketem Parking za 14.000 Kč, v testovaném provedení Intens již ve standardu). I když se v autě pohodlně rozvalíte až někam pod volant, prostoru u kolen budete mít po obou stranách pořád dostatek.
Byť jde o vcelku velké auto, uvnitř si nepřipadáte, že byste po vzoru SUV seděli výrazně vysoko. O to víc určitě potěší už zmiňovaný dobrý výhled, kterému pomáhá kupříkladu obrovské přední okno nebo zdvojené přední sloupky. Nohy bude muset spolujezdec uhnout na stranu jen v případě, kdy budete potřebovat otevřít schránku v palubovce. Tradiční otevírání tady totiž nahrazuje šuplík, který vám narazí do kolen, i když budete sedět hodně vzadu. Malou kaňku ale okamžitě přebíjí fakt, že napříč celým interiérem najdete 63 litrů odkládacích prostor. Zkrátka MPV se vším všudy!
Sedačky jsou přitom rozměrné a výrazně tvarované nejen vpředu, ale i pro cestující vzadu. Díky navýšené šířce se na zadní lavici posadí i tři dospělí, prostor pro nohy lze korigovat posuvnou zadní lavicí na úkor místa v zavazadelníku.
V interiéru sice sem tam ťuknete do tvrdého plastu, většina obložení je však tvořena z měkčených materiálů doprovázených elegantním prošíváním. Celkově ale zpracování sází spíše na jednoduchost a funkčnost, žádné módní výstřelky. Tím je snad jen vertikálně umístěný displej infotainmentu. Osobně jsem si na to vlastně zvyknul docela rychle a zejména s navigací mi to přijde jako fajn řešení. Horší je to ale v momentě, kdy chcete multimédia obsluhovat třeba přes Apple CarPlay. Služba se totiž neumí přizpůsobit displeji a tak její obraz zůstává horizontálně, jen se „scvrkne“ tak, aby se na displej vešel. Také dotykové plochy s ikonkami bych ocenil spíše na straně řidiče, když jsem jel v autě sám, vyžadovalo přepínání mezi nabídkami hodně pozornosti.
Důležitým faktorem při výběru rodinného partnera je právě zavazadelník. Ten v případě Scénicu pojme v základu 506 litrů, avšak objem lze navýšit díky posuvné zadní lavici na 637 litrů. A když tlačítkem v kufru či prostřednictvím infotainmentu sklopíte zadní sedačky zcela, dostane se vám velkorysých 1554 l prostoru s rovnou ložnou plochou. Víko zavazadelníku je sice velké, nakládání větších předmětů může zkomplikovat snad jen menší otvor kufr. Ještě dodejme, že pod podlážku uvnitř se vejde sedmnáctipalcová dojezdová rezerva, jíž v ceníku najdeme za příplatek 3.000 Kč.
Motor, jízdní vlastnosti
Má filtr, nemá filtr?
Pohonná jednotka Renault Energy 1.3 TCe si postupně hledá cestu do ceníků jednotlivých modelů francouzské automobilky ve třech výkonnostních provedeních s 85, 103 a konečně 120 kW. Nejsilnější variantu byste aktuálně našli jen v rozměrnějším Grand Scénicu, zájemci o krátkou verzi se musí spokojit s výkonem 103 kW při pěti tisících otáčkách a točivým momentem 240 N.m při 1600 otáčkách.
Motor s přeplňováním elektricky řízeným turbodmychadlem a přímým vstřikováním benzinu dostal vnitřní plochy válců potažené vrstvou křemíku za pomocí Plazmy, což je řešení nové generace motorů, které můžeme znát kupříkladu z nové patnáctistovky TSI od Volkswagenu. Ruku v ruce s příchodem přísnějších emisních norem se nabízí i nasazení výfukového filtru pevných částic, ten však v testovaném exempláři chyběl. Renault první várku vozů s motorem označeným H5H dodává bez tohoto doplňku, byť na zástavbu jsou agregáty připraveny. Montovat se mají začít v průběhu léta letošního roku.
Kromě toho se agregát ve srovnání s předchozí dvanáctistovkou liší i kompaktní konstrukcí, což pomůže rychlejšímu zahřátí chladícího okruhu. Jednotka se postupně objevuje i v nabídce Mercedesu, jenž se na vývoji podílel. V technických datech stříbrných šípů jej však hledejte coby čtrnáctistovku (stejný objem, avšak jiné zaokrouhlování), jež umí kupříkladu i vypínat polovinu válců. Tato funkce zatím francouzským vozům chybí.
„Předfinální“ produkt se vyznačuje kultivovaným chodem, čemuž jistě pomáhá i zdařilé odhlučnění kabiny. Jenže motor nezačne dělat neplechu ani při povalování se v nízkých otáčkách a navíc se z nich hbitě zvedá, pocitově důstojněji než předchozí dvanáctistovka. To vše v kombinaci s šestistupňovou manuální skříní dvouhřídelové konstrukce, jež cestuje ve vcelku přesných, avšak poměrně dlouhých drahách. Slabším místem řadičky pak v těchto extrémně horkých dnech bude hlavně její lesklý vršek. Možná vám občas přijde, že si auto nechává s reakcí na sešlápnutí plynového pedálu na čas, což je způsobeno vlastností samotného vozu, a sice dlouhým vedením vzduchu k mezichladiči.
Dvacítky? Žádný problém
Už během mezinárodních jízd v Bordeaux jsme si pochvalovali, jak dobře umí podvozek Scénicu fungovat i na tak rozměrných kolech (v našem případě s pneumatikami 195/55) a má první jízda po tuzemských cestách mě v tom jen utvrdila. Na záplatách a drobných nerovnostech se podvozek s tužším charakterem ladně pohupuje, zhoršený jízdní komfort zpozorujete až na opravdu rozbitých cestách při vyšších rychlostech, kde si nasazení „obyčejného“ odpružení v kombinaci s dvacítkami vybírá svou daň.
Scénic sice působí jako velké auto, ale hezky se s ním spolupracuje i ve městě. Nejenže design exteriéru umí v šedi okoukaných aut strhnout pozornost, ale parkování s ním není takový problém, jak by se na první pohled mohlo zdát. A když se někde objeví opravdu jen malá skulinka, můžete se spolehnout na kameru a parkovací senzory, případně celý úkon nechat na parkovacím asistentovi, jenž je zvládá podélně, kolmo i do úhlu. Právě ve městě se vám nakonec hodí i lehké řízení, do kterého citelně promlouvá posilovač.
Vůz se nezalekne ani svižnějšího tempa, to si ale budete dopřávat hlavně na dálnicích. Ne že by se kompaktní SUV nedokázalo rozdovádět i na klikatých okreskách, ale dává jasně najevo, že k tomu není určené. Ostřejší tempo s sebou přináší citelné náklony karoserie a časté zásahy stabilizačního systému, který navíc nelze omezit. Ono to ve voze s tímto zaměřením ostatně i dává smysl. Dálnice pak přináší pohodové cestování s minimálními ruchy, tím nejvýraznějším může být ve vyšších rychlostech snad jen aerodynamický svist kolem zrcátek.
A jak je na tom zbrusu nová třináctistovka se spotřebou paliva? Drtivou většinu cest ve všední dny trávím na dálnici, kde apetit při ustálené rychlosti do 140 km/h nešplhal přes sedm litrů. V autě jsem sice cestoval sám, ale vezmeme-li v potaz hmotnost a „velkoprostorovou“ aerodynamiku, považuji tuto hodnotu za slušné číslo. Popojíždění po městě si řekne o necelých šest a půl litru na sto kilometrů. A když vyrazíte na delší cestu mimo dálnice, s lehkou nohou se klidně můžete pohybovat okolo 5,5 litrů. Vůz s rodinnými předpoklady lze za takové chutě rozhodně pochválit.
Závěr
Závěr
Scénic aktuálně koupíte za méně než půl milionu, to se bavíme o inovované třináctistovce s výkonem 85 kW a základní výbavou Zen, což je vůz za 488.900 Kč. Už tento výbavový stupeň je však hodně pestrý, nabídne tempomat s omezovačem rychlosti, rozpoznávání dopravních značek, dvouzónovou automatickou klimatizaci, barevný přístrojový štít, dešťový a světelný senzor či LED denní svícení a mlhovky. Příplatek za silnější provedení činí 20.000 korun, což v kombinaci s pestřejší výbavou Intens (7“ displej s navigací, přední a zadní parkovací senzory, varování před opuštěním jízdního pruhu atd.) a nějakými příplatkovými položkami navíc šroubuje cenu lehce pod šest set tisíc korun.
Byť stále ještě nejde o finální variantu nové třináctistovky, její mezistupeň se při první zkoušce na tuzemských silnicích ukázal jako slušný základ. Motor je kultivovaný a dokáže svižně rozpohybovat i kompaktní MPV. Kooperaci s manuální převodovkou (takový lepší průměr) tak narušují jen pozdní reakce na sešlápnutí plynového pedálu a při dálniční jízdě vyšší hluk proudící do kabiny. Pochvalu si zaslouží podvozek, který i bez adaptivních tlumičů a na dvacetipalcových kolech vstřebává nedostatky tuzemských cest bez velkých protestů. A kdyby vám tohle při hledání nového rodinného společníka nestačilo, nezapomeňte zohlednit i velice slušnou spotřebu paliva.
Nejlevnější verze modelu | 488.900 Kč (Energy TCe 115/85 kW Zen) |
Základ s testovaným motorem | 508.900 Kč (Energy TCe 140/103 kW Zen) |
Testovaný vůz bez příplatků | 563.900 Kč (Energy TCe 140/103 kW Intens) |
Testovaný vůz s výbavou | 599.900 Kč (Energy TCe 140/103 kW Intens) |
Plusy
- Atraktivní vzhled
- Prostorná a vcelku praktická kabina
- Kultivovaný motor
- Na většině cest pohodlný podvozek
- Slušná spotřeba paliva
Minusy
- Pomalé reakce na plyn
- Nemožnost vybrat si jiná kola
- Aerodynamický svist při dálničních rychlostech
Foto: Ondřej Lilling