TEST Renault Scénic 1.6 dCi – Velkoprostorové haute couture
Úvod, interiér
Zakladatel evropského segmentu kompaktních MPV Scénic se letos na jaře představil v nejnovější generaci a hned je jasné, že chce kategorii velkoprostoráků vrátit její dřívější lesk, který notně vybledl s příchodem crossoverů a SUV. Renault odolal pokušení stylizovat scénica do podoby SUV, ale robustnější karoserii, zkrášlenou obrovskými koly (nic menšího než 20“ kola, se nedodává), se Francouzi nevyhnuli.
Nejsem úplně fanda toho, když celá modelová řada vypadá stejně, ale musím říci, že tenhle klon capturu se docela vyvedl a interiér auta je navíc těžké si nezamilovat. Jsou zde krásná designová sedadla, elegantní palubní deska s „teslácky“ pojatým středovým „tabletem“ a dobře tvarovaný volant s velkým rozsahem seřízení. Díky dobře tvarovaným výplním dveří je vpředu i vzadu také dost místa v příčném směru a nad hlavou. Řidič má také slušný výhled vpřed a šikmo vpřed, i když konkurenční picasso je na tom ještě o něco lépe.
Jenže po „zabydlení“ se objeví pár „ale“. Sedadla mají stejný „designový efekt“ jako ta v 3008 – sedí se v nich hůř, než vypadají. Nemají moc dobré boční vedení a polstrování je dost tuhé, potěší ale dlouhý sedák a „ušaté“ hlavové opěrky. Kvůli širokému středovému panelu není pro pravou nohu tolik místa, kolik by mohlo být, a při určité poloze nohy by mohl tlačit plastový lem „tabletu“.
Vzadu pak má scénic jednu, ale zato podstatnou nevýhodu – pro dospělého je tam i při nejzazší poloze zadní lavice nedostatek místa pro kolena. Svůj podíl na tom má sklopný stoleček, ale ani bez něj to nebude na vyskakování. Navíc jsou přední sedadla umístěna hodně nízko nad podlahou a vsunout pod ně nárty sice lze, ale je to „těsnota“. Jako pozitivum naopak vidím, že Francouzi vsadili na koncepci dvou plnohodnotných sedadel a jednoho nouzového, díky tomu se vzadu dva dospělí jakž-takž posadí, na rozdíl od těch aut, která mají vzadu tři zcela nepoužitelná sedadla.
Kufr má v základním uspořádání objem 506 litrů, ohánět se maximem 637 l moc nejde, protože pak je vzadu místo jen pro beznohé. Není to u rodinného auta mnoho, ale odpovídá to standardu třídy, což ovšem znamená, že je vhodné se při pořízení auta rovnou poptat i na střešní nosiče a box. Radost je ovšem pracovat s variabilitou, sklápění probíhá jedním dotykem tlačítka a výsledkem celého procesu je téměř rovná podlaha. Pochvalu zaslouží také spousta odkládacích schránek v kabině, stylové, i když z pohledu kolen spolujezdce nepraktické, je „šuplíkové“ otevírání schránky před spolujezdcem. Potěší i posuvný středový tunel, jenž v případě potřeby dokáže skrýt držáky nápojů pod středovým panelem.
Motor, jízdní vlastnosti
K testu dorazila nejlepší možná motorizace – šestnáctistovkové naftové biturbo s výkonem 118 kW při 4000 otáčkách, disponující slušným točivým momentem 380 N.m při 1750/min, která se dodává výhradně se šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou. Mně samotnému po dynamické naprosto vyhovovala, ze zvýšeného zatížení si moc nedělá a myslím, že i singleturbo bude k pohonu auta v pohodě stačit. U patnáctistovek je to otázka, kterou ale teď řešit nemusím. Na druhou stranu pochopím, že někomu nemusí tenhle motor jako vrcholná motorizace stačit…
Motor je každopádně dobře odhlučněný a převodovka reaguje rychle a je dobře odstupňovaná, pokud toužíte po ještě ostřejších reakcích, lze navolit dynamický mód, jen je třeba se smířit s cukáním. Dvouspojka občas cukla i normálně, při rozjezdech pak docela dost často.
Francouzská auta jsem vždy doporučoval spíše s automatem než manuálem, ale scénic jako by se mi za to chtěl pomstít, protože tak nekomfortní ovládání voliče nepamatuji. Mechanizmus kladl extrémní odpory a byl otravně hlučný, signalizace zařazené pozice reagovala se zpožděním, takže jsem co chvíli dával místo zpátečky parkovačku a z hran voliče mě bolí dlaň ještě dneska.
Co se ekonomiky provozu týče, šestnáctistovka příjemně překvapila. Na to, že byl motor s najetými přibližně 500 km ještě naprosto syrový, vykazoval velmi sympatické hodnoty – na dálnici si vystačil při 2500 otáčkách se 7,4 l nafty, při devadesátce točí 1750/min a bere 4,4 l.
Vítězství designu nad zdravým rozumem
To byly ty dobré zprávy. Co se jízdních vlastností (a podvozku vůbec) týče, vše stojí a padá se sériovými 20“ koly o šíři 195 mm. Tedy spíš padá… Jestli jste si mysleli, že se povede udělat u MPV komfortní šasi na dvacítkách, tak – nepovedlo… Auto se na drobných nerovnostech natřásá, ale to by zase tak moc nevadilo, protože se projevuje (jediný) pozitivní efekt velkých kol – auto na nich působí pevně a robustně. Avšak na větších nerovnostech podvozek rázuje, a pokud nerázuje, tak do kabiny alespoň proniká zvýšený hluk od namáhaných tlumičů.
Tvrdost šasi bohužel není vykompenzována suverénními jízdními vlastnostmi jako třeba u nedávno testovaného tiguanu, a to kvůli úzkým pneumatikám. Šířku 195 mm má dnes 1,1tunový yaris, ale zvýšené 1,6tunové MPV? Scénic tak poměrně záhy ztrácí v zatáčkách přilnavost a hrne se přes přední gumy, přičemž přechod je rychlý a těžko předvídatelný, na což mají vliv téměř nulové náklony v zatáčkách. Na zimním oslizlu to pak platí trojnásob. Výjimkou nebyla ani častá ztráta trakce při rozjezdu, provázená „oldschoolovým“ mlácením. Řízení je ale přesné a dobře vyvážené, i když bez citu.
Scénic tak není ani pohodlný, ani agilní, alespoň že je podvozek slušně odhlučněn, což je společně s tichým motorem příjemná kombinace. Škoda jen, že při dálničních rychlostech proniká do kabiny hluk od zrcátek. Mohou za to nejspíš tenká boční okna, protože je dost slyšet i předjížděná auta ve vedlejším jízdním pruhu. A na nerovnostech se ozývají některé z dílů interiéru, což je při téhle tvrdosti vcelku pochopitelné.
Závěr
Renault Scénic založil třídu kompaktních MPV a dnes, kdy zákazníci stále více volí méně praktická SUV, se jí snaží posunout trochu jinam – pohlednou karoserií a až luxusním interiérem (co asi ještě přinese navíc verze Initiale Paris?). Jenže to Francouzi trošku přehnali. Na velkorysá přední křesla doplatila prostornost vzadu, na snahu líbit se dvacetipalcovými koly doplatila kvalita jízdy a na dobrou spotřebu a nízký valivý odpor jízdní vlastnosti. Velmi dobrý dojem z motoru pak trošku kalí protivné ovládání voliče a občasné škubání převodovky.
Obávám se, že scénic nové standardy ve třídě nenastavil a v tradičních oblastech jej řada konkurentů předčí. Je to dneska prostě pouze průměr, tak snad si velkoprostorový Grand Scénic povede lépe.
V době uzávěrky testu nebyly k dispozici české ceny, víme pouze, že základní verze většího Grand Scénicu začíná na 449.900 Kč, lze tedy očekávat, že krátký bude začínat někde kousek nad čtyřsettisícovou hranicí. Cena testované top verze však zůstává do této chvíle záhadou.
Plusy
- Povedený design exteriéru i interiéru
- Úsporný motor
- Dobře odhlučněný motor a podvozek
- Pozice za volantem
Minusy
- Tvrdý podvozek
- Jízdní vlastnosti
- Místo pro kolena na zadních sedadlech
- Ovládání voliče automatu
Foto: Petr Homolka