TEST Renault Scénic 1.5 dCi EDC – Skromný automat
Aktuální generace Renaultu Scénic má za sebou už druhý facelift. Původní verze měla výraz rozšláplé žáby, který se modernizace z roku 2012 snažila napravit. Až s letošní úpravou vzhledu, která Scénic sladila s ostatními novinkami Renaultu, ale francouzské MPV vypadá opravdu k světu.
Facelift přinesl i novou verzi XMOD a pod kapotu přivedl benzinový motor 1.2 TCe. Ostatní pohonné jednotky pokračují beze změn, základní dieselový motor 1.5 dCi jsme ale ještě ve Scénicu netestovali. Sáhli jsme po krátké verzi a dvouspojkové převodovce EDC, kterou Renault nabízí za velmi příznivý příplatek 35 tisíc korun.
Malý turbodiesel se zdá od pohledu podměrečný, na 1,5tunový Scénic ale bez potíží stačí. Přece jen má 81 kW a Renault nastavil odstupňování převodovky tak, aby naplno využila sílu motoru. Nejvyšší rychlosti totiž Scénic dosáhne na šestku při 4000 min-1, takže veškerý výkon se uplatní beze zbytku.
Základní dieselový motor na žádné závodění samozřejmě není, reálně mu ale síla chybí jen při akceleraci do kopce v rychlostech nad 130 km/h. Dálničním závodníkům ale může Renault nabídnout 1.6 dCi/96 kW a nebo rovnou naftový dvoulitr, pokud zvolí prodloužený Grand Scénic.
Silnou stránkou motoru 1.5 dCi bývá nízká spotřeba paliva. V relativně velkém Scénicu se ovšem průměr pohybuje kolem sedmi litrů, jen mimo město se dá v podmínkách českého provozu probojovat někam mezi litrů pět a šest. Pohříchu výkonnější (ovšem i modernější) agregát 1.6 dCi je ve spojení s manuální převodovkou zhruba o litr úspornější.
Spojení s převodovkou EDC je ale především o pohodlí, vyjádřeném eliminací spojkového pedálu. Dvouspojkový automat má univerzální logiku řazení, která nemá sportovní režim a manuální volbu převodů nabízí spíše z nutnosti – chybí pádla pod volantem a kulisa řazení má obrácenou orientaci. Univerzální ale neznamená špatný, vzhledem k zaměření auta je chování převodovky patřičné.
Hladké rozjezdy nejsou silnou disciplínou žádné dvouspojky, na klasické měničové automaty nestačí. Rychlost řazení se zase nedokáže vyrovnat konkurenčnímu DSG, plynulost změny převodu je naopak nepatrně lepší. Nejsilnější stránkou převodovky EDC je ovšem trošku paradoxně její lehce uvolněný přístup k řazení. Když už jedete dynamičtěji, neřadí po každém uvolnění plynového pedálu vyšší převod a raději si ještě počká na pokračování rychlé jízdy. Naopak v klidném tempu potřebuje k podřazení větší tlak na plynový pedál. Ve výsledku automat řadí podobně jako člověk, dokáže se vyvarovat zbrklého přeřazování.
Tím by se dal test prohlásit za ukončený, nenápadně se změnilo ale ještě pár dalších věcí. Scénic podražil, v nižších výbavách o 30 tisíc, v testované specifikaci o 15 tisíc korun. Zlepšilo se také potlačení aerodynamického hluku a Renault zřejmě překalibroval podvozek. Scénic se méně naklání a nechá se přesněji vést v zatáčkách. Zůstává jen poněkud nepřesné řízení okolo středové polohy, ale to vzhledem k zaměření vozu a jeho praktické rychlosti příliš nevadí.
Interiér se už neměnil, však nová generace Scénicu přijde ještě před koncem příštího roku. Renaultovo MPV se proto nedočkalo nové generace multimédií R-Link, zůstává rádio R-Plug a jednodušší vestavěná navigace TomTom. Obojí ale ve Scénicu získáte bez příplatku, taková nabídka těžko hledá konkurenci.
Atypické umístění přístrojové štítu pod čelním sklem působí nezvykle, ukazatele jsou ale přehledné, z místa dobře čitelné a navíc nabízí několik grafických možností zobrazení. Hlavním přešlapem jsou plochá a tvrdá sedadla, která při delší jízdě snižují komfort sezení. K menším nedostatkům pak patří titěrná tlačítka na ovládacích panelech klimatizace a rádia, nemožnost vypnout parkovací senzory nebo nutnost mít nastartovaný motor pro vytažení elektricky ovládaných oken.
Naopak velmi potěší praktické uspořádání zadní řady sedadel. Trojici oddělených křesel lze samostatně posouvat, sklápět a vyjímat. Interiér proto nabízí maximální možnou míru variability. A to má Renault v nabídce i prodloužený Grand Scénic a jeho variantu se sedmi sedadly.
Ačkoliv Renault Scénic v souboji s modernějšími konkurenty, v čele s Opelem Zafira Tourer, tahá za kratší konec provazu, stále má co nabídnout. Drobnější nevýhody totiž dokáže vynahradit bohatou výbavou a příznivou cenou. To platí zejména u dieselového motoru 1.5 dCi, který v nejvyšší výbavě Privilege těsně překonává hranici půl milionu korun, a pro 35tisícový příplatek za dvouspojkovou převodovku EDC dvojnásob.
První cena vozu | 379.900 Kč (1.6/81 kW Expression) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 439.900 (1.5 dCi/81 kW Expression) |
Základní cena testovaného vozu | 513.900 Kč (1.5 dCi/81 kW EDC Dynamique) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 632.200 Kč (1.5 dCi/81 kW EDC Privilege) |
Plusy
- Rozumný příplatek za EDC, nejlevnější dieselový automat mezi MPV
- Jednoduchá, avšak funkční logika řazení
- Samostatně nastavitelná a vyjímatelná zadní sedadla
- Vylepšené odhlučnění interiéru
- Navigace TomTom ve standardní výbavě
Minusy
- Spotřeba o litr vyšší než u výkonnějšího 1.6 dCi s manuální převodovkou
- Plochá sedadla jsou na delších cestách méně pohodlná
- Omezený výhled šikmo vzad
- Malá tlačítka na ovládacích panelech klimatizace a rádia
- Multifunkční ovladače skryté za volantem
Foto: Petr Homolka