TEST Audi Q5 2.0 TDI vs Volkswagen Tiguan 2.0 TDI – Střet dvou světů

Úvod a pořizovací náklady

Koncern Volkswagen je takovým ostrůvkem indické kultury v Evropě. Aby dávala smysl jeho multiznačková strategie, rozdělil je do kast tak, aby si jednotlivé značky a modely pokud možno nekonkurovaly. Ale znáte jo, záměr je jedna věc a realita druhá. A tak se stalo, že nejnovější Volkswagen Tiguan vypadá papírově tak dobře, že by mohl ohrozit pozici auta sice prémiového a teoreticky o segment většího, ale už také poměrně letitého.

Ovšem při pohledu do ceníku je současně naprosto jasné, že auta mohou sice být sebesrovnatelnější, ale i přesto mezi nimi zeje propast, která dává jasně najevo pozici obou německých SUV. Zatímco Volkswagen Tiguan lze pořídit se 140kW turbodieselem, dvouspojkou a pohonem všech kol už za 925.900 korun, Audi Q5 2.0 TDI quattro s S tronicem a 140 kW začíná na 1.191.900 korunách, což je skoro o 270 tisíc korun více. To je úplně jiný svět.

Ve chvíli, kdy porovnáme testované vozy, doslova nacpané výbavou, cenový rozdíl se nám přehoupne přes třistatisícovou hranici. Audi nám prostě dává svou prémiovost pocítit, věk nevěk. Současně je třeba říci, že zatímco se zdá být vcelku snesitelné dát přes 1,6 milionu za prémiový model střední třídy, cenovka přes atakující 1,3 milionu u kompaktního SUV, to už je poměrně silná káva a je otázkou, jak velké množství zákazníků takový krok učiní. Ale podstatné je spíše to, že to v případě něčího zájmu možné je.

Obě auta disponují mimo bohaté standardní výbavy a dnes už běžných asistenčních systémů také vyspělým infotainmentem, jako intuitivnější se mi zdá ten v Audi a to i přesto, že se obsluhuje pomocí multimediálního ovladače na středovém tunelu. Je to ale zřejmě spíše otázka zvyku, s Q5 jsem strávil o něco více času.

Design a interiér

Tiguan má po vizuální stránce dobře nakročeno. Přichází s designem, který by ještě před pěti lety od VW nikdo neočekával – tradičně jednoduchý a konzervativní design dramaticky přiostřil díky správné aplikaci ostrých hran a prolisů a výsledkem je až překvapivě dynamicky střižená karoserie, byť v testované verzi působí „tigi“ na 20palcových kolech možná až trošku komicky, jako autíčka z karikatur nebo galerií virtuálního tuningu. Vzhled osvěžuje sportovní paket R-Line, jenž zahrnuje také dravěji působící nárazníky, boční ochranné lišty, větší střešní spoiler a pár drobností v interiéru.

Naproti tomu Audi Q5 nebylo příliš sexy ani v době představení, natož pak nyní. Nudné, nenápadné tvary bez výraznějších prvků se se nepodařilo zachránit ani faceliftem a v tomhle případě se dokonce moc nepovedlo ani ztvárnění LED optiky předních světlometů, která dokáže autům dost pomoci. Na druhou stranu tady ty dvacítky nijak celkový dojem neruší, působí docela přirozeně. Také Q5 je vyzbrojené paketem S line s podobným rozsahem jako v případě tiguanu, ale marná snaha, i přesto se v přímém srovnání ztrácí.

Jasně daná pravidla

Totéž lze ostatně říci také o interiéru. V případě Tiguanu sice nemůže být ze základních stylistických rysů pochyb o tom, že se jedná o volkswagen, ale i v tomto případě potěší ostré tvary palubní desky, ale i navázání výdechů ventilace na kapličku a středový panel. Chromové a stříbrné dekory byly použity s rozmyslem a vůči použitým materiálům nelze mít žádné námitky. Přesednutí do Q5 však dává jasně najevo, že všechno má své meze. Přestože je kabina viditelně starší, materiály lahodí oku i rukám ještě o něco více.

Posaz v tiguanu je perfektní, volant však má tradičně příliš tenký věnec a přestože by R-Line sedadla měla mít výraznější boční vedení, moc sportovní mi nepřipadají, stále jsou poměrně široká. Mám také jistý problém s displejem v kapličce přístrojů. Ne však s grafikou nebo čitelností, obojí je velmi dobré, ale s umístěním. Displej je namontován svisle a vzhledem k tomu, že v SUV mám vyšší posaz, dívám se na něj shora a kruhové ukazatele se mi tím pádem opticky deformují. Ale třeba je to jen otázka zvyku…

To v Q5 se pozice za volantem hledá stejně dobře, navíc má volant silnější věnec a sedadla jsou nejen komfortnější, ale také s lepším bočním vedením a to dost výrazným rozdílem. Audi potěší také prostorností. No, potěší… Na to, že má jít o střední SUV není moc místa pro pravou nohu, což je zásluha masivního středového tunelu, ale v obecné rovině ho považuji za snesitelné, je zhruba na úrovni těch lepších kompaktních SUV.

To Tiguan také zatoužil po masivním tunelu, ale nemá potřebnou šířku interiéru a tak je pro pravou nohu nabídka místa docela zoufalá, spíše jako v malém autě. Co se týče místa pro lokty a hlavu, tam jsou podmínky srovnatelné a je třeba říci, že bezproblémové.

Vzadu ale přebírá otěže volkswagen. Obě auta mají posuvnou zadní lavici, více místa na kolena ale nabídne právě tiguan, i při posunutí co nejvíce vpřed se kolena do prostoru těsně vejdou a základní objem kufru 615 litrů tedy je při obsazení zadní lavice dětmi reálný. Vyšší osoby pak mají k dispozici spoustu variant, jak moc pohodlí si dopřát.

U Q5 je problém. Tam v krajní poloze pohodlně převezete možná některé válečné veterány, je tedy třeba se posunout více vzad a ubrat místo v kufru. Audi uvádí 540 litrů, ale řekl bych, že v tomto případě jde o standardní pozici se sedadly vzadu, měření se sedadly v nejvzdálenější poloze totiž ukázalo, že rozměry kufru jsou víceméně shodné.

Motory a jízdní vlastnosti

Co se pohonných jednotek týče, máme to celkem prosté – v obou případech je pod kapotou motor 2.0 TDI s výkonem 140 kW a točivým momentem 400 N.m. Liší se sice mírně tím, v jakém spektru se maxima nacházejí, ale v zásadě mezi nimi téměř není rozdíl a pokud ano, tak jiný, než čemu napovídají papírové údaje. I v tomto případě platí, že koncern nedopustí, aby tiguan nabídl více komfortu. Motor v Q5 je poznání lépe odhlučněn a má také příjemnější, hlubší zvuk, zatímco v tiguanu zní „dieselověji“ a hluk proniká do kabiny o poznání více.

Malinko odlišné je i naladění sedmistupňových převodovek DSG. V Tiguanu je ve srovnatelných režimech ostřejší, což může vyvolat dojem, že je i rychlejší, spíš bych tam však viděl vliv placebo efektu. Rychlost i hladkost řazení je velmi dobrá, jisté rozdíly tu však jsou. Zatímco Q5 přeřazuje při ostřejší jízdě nahoru mezi 4200-4500 otáčkami, tiguan se nezřídka podívá i téměř k pětitisícové hranici a to i přesto, že má výkonové maximum posazené níž. Je to sice vcelku efektní, jenže mám pocit, že jediné, co v těchto otáčkách roste, je hluk.

Při klidné jízdě obě auta využívají točivého momentu a nepodřazují při každé změně polohy plynového pedálu, poměrně výrazný rozdíl mezi auty je však v dynamice, zde volkswagen zadupává svého prestižnějšího příbuzného do asfaltu. Tiguan zde těží z nižší hmotnosti, techničáky obou aut prozradily téměř na kilo rozdíl 200 kg a to už je něco, co pocítí silný i 400N.m nafťák.

Jestli mě ale na pohonném ústrojí Q5 něco opravdu štvalo, byly to letargické reakce při rozjezdech a parkování. Než si elektronika přechroupala, že opravdu chci couvat, případně si popojet dopředu, plynuly věky, a co bylo ještě horší, podobně apaticky se chovalo při rozjezdech. Na lehké sešlápnutí pedálu téměř nereagovalo a při intenzivním po chvíli váhání vyrazilo jako šílené a následně s prudkým škubnutím řadilo dvojku. Místo bezkonkurenčně rychlých „odpalů“ čtyřkolky s automatem z křižovatek jsem vypadal, jako že jsem doma zapomněl modré L na střechu. Tiguan nic z toho neznal.

Rozdíly ve spotřebě však byly minimální, při 130 km/h jezdí Audi Q5 za 7,5 litru nafty a při devadesátce 5,4 l, tiguan pak v obou případech hlásí o deci méně a reálně se s oběma vozy dá jezdit kolem 7,5 litru, ale záleží pochopitelně na jízdním stylu, aktuálních jízdních podmínkám a tom, zda auto jezdí spíše ve městě nebo mimo něj. Zmíněných 7,5 odpovídá zhruba mixu v podobě třetiny času ve městě, na okreskách i dálnicích s rychlostmi decentně nad limit.

Jenom 200 kilo?

Po zpočátku prohraných disciplínách „pocit luxusu“ a „klid v kabině“ si tiguan trošku spravil chuť ohledně motoru a teď přichází těžký zásah těsně pod čtyři kroužky – jízdní vlastnosti. Tohle je asi disciplína, kde se sportovně-užitkový model z Wolfsburgu mezigeneračně zlepšil asi nejvíc.

Vybaven adaptivními tlumiči a sportovními pružinami kombinuje německou klasiku téměř nulových náklonů v zatáčce s překvapivou ochotou zatáčet, podvozek je přitom čitelný, poslušný a nečiní mu problémy ani prudké změny směru jízdy nebo překlápění v šikanách. Řízení je lehké, přesné a příjemně strmé. Sportovní režim tlumičů je naprosto zbytečný, o moc už se to nezlepší a řízení navíc nepřirozeně ztuhne.

Současně je ale třeba se připravit na to, že pérování tiguanu je spíše tvrdší, povrch vozovky kopíruje poměrně důsledně, ale hlavně není nouze o časté rázy od nerovností. Nejedná se však o situaci, kdy by tlumič nezvládal ráz pohltit, spíše to působí dojmem, že jsou kola na tlumiče už příliš těžká a působí na tlumiče většími setrvačnými silami, než na jaké je konstruován. To se ostatně projevuje i na sérii nerovností, kdy je cítit, jak tlumiče nestíhají.

Jsem si téměř jistý, že je to „zásluha“ velkých dvacetipalcových kol, protože menší nerovnosti pohlcuje šasi velmi dobře. Obout autu o dva palce menší ráfky, schopnost pohlcovat rázy by se určitě výrazně zlepšila.

Ale ať už je za tím cokoli, jisté je, že jízdní komfort u Q5 je trošku jiný svět. Pérování si s dvacítkami dobře rozumí, rázy do kabiny nepronikají a auto je komfortním režimu příjemně plavné. Ale spokojen jsem byl jen do první zatáčky. Auto na silnici nepůsobí dojmem, že je těžší o dva metráky, ale nejméně o čtyři. Do zatáček se mu vůbec nechce a v obloucích je znát, jak se s asfaltem pere a poměrně brzy přichází nedotáčivost.

Marná sláva, musíme navolit sportovní režim. V něm zůstává audi o něco plavnější, než je tiguan v komfortním, dojde k omezení kolébání a pohupování a potlačení nedotáčivosti, ale váha auta je stále strašně znát. A pak je tu to řízení…

I kdyby obě auta jezdila na silnici stejně dobře, důvod, proč bych vždycky sáhl po tiguanu, je řízení. To v Q5 je totiž zvláštním způsobem umělé, bez citu a s podivným odporem posilovače a přepnutím do sportovního režimu se to ještě zhorší. Pokud tedy z mně nepochopitelného důvodu budete chtít s touhle audinou závodit, pak doporučuji navolit individuální mód a v něm vše kromě podvozku do Comfortu. Co za záškuby předvádí dvouspojka v dynamickém režimu, to je opravdu dílo.

Závěr

Popravdě řečeno vítěze tohoto srovnávacího testu jsem měl už před vyplněním hodnotící tabulky. Své bych si určitě našel v obou autech. Q5 mě oslovuje tichým a stále ještě poměrně luxusně působícím interiérem a kvalitou jízdy, kterou považuji u rodinného SUV za klíčovou vlastnost, společně s prostorností. Jenže tiguan se mi líbí po stránce vzhledu, jízdních vlastností, dynamiky a kvality řazení. Kamkoli kromě dlouhé jízdy po dálnici bych se s ním vypravil raději, než s Audi Q5 a to i přesto, že se moje pravá noha cítí ve společnosti širokého středového tunelu velmi nekomfortně. Navíc si myslím, že po výměně kol za menší velikost by se dostavilo i výrazné zlepšení jízdního komfortu.

Vítězem je tedy Volkswagen Tiguan. Je to na pováženou – kompaktní SUV mainstreamová značky je i bez přihlédnutí k ceně lepším autem, než o třídu výše zacílené SUV prémiové značky. To zákazníky tiguanu určitě potěší, ale současně to nejspíš nezarmoutí majitele Q5, protože doménou auta zůstává pohodlí, komfort cestování a v neposlední řadě prestiž.

Audi Q5 2.0 TDI quattro S tronic

Plusy

• Odhlučnění interiéru
• Komfortní podvozek
• Útulný a hodnotně působící interiér

Mínusy

• Cukání převodovky, pomalé reakce při rozjezdu a couvání
• Méně místa na zadních sedadlech
• Neohrabanost, neochota zatáčet

Volkswagen Tiguan 2.0 TDI 4Motion

Plusy

• Velmi dobré jízdní vlastnosti
• Hladce řadicí převodovka
• Prostorná a variabilní kabina

Minusy

• Horší tlumení větších nerovností
• Málo místa pro řidičovu pravou nohu
• Tenký věnec volantu

Foto: Petr Homolka