Velký test zimních směsí do ostřikovačů: Místo lihu metanol a přiboudlina

Kapalina do ostřikovačů patří právě v tomto období k nejčastějším věcem nakupovaným motoristy. Značná poptávka po ní znamená, že ji seženete nejen u čerpacích stanic či v prodejnách autodílů, ale do svých „letákových akcí“ ji rády zařadí i supermarkety – zde bývá za vůbec nejnižší cenu.

Vyrazili jsme do terénu a na různých místech republiky nakoupili deset druhů s hodnotou -20 °C na obalu. Šest z nich na čerpací stanici, tři v supermarketech a jednou jsme zavítali do obchodu s autodíly a příslušenstvím. Abychom zhodnotili kvalitu produktů, nechali jsme si důležité parametry otestovat v laboratořích SGS. Jde o celosvětově největší měřicí a certifikační společnost, pod niž dnes patří i bývalý Ústav paliv a maziv.

Mrazuvzdornost

Hlavní funkční schopností nemrznoucí směsi je téct i v mrazech. Toho bývá dosaženo alkoholem, který zároveň účinně odmašťuje a výborně myje. Největší spotřeba zimních směsí do ostřikovačů paradoxně nebývá při tuhých mrazech, ale v teplotách kolem nuly, kdy sníh taje a ostatní auta posílají

slanou břečku na čelní sklo. Rozmatlána stěrači tvoří neprůhlednou šedou clonu a nezbývá než spustit ostřikovače.

Proč je důležité, aby kapalina, na jejímž obalu je uvedeno -20 ºC, mrzla skutečně až při minus dvaceti, když nejčastěji ostřikujeme při teplotách kolem nuly? Minimálně ze dvou důvodů.

1. V noci bývá citelně chladněji, a pokud kapalina v nádržce, ale třeba i hadičkách a tryskách zmrzne, přes den již neroztaje.

2. Teplota za jízdy na právě ostříknutém skle klesá. Na odpařování lihu se totiž spotřebuje poměrně velké množství tepla (slovy fyzika teplo potřebné pro změnu skupenství), které je odebráno čelnímu sklu. A jelikož se navíc líh vypaří rychleji než voda, výsledkem může být fakt, že již při teplotách

kolem minus deseti se na čelním skle objeví krátce po ostříknutí bílý povlak ledu. Podobně v tryskách se líh odpařuje a zbývá voda, která mrzne.

Jen některé (vesměs dražší) vozy je mají elektricky vyhřívané. Takže je dobré, když má kapalina rezervy.

Nikde však není stanoveno, co znamená, když na obalu směsi svítí údaj -20 ºC. Tedy zda při této teplotě bude ještě směs v celém objemu tekutá bez jediného kousku (krystalu) ledu, nebo jde o teplotu, při níž celý objem již zamrzne. U SGS jsme proto objednali jak měření bodu krystalizace dle ČSN

656195, která určuje teplotu vzniku prvních krystalů, tak měření bodu tuhnutí (ČSN 656072), při němž se hladina po defi novaný čas již nepohne.

Tvrdost vody

Důležitým kvalitativním parametrem směsí do ostřikovačů (letních i zimních) je tvrdost vody. Hospodyňky vědí, že v měkké vodě bez minerálů se lépe pere – podobné je to s omýváním čelního skla. Minerály, nejčastěji vápník a hořčík, se usazují v čerpadle, hadičkách a ústích trysek, které pak po čase hůře rozprašují. Asi nejdůležitější je však jejich vliv na průhlednost čelního skla. Erozivním působením kamínků či prachu v něm vždy vznikají mikroskopické trhliny, do nichž se voda vpíjí. A jestliže v nich po sobě nechá úsadu vodního kamene, je za čas výsledkem sklo, přes nějž je zejména

v protisvětle velmi špatně vidět.

Tvrdost vody se běžně stanovuje v milimolech (mol = jednotka látkového množství) na litr. Tvrdá voda (běžně z vrtaných studní) má mezi 2,51 až 3,75 mmol/l. Měkká voda (nejčastější ve vodovodních řadech) má od 0,7 do 1,25 mmol/l. Voda pro výrobu směsí do ostřikovačů by měla být měkčí než velmi měkká, tedy s obsahem minerálů pod 0,5 mmol/l. Špičkové výrobky mají jejich obsah jen v setinách milimolu!

Složení směsi

Aby nezamrzla do -20 ºC, musí směs do ostřikovačů obsahovat kolem třiceti procent alkoholu. Samotné mrazuvzdornosti nevadí, když je to jiný alkohol než líh. Metanol je však jedovatý a kapalina jej obsahující musí plnit zvláštní legislativní podmínky, vyšší alkoholy v čele s isopropanolem zase nevábně páchnou.

Etanol (líh)

Nejznámější ze skupiny alkoholů byl léta výhradní základní surovinou pro výrobu nemrznoucích směsí. Pro použití v alkoholických nápojích je zatížen velmi vysokou spotřební daní 285 Kč na litr. Líh pro technické účely, z nějž tato daň není odvedena, musí být denaturován. Tedy musí v něm být přimísena nějaká látka, která jej učiní nechutným, nepoživatelným. Je jasné, že koupě technického lihu za 20 Kč/l, odstranění denaturačního činidla a prodej za ceny běžné u alkoholických nápojů, aniž by byla odvedena daň, je jedním z nejvýnosnějších oborů organizovaného zločinu.

Metanol

Do roku 2010 bylo používání metanolu jako vysoce toxické látky pod přísnou kontrolou a pro výrobu směsí do ostřikovačů prakticky nepřicházelo

v úvahu. Od tohoto data je nově upraveno evropskou legislativou a při dodržování určitých bezpečnostních pravidel povoleno. Výrobek s obsahem metanolu nad tři procenta musí mít uzávěr, který nedokážou snadno povolit děti. Dále musí být metanol uveden na obalu ve stati o složení. Navíc nesmí chybět příslušné „R-věty“, například „Zdraví škodlivý: možné nebezpečí nevratných účinků při vdechování, styku s kůží a požití“. Ano, metanol se do organismu může dostat nejen ústy, ale i přes kůži a plíce. Asi ne v toxickém množství, přesto neexistuje žádná studie prokazující, že osobě denně inhalující metanolové výpary se nebude po letech dařit o něco hůř než té, která čichá líh.

Hned pod čelním sklem bývá u dnešních aut vstup vzduchu do topení a klimatizace. Při použití ostřikovače tak bývají výpary z něj uvnitř cítit. A stále jen některé vozy si v tu chvíli automaticky přepnou na vnitřní cirkulaci. Proto významní západoevropští výrobci řešící téma společenské odpovědnosti (například Sonax) se možnosti používat místo etanolu (lihu) levnější metanol dobrovolně vzdali.

Isopropanol

Jde o nejběžnější ze skupiny vyšších alkoholů, kterým se v lihařské terminologii říká přiboudlina, při výrobě pálenky zase úkapy a dokapy. Tedy alkoholy, které se pro nevyhovující chuť, zápach a možnou toxicitu vylévají a z mnoha zdrojů je lze koupit velice levně. Například i z papírenské výroby, kde se isopropanol používá k dehydrataci celulózy, z níž vystupuje smísený s vodou. A to pro výrobu ostřikovacích směsí nevadí, na rozdíl

od jeho zápachu. V koncentrované podobě se obvykle moc neprojeví a daří se jej přehlušit parfémy, které dnešní náplně ostřikovačů vždy obsahují. Jakmile se však na skle automobilu zahřeje a začne vypařovat, umí páchnout nesmírně odpudivým způsobem. Zhruba jako hnijící maso. Jak moc vás zápach potýrá, to záleží na konstrukci automobilu, teplotě i rychlosti jízdy. Pokud nápor vzduchu kapalinu strhne dřív, než stihne začít vysychat,

nemusí být zápach citelný. Ale jestliže si ostříknete a vzduch z topení máte namířený na sklo, připraví vašemu nosu hned tři kapaliny v našem testu

velmi nemilé překvapení. Právě to bylo asi největším překvapením srovnání.

Etylenglykol

Po nastříkání na sklo se líh vypařuje citelně rychleji než voda, takže hrozí opakované zamrzání. Vypařování lihu zpomaluje právě etylenglykol. Jeho

přídavek tak prospívá schopnosti kapaliny udržovat sklo bez námrazy. Nesmí však být zase příliš vysoký, pak totiž zanechává na povrchu mastné šmouhy.

Závěr - S cenou klesá kvalita

Férová cena, za niž vám ještě někdo může prodat kvalitní kapalinu z měkké vody a opravdového lihu, začíná zhruba na 30 Kč za litr – to když koupíte větší, třeba pětilitrové balení.

Kapaliny ze supermarketů bývají levnější – rekordní Euro Shopper z Albertu stála jen 16 Kč/l. Všechny tři, které jsme pro náš test zakoupili, však byly vyrobeny z odpadního lihu s páchnoucí přiboudlinou. Privátní značky Tesca a Albertu byly navíc z tvrdé „kohoutkové“ vody, která časem citelně zhoršuje průsvitnost čelního skla. Zajímavé je, že čerpací stanice a prodejci autodílů (oslovili jsme Benzinu, Shell, OMV a Auto Kelly) nechtějí nabízet kapaliny s obsahem metanolu. Přitom na pumpách si je většina řidičů nalije přímo do auta a prázdný obal vyhodí. Riziko, že se třeba napije dítě, je tedy minimální. České hypermarkety však evidentně nemají problém s tím, aby se v košíku vedle rohlíků ocitl kanystr a jedovatým metanolem, který bude před použitím pravděpodobně nějaký čas ležet v komoře.