Blikej, nebuď *****! Svět motorů startuje kampaň, která v Česku nemá obdoby
Všimli jste si, jak se z našich silnic vytratilo blikání? Řidiči jen točí volantem doleva a doprava, ale na blinkry zapomínají. Svět motorů proto startuje kampaň Rozblikáme Česko.
Je příjemný letní den a jedeme obcí Lány ve středních Čechách. Míříme ulicí od zámku, kde dlí naši prezidenti, když chtějí odpočívat. Před námi se šourá asi dvacítkou linkový autobus. Vyhazujeme blinkr a začínáme předjíždět pomalý irisbus, který jede na první pohled bezdůvodně pomalu. Když jsme vedle autobusu, tak to řidič hromadného dopravního prostředku střihne doleva.
zastavujeme. A proč k této situaci došlo? Autobusák nepoužil ani zpětné zrcátko, ani blinkr. Kdyby včas dal najevo, že bude zahýbat, tak nemá cenu začínat s jeho předjížděním. Jenže neblikal a zdánlivě jel zbytečně velmi pomalu. Nebyl tedy důvod ho nepředjet.
Tento zážitek se odehrál před třemi lety. Už tou dobou bylo možné často vidět auta, která při odbočování nedávala blinkry. Toto bylo ale setkání s autobusem, s profesionálním řidičem, který neblikal. Tehdy se začala rodit myšlenka na výzvu či kampaň, které by připomněly řidičům, že mají dávat znamení o změně směru jízdy.
Myšlenka dozrála a kampaň Rozblikáme Česko je tady. „Při neblikání jsou ohroženi všichni, ale nejvíc samozřejmě ti nejzranitelnější, tedy motorkáři a cyklisti. Proto blikejme prosím všude, kde se to má dělat,“ vyzývá ministr dopravy Martin Kupka, který přijal záštitu nad kampaní Světa motorů.
Za pět tři
Při psaní reportáží jezdíme po celé ČR i do zahraničí. A s neblikajícími auty se potkáváme už roky takřka po celé Evropě. V Rakousku, v Německu, v Polsku, v Itálii, na Slovensku, dá se říct, že všude a u všech. A když chvíli pročítáte příspěvky o řízení na internetu, zjistíte, že stejné problémy řeší i za oceánem. I tam stejně jako u nás je to nešvar jak u osobních aut, tak u dodávek, kamionů, motorek, ale taky autobusů. Poslední případ, který můžeme uvést z vlastní zkušenosti, je z minulé soboty, kdy se na nás začal lepit autobus vyjíždějící ze zastávky. Ano, autobus vyjíždějící ze zastávky má v obci přednost, bohužel neblikal. A jelikož nám v redakci nekoupili křišťálové koule, kterými bychom předvídali budoucnost, a mohli tak dopředu zjistit úmysly jiných řidičů, tak bez znamení o změně směru jízdy nelze zjistit, že autobus už odjíždí ze stanice.
O neblikání jsme se trochu rozepsali v čísle 49/23, kdy jsme řešili, jak řidiče otupuje množství asistentů. Jan Straka z ředitelství dopravní policie nám tehdy k tématu řidičů, kteří nepoužívají blikačky, řekl: „Policie nemá tuto položku mezi sledovanými, takže nejsem schopen říct nějaká čísla. Ale jako řidič se s tím potkávám a většinou mě to, nechci být sprostý, tak řeknu, že mě to rozzlobí.“ Svou zkušenost s tím, že řidiči šetří blinkry, přidal i dopravní psycholog Michal Walter: „Já to vnímám jako opovrhování ostatními. Já jedu, a nedám ostatním znamení kam.“
Jelikož policie nemá ve svých statistikách kolonku pro řidiče, kteří kašlou na znamení o změně směru jízdy, tak jsme začali počítat sami. Nejprve jsme si zapisovali, kolik řidičů potkáme každý den cestou z redakce na pražském Hagiboru domů do Letňan. Cesta je dlouhá 10 km a trvá v průměru 22 minut. Výsledek? Vždy alespoň jeden, někdy dva, jindy tři. Za měsíc sledování to vycházelo průměrně na dva neblikající za cestu. To znamená každých pět kilometrů nejméně jeden.
Jednoho červnového rána jsme si pak sedli do kavárny na rohu ulic Vinohradská a Za Strašnickou vozovnou. Při popíjení kávy a mlsání jsme si dělali čárky pokaždé, když někdo odbočoval bez blinkru. Za prvních pět minut tři auta. Seděli jsme tu celou hodinu a vyšel nám průměr shodný právě s první pětiminutovkou měření. Tři auta během pěti minut odbočují, a tento záměr tají před světem. Mezi hříšníky bylo dokonce i jedno auto městské policie.
Zkusili jsme sledovat z mostu víceproudou silnici s připojovacím pruhem. I tam jsme během dvou nebo tří minut vždy dělali čárku. A když jsme se postavili na křižovatku, kde hlavní odbočuje, tak se nám skoro kouřilo od tužky. Třeba na křížení ulic Osvobozených politických vězňů a Váňovy na Kladně by bylo jednodušší počítat ty blikající. Hlavní tu jde doleva a většina aut jede po hlavní.
Když jsme prošli počítání neblikajících ve všech možných situacích, došli jsme k závěru, že špatně používá blinkry 40 %, slovy čtyřicet procent řidičů. A to je dost!
Je to kampaň
Ač se blíží volby, tak naše kampaň Rozblikáme Česko není předvolební, ale zaměřená na bezpečnost provozu. A její poselství je jednoduché. Blikej, nebuď *****! Za hvězdičky nechť si každý doplní, co ho napadne. Vhodných slov na pět písmen má čeština hned několik.
Schválně se zeptejte svých kamarádů, kolegů, členů rodiny nebo kohokoliv, koho máte teď poblíž, jaké má zkušenosti s blikáním. Jak to má on sám či ona sama se směrovými světly a jak vnímá používání či nepoužívání blinkrů u ostatních řidičů. Bavte se o tomto tématu s ostatními a nenápadně jim připomínejte, proč je dobré blikat či dávat znamení o změně směru jízdy. V případě cyklistů, koloběžkářů nebo jezdců na starých motorkách samozřejmě nemůže být řeč o blikačkách, ale o ukazování rukou.
Tato kampaň nemá pomoct někomu do volené funkce. Chce přimět řidiče aut, autobusů i motorek, aby využívali funkci, kterou mají zabudovanou ve svých vozidlech, a používali ji při odbočování, objíždění překážek nebo třeba přejíždění z pruhu do pruhu. Většinou se tato funkce zapíná páčkou pod volantem, u motorek je zpravidla tlačítko na levém řídítku. I když to možná zní jako fór, víme, že pro některé motoristy je cvrnknutí prstem do páčky pod volantem problém. Tato vychytávka na rozdíl od jiných je už v základní výbavě, a za její fungování nemusíte dokonce nic připlácet.
Nechceme nikoho shazovat, bonzovat nebo zesměšňovat. Jsme taky řidiči a víme, že ne vždy člověk udělá všechno zcela správně dle předpisů. Nebudeme tady moralizovat, že kdo nezabliká, když vyjíždí z garáže do ulice, kde nikdo nebydlí, je vyvrhel. Ale chceme rozproudit debatu na téma blikání a přimět ty, kteří dávají znamení o změně směru jízdy jen občas, aby to zkusili dělat častěji.
Počínaje tímto číslem začínáme seriál věnovaný tématu blikání. Probereme desatero správného používání blinkrů a podíváme se taky na to, jak se dávají směrovky v jiných zemích. A pokud nám chcete pomoci šířit osvětu mezi řidiče, tak se opravdu bavte s lidmi ve svém okolí o blikání a snažte se u těch, kdo šetří žárovky a páčky pod volantem, jejich odpor k blikání nenásilně zlomit. Můžete se tak stát poslem, který přispěje k tomu, aby na našich silnicích bylo bezpečněji.
O blikání a neblikání máme tento týden taky reportáž v našem televizním pořadu, který můžete vidět ve čtvrtek ve 20:30 na Nova Action. K tomu jsme připravili i sérii krátkých videí pro sociální sítě, kde se zabýváme nešvary spojenými s dáváním znamení o změně směru jízdy.
To není vtip
Možná jste někde na internetu zahlédli vtipnou fotku se sáčkem či lahvičkou žluté kapaliny a textem, že je čas doplnit náplň do blinkrů. Je to narážka na vtipy o blondýně, která si nechá dolít v servisu náplň do blikaček.
My jsme si v narážce na tento fór připravili „kapalinu do blinkrů“ v podobě pomerančové limonády, kterou jsme začali rozdávat na benzinkách a na různých akcích. Určitě nějaké náplně do blinkrů vezmeme i na sobotní akci Světa motorů v pražských Letňanech, o které píšeme na straně 4. Tato limonáda je takovým malým dárkem, který má ale hlavně připomenout, že je třeba blikat. Společně s nápojem pomerančové chuti rozdáváme letáky s desaterem správného používání blinkrů.
Bohužel nepoužívání blinkrů není legrace, i když se o něm vypráví vtipy. Jen tak mimochodem, fóry o tom, že neblikají řidiči BMW, se při našem sčítání moc nepotvrdily. Kdysi to možná platilo, ale dnes se vám klidně stane, že jedete za oktávkou nebo dacií přes půlku Prahy, a blikne z deseti případů, kdy mění směr, třeba jen jednou. A když jsme u těch vtipů, od BMW se pozornost pomalu přesouvá k teslám. Tam je totiž u některých modelů ovládání blikaček na volantu. A to může zcela objektivně činit těm, kteří přesednou z jiného auta, problém, než si zvyknou.
Co říká zákon
Problematiku znamení o změně směru jízdy, které se dává směrovými světly nebo paží, zmiňuje celkem osm paragrafů pravidel silničního provozu. Paragraf 30 zákona 361/2000 Sb. se dokonce jmenuje Znamení o změně směru jízdy. Blinkry jsou zmíněné i v paragrafech o předjíždění, odbočování nebo jízdě v jízdních pruzích. Není tam nic překvapivého, ale to, co bychom měli znát všichni. Tedy že blikat musíme při odbočování, změně jízdního pruhu, předjíždění, objíždění překážky nebo pokud odjíždíme od krajnice či chodníku nebo naopak ke krajnici či chodníku zajíždíme. Za neblikání hrozí na místě pokuta 1500 až 2000 korun, ve správním řízení potom dva až pět tisíc. Body se za tento přestupek sice neudílí, ale opomenutí blinkrů může vést k nehodě a v případě, že dojde ke zranění, nebo dokonce usmrcení, pak už hrozí i zákaz řízení.
Zasmějme se
Vtipů na téma blikání se vypráví několik. Často se strefují do řidičů bavoráků. Ti sice podle našich měření nijak nevybočují z průměru, ale snad se neurazí, když dáme nějaký k dobru. Mimochodem, vtípky ve stylu, že se řidiči rozblikala nějaká zelená šipka na palubce jeho BMW a neví, co to je za závadu, si vypráví řidiči nejen u nás, ale i na Slovensku, v Německu, Rumunsku, Rusku, Polsku nebo USA. A všude najdete i fórek s pavučinou na páčce blikačky. Celý svět se baví také fotkou ohořelého blinkru BMW s popisem, že to se stane, když začnete blikat.
Historie blikání
Už v roce 1907 si Američan Percy Seymour Douglas-Hamilton podal žádost o patent na mechanický ukazatel směru. S podobným vynálezem přišla později taky herečka a vynálezkyně Florence Lawrenceová. Ta dokonce vymyslela i mechanickou signalizaci brzdění. Ramínka, která kýváním ukazovala směr, se montovala ještě po druhé světové válce. Předpisy ale počítaly taky s tím, že vozidlo nemusí mít ukazatel směru či může nefungovat, a tak se v učebnicích autoškol na obrázcích vysvětlovalo ukazování paží. To je pro případ, že blinkry přestanou blikat, možné dle vyhlášky i dnes. Nicméně v 50. letech se začínají objevovat směrovky podobné těm dnešním, jen ještě nebyly barevně jednotné. I československé předpisy umožňovaly tehdy kromě žluté barvy užít vzadu červenou a vpředu bílou. Červené blinkry vzadu můžete dodnes vidět na některých vozech dovezených z USA.
Partneři projektu
Zdroj: Svět Motorů
