Auto může zadržovat neuvěřitelné množství vody. A na místech, o nichž nemáte tušení

Na celou věc upozornili majitelé první generace SUV Volkswagen Touareg. Ti si při jízdě s tímto vozem povšimli podivného šplouchání. Jak se později ukázalo, nezvyklý zvuk měl svůj reálný základ. Po demontáži technologických plastových zátek prahů vozidla, ukrývajících se pod vrstvou antikorozního nástřiku podvozku, vyteklo z této nosné části vozidla několik litrů vody. Kde se tady ale vzala? A kudy se sem mohla dostat?

Voda z brodění

Pokud zůstaneme u první generace velkého SUV značky Volkswagen, tak jednou z příčin pronikání vody do prahů a vůbec útrob auta může být využívání vozu k brodění. Jízdu vodním tokem tento vůz umožňuje, přičemž, pokud je vybaven vinutými pružinami, pak lze s autem brodit až do hloubky 500 mm. V případě, že je ale auto osazeno pneumatickým odpružením, umožňujícím zvýšit světlou výšku vozidla, je maximální hloubka brodu zvýšená na 580 mm. A to už je docela dost. Je jasné, že při jízdě takto hlubokým vodním tokem voda pronikne do různých míst, tedy s výjimkou kabiny. Pokud je ovšem auto v pořádku, měla by z útrob auta zase odtéct.

TEST VW Touareg V6 TDI - Dorazy

K odvodu vody z karoserie vozidel slouží takzvané odvodňovací (drenážní) kanály. Pokud jsou průchozí, voda může normálně odcházet. Ostatně při konstrukci vozidla a zejména karoserie se s tímto běžně počítá. Jenže auto se během svého života špiní, či přesněji v jeho útrobách se usazují různé nečistoty. Lidé auto sice umyjí, avšak tímto se téměř nikdo nezabývají.

Právě nečistoty časem doslova ucpou odvodňovací kanály, takže voda nemůže z daných míst odtékat a tudíž se v karoserii hromadí. Pokud je venku teplo, voda sice odtéct nemůže, ale po čase se přirozeně odpaří. V případě, že je ale vůz provozován v podnebí, kde často prší a málo svítí slunce, může vlhkost a ulpívající voda v útrobách vozidla napáchat značné škody.

Nejen koroze

S působením vody v útrobách karoserie vozidla se samozřejmě nejvíce pojí vznik koroze. Ta navíc hlodá zevnitř, takže navenek nemusí být vůbec nic vidět. Nejtypičtějším příkladem jsou prahy karoserie v místech za předními a před zadními koly. K zamezení průniku vody a nečistot do prahů slouží plastová nadkolí. Svoji funkci plní, ovšem ne dokonale. Výsledkem je průnik nečistot a vody do útrob prahu, které se sem dostávají okolo plastových nadkolí. Pouze u některých aut je tato část vyřešena tak, že k pronikání nečistot sem dochází jen zcela minimálně.

Asi nejtypičtějším hříšníkem, u něhož dochází k masivnímu průniku nečistot a vlhkosti do prahů, je Citroën Xsara Picasso, později jen Picasso. Prahy na těchto autech bývají někdy tak zkorodované, že stačí vzít šroubovák, lehce zatlačit na práh a čepel šroubováku projede prahem jako nůž máslem.

Ojetý Citroën Xsara Picasso: Budete překvapeni!

Jenže voda se hromadí také jinde než v prazích a podvozkových částech auta. Třeba v motorovém prostoru v místě pod uložením čelního skla. Právě tady je nesmírně důležité, aby odtokové kanály byly průchozí a čisté. U některých aut, například Peugeot 206 se v těchto místech může držet voda o hloubce i několika centimetrů (stačí, aby auto stálo na několik dní trvajícím dešti).

Mnozí si řeknou, že voda časem odteče nebo vyschne. Někdy ale může být vody tolik, že dokáže z místa, kde se hromadí, dokonce přetéct. A ke vší smůle třeba na řídicí jednotku motoru. Pokud dojde k jejímu zničení, počítejte s náklady na opravu v řádu desítek tisíc korun. Nebo se dostane do systému ventilace/klimatizace a následně výdechy topení až do kabiny vozidla. Toto většinou prozradí mokrý koberec v prostoru nohou řidiče či jeho spolujezdce.

Plátěná střecha umí zradit

Zcela specifickou skupinou aut jsou v případě pronikání vody do útrob jejich karoserie kabriolety a roadstery s plátěnou střechou. Mnozí tato auta používají také v zimě, neboť střecha vyrobená u moderních aut z takzvané střechovice (u starších aut z koženky), dokáže vcelku slušně izolovat vyhřátou kabinu od chladného okolí.

Problém je ale za deště. Voda po natažené plátěné střeše stéká na vozovku, ale nikoliv po vnějších částech karoserie (zadních blatnících) jako u běžných aut, ale vnitřkem karoserie a tedy se dostává do jejích útrob, přesněji do míst za zadními blatníky. A tady se hromadí. Aby k tomu nedocházelo, jsou tato místa opatřena odvodňovacím systémem. Problém je, že jeho otvory se časem ucpou nečistotami, takže voda nemůže z karoserie odtékat a hromadí se. Výsledkem je vznik koroze, navíc v místě, kde ji u moderního auta opravdu nikdo nečeká, rez navíc není až do poslední chvíle vidět. Bohužel skelet karoserie a různé výztuhy, ukrývající se za vnějšími panely (blatníky), mohou být rzí dost zeslabeny. Pokud už v daném místě koroze „vyleze“ na povrch, je auto zralé na „vyvaření“.

Typickým příkladem, kde se toto děje, je poslední generace jinak skvělé Toyoty MR2. Obecně s tím ale mají problém i jiná otevřená auta. Jedinou možností, jak tomu předejít, je nechat krycí panely zadní části karoserie vozidla odstrojit a odvodňovací systém důkladně vyčistit. Dobré také je, pokud svůj roadster či kabriolet používáte v zimě a tedy při častých jízdách za deště, pořídit si pevnou nasazovací střechu, takzvaný hardtop. Ta je řešena tak, že voda po ní nestéká do útrob karoserie, ale po jejích vnějších panelech, tedy například zadních blatnících.