TEST Volvo S70 2,5 TDI – Auto z prezidentské kolony
Sedan S70 jako nástupce kdysi nejluxusnější řady 850 je dnes tím nejklasičtějším zástupcem automobilky Volvo. Už téměř tři desítky let si drží podobný "hranatý" image, bez ohledu na módní trendy.
Už zvenku však tohle auto upoutá nenápadným, ale postupným přechodem ke "kulatosti", patrným v detailech. Sympaticky zaoblená je například čelní maska, změn doznaly i zadní odtokové hrany. Zvenku působí sedmdesátka maximálně důstojně - pro Volvo klasický ostrý úhel mezi zadním oknem a víkem kufru je zachován i zde.
Už při nastupování širokými dveřmi připravuje auto řidiče na budoucí zážitky. Nikoli rozmazlování, ale maximální možná důstojnost. Kvalitní, ve všech směrech nastavitelná sedadla, stejně jako střízlivě vyhlížející ovládací prvky a velký volant jsou ovšem hlavně praktické.
Béžovošedá barva přístrojové desky však působí přece jen poněkud stroze. Řidič i spolujezdec navíc ocení velké množství odkládacích ploch. K užitečným drobnostem pak můžeme řadit možnost trvalého zapnutí potkávacích světel (zhasnou při vypnutí motoru), pohodlně ovladatelný palubní počítač a tempomat.
Zavazadlový prostor je možné zvětšit sklopením zadních sedadel, dělených v poměru 1:2. Samozřejmostí je sklopná loketní opěrka, umožňující přepravu dlouhých předmětů.
Testovaná S70 byla poháněna dvouapůllitrovým turbodieselem o maximálním výkonu 103 kW. I když této hodnoty dosahuje motor s turbodmychadlem již při 4000 ot./min., daleko podstatnější pro jízdu se ukázal průběh kroutícího momentu. Ten totiž dosahuje maxima 290 Nm/ už na hranici 1900 táček, což dávalo vozu dostatečnou pružnost. Při všech pokusech o zrychlení se Volvo chovalo předvídatelně - sportovní automobil to ale přece jen není. Naopak dlouhé jízdy vysokou rychlostí s občasnými požadavky na předjíždění jsou asi doménou tohoto turbodieselu. Motor je přijatelně pružný hlavně ve vyšších rychlostech - při projíždění okresních silnic v lehké pahorkatině se musí řadit překvapivě často. Aerodynamický hluk, daný konzervativním pojetím karosérie, je při vyšších rychlostech sice znatelný, nebrání ale běžnému hovoru. Příjemná je spotřeba pod sedmilitrovou hranicí - navíc vzhledem ke krátkému času na test jsme jezdili z větší části v hustém městském provozu a podle palubního počítače se průměrná spotřeba zvýšila jen o 0,6 litru.
Jízda s klasickým sedanem Volvo má dva, zdánlivě protichůdné, aspekty. Auto totiž, zvláště ve městech, vyvolává dojem, že popírá fyzikální zákony - v praxi se to projevuje tak, že v padesátikilometrové rychlosti strhnete volant, kola mají maximální rejd a auto poslušně zatočí, kam chcete. V kabině jen pocítíte zmatek z toho, že jakoby neexistují pojmy setrvačnost, smyk a i náklon vozu je v takovém případě minimální. Tato vlastnost podvozku může sice leckteré situace zachránit, nelze na ni ale spoléhat.
Volvo S70 je klasika a jako takovou ji zákazník kupuje. Spíše než aerodynamický design a sportovní srdce nalezne v tomto autě reprezentativního a maximálně spolehlivého společníka hlavně na dlouhé cesty. V případě námi testovaného turbodieselu se přidává ještě příznivá spotřeba, vyvážená ovšem vyšší hladinou hluku v kabině.