Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

24hodinový závod Mini-Z: Velký adrenalin v malém podání

Petr Slováček
Diskuze (0)
Vydrželi byste čtyřiadvacet hodin sledovat maličké autíčko, které jezdí po dráze v houfu rychlostí až 40 km/h? Skláníme hlavu před účastníky čtyřiadvacetihodinového závodu pro Kuře – Pomozte dětem.

Nejhorší ze všeho je bolest očí, už jsem tady brečel. Těmito slovy nás vítá novinářský kolega a moderátor pořadu Autosalon Radek Vrtal, když ho zdviháme ze židličky v paddocku soutěžní stáje. Dnes je tady za skutečného závodníka a zrovna odpočívá po předchozí hodinovce. Dokonce i týmové zázemí vypadá jinak, než jak jsme zvyklí z autodromů – stačí skládací stolička, stoleček a mechanik si vystačí s miniaturním pracovištěm. Celý okruh se vejde na plochu o rozměrech 14 x 6 metrů.

Vyrazili jsme do obchodního centra Letňany v Praze na čtyřiadvaceti hodinovku rádiem řízených autíček kategorie Mini-Z. Nejde jen o rozmar dětí a nikdy nedospělých mužů, během závodu o posledním červnovém víkendu se vybírají peníze pro Kuře – Pomozte dětem. Koná se rok co rok. Za dvanáct let trvání maratonu už lidé přispěli do kasiček více než milionem korun.

Praha-Brno-Praha

Jako by celé závodění bylo sedmadvacetkrát zmenšené. Autíčko v tomto měřítku má sotva třináct centimetrů na délku a neváží ani čtvrt kila. O adrenalin a nějaké závodnické šťouchance na trati ani tady není nouze. Čiperní prckové totiž vyžadují neustálé soustředění a jakékoliv zaváhání se hned projeví karambolem. Během 24 hodin ujedou plastové modely se zapečetěným šasi bezmála 8000 kol, což je vzdálenost přes 400 kilometrů, rovnající se délce Praha-Brno-Praha. Když se jejich průměrná rychlost přepočte do skutečného měřítka, řítila by se neustále kolem 360 km/h!

Únava je nejhorším nepřítelem. Jezdí se totiž přes noc od soboty do neděle. Start a cíl je vždy ve 13 hodin a týmy mají nachystané spacáky na noční odpočinek. Už pochopitelně bez diváků, kteří se z obchodního domu postupně rozcházejí domů.

Letos svá autíčka nasadilo devět týmů – vždy ho tvoří tři jezdci a nahazovač. Poznáte ho podle dlouhé tyče s plackou na konci, kterou v zatáčkách postaví na kolečka převrácené autíčko bez ohledu na to, že je z jiného týmu. V další zatáčce mu tuto výpomoc možná zase konkurent vrátí. „Každá sekunda se hodí, proto je nahazovač velmi důležitým členem týmu. Pokud by autíčko leželo třeba čtyři sekundy, během té doby soupeři objedou skoro polovinu kola,“ vysvětluje Radek Vrtal a ukazuje nám servis autíčka. Trvá jen okamžik – rychle model sundat z trati, sejmout plastovou karoserii, vyměnit

baterky, vyfoukat štětečkem prach a namazat pastorek elektromotoru. A honem zpátky na dráhu! Servisman má teď hodinku pokoj, zhruba tolik totiž vydrží čtyři tužkové baterie. Ještě že jedním ze sponzorů je jejich výrobce, jinak by se prý závod vůbec nemohl konat.

Gumy jen hoří

Kvůli pneumatikám už musejí závodníci sáhnout do vlastní kapsy. A ne málo. Za 24 hodin ojedou i troje zadní pneumatiky, přičemž každá sada stojí

400 Kč. Jinak je ale závodění nepoměrně lacinější proti skutečnosti – všechna autíčka jsou od jediného výrobce Kyosho a včetně vysílačky stojí 4500 Kč. Za tuning dáte dalších 3000 Kč, pak je to už jen o rukách a soutěživosti. „Do autíčka můžete samozřejmě nasypat ještě další tisíce, ale to my nechceme. Pokud by pravidla nebyla takto striktní, za chvilku bychom dozávodili. Přílišný tuning už zabil dost dříve populárních kategorií,“ vysvětluje organizátor a duchovní otec akce Alan Tretera z obchodu Pecka Modelář, proč je kategorie Mini-Z tak populární doma i ve světě. Může se jí totiž zúčastnit s minimálními náklady skoro každý. „Na předchozí ročníky jezdily týmy i ze zahraničí, dokonce si pamatuji vyloženě dívčí stáj,“ pyšní se Alan. Dodává, že všichni berou akci velmi vážně. Například ještě nikdy žádný tým neodstoupil. Závodění přitom vyžaduje i dostatek fyzické odolnosti. Po pár hodinách bolí ruce, ačkoliv se mezi sebou závodníci v týmu střídají. Kam až to může dospět, ukazuje případ mistra Evropy Petra Dvořáka. Denně doma trénoval čtyři hodiny na simulátoru, až si odrovnal šlachy a musel kvůli tomu podstoupit operaci. Zúčastnil se i letos, byť jeho tým nevyhrál.

Na stupínek se nakonec postavila stáj TRCA DDM Třebechovice pod Orebem ve složení Jakub Blecha, Petr Sibeke a Filip Senko. „Když to skončí, pamatuješ si jen to hezké. Ale jakmile jednou za rok přijde ten den, kdy se nevyspíš a bolí tě oči, proklínáš se. Má to ale smysl,“ loučí se Radek Vrtal. Tak znovu za rok!

Víte, že…

… i u malých autíček se ladí nastavení podvozku a geometrie? Optimální je rozložení hmotnosti 50:50, a pokud při karambolu ztratí autíčko křídlo, zásadně to změní jeho jízdní vlastnosti. Ale ne kvůli aerodynamice, ale právě změně těžiště.

Petr Slováček
Diskuze (0)