Zil 112 Sport: Připomeňte si první supersport ze Sovětského svazu

V Sovětském svazu nebyly automobily hračkami pro volný čas, ale ryze účelná vozidla pro přepravu z místa A do místa B, což vyplývalo i z komunistické propagandy. I proto v SSSR vzniklo jen minimum sportovních aut, která by dělala radost. Mezi ně patří i ZiL 112 Sport. Pojďme si ho připomenout.

Automobil vznikl v nejstarší ruské automobilce, moskevském Zavodu imeni Lichačeva (ZiL) podle návrhu Vasila Rodionova. Ten se při práci nepochybně inspiroval sportovními auty z padesátých let, protože ZiL 112 Sport svými tvary až nápadně připomíná třeba Ferrari 250 Testa Rossa z konce padesátých let nebo AC Ace, sporťák, který později dal základ americké legendě AC Cobra. A to zvlášť ve své poslední vývojové fázi, příď totiž v průběhu prací prošla změnou. Navíc kvůli rekordním pokusům dostával vůz aerodynamičtější panely pro dosažení vyšší rychlosti.

Karoserie byla sklolaminátová, nesl ji jednoduchý konstrukční základ, šasi tvořil jednoduchý trubkový rám. Zadní náprava byla typu De Dion, tehdy hojně užívaná u sportovních aut, která oddělením pohonu nápravy od mostu nápravy kombinovala přednosti tuhého a nezávislého zavěšení.

Jiná technická řešení ale byla zajímavá, a to hlavně s ohledem na tehdejší podmínky. ZiL 112 Sport jako první automobil sovětské výroby použil radiální pneumatiky, kotoučové brzdy, kola s centrální maticí nebo třeba samosvorný diferenciál. Třeba řízení ale bylo použito z GAZu 21 („Carevny“), jinak to v dobách SSSR nešlo, lepší díl k dispozici nebyl.

ZiL slaví 100 let. Připomeňte si nejvybranější kousky jeho historie

Také motor byl známý, umístěn byl vpředu a poháněl zadní kola. Zatímco u prvního vyrobeného kusu se o pohon staral šestilitrový osmiválec ze ZiLu 111, druhý poháněl dokonce sedmilitrový osmiválec, tentokrát původem z chystaného ZiLu 114 (nástupce sto jedenáctky). Jestliže první poskytoval výkon 169 kW, větší objem znamenal 199 kW.

Tato síla znamenala, že ZiL 112 Sport zvládl teoreticky uhánět až rychlostí 260 km/h, sedmilitr pak maximální rychlost dále zvýšil na 270 km/h, což na tu dobu byla úctyhodná hodnota. Při testech však kvůli nedokonalým podmínkám dosáhl nejvýše 230 km/h, což však v podmínkách SSSR stále byl skvělý výkon. Na stovce byl vůz asi za devět sekund.

Převodovka byla manuální, pouze třístupňová. Pocházela ještě ze ZiSu 110 z poloviny čtyřicátých let, protože nic lepšího tehdy k dispozici nebylo. Ideální ale byla možnost rychlé výměny převodových kol podle typu závodu.

Tuhle sovětskou limuzínu určitě neznáte! V čem byl ZiL 4102 revoluční a proč zůstalo u prototypu?

Na automobilu se začalo pracovat v roce 1957, první kus byl dokončen o čtyři roky později, kdy se zúčastnil i prvních závodů, v kategorii Formule 5. Závodil v sovětském národním šampionátu, kde byly nasazovány další takové speciály. Nejúspěšnější byl pro něj rok 1965, kdy s ním Gennadij Žarkov vyhrál národní šampionát Formule 5.

ZiL nakonec postavil pouhé dva exempláře tohoto speciálu. V průběhu let se automobilka totiž rozhodla, že do motorsportu nebude dále investovat. Jeden byl krémově bílý a druhý modrý, což je barva, kterou nesou i dnes. Před renovací byl však jeden červeně lakovaný. Dochovaly se oba, přičemž krémově bílý je vystaven v automobilovém muzeu v lotyšské Rize, zatímco druhý údajně vlastní švédský sběratel.