Životnost Fordu Transit: Deset let jsme zkrátili na půl roku

8. 6. 2013 • 09:15

Ford Transit patří k nejúspěšnějším dodávkám světa. Na vlastní kůži jsme absolvovali den testování jeho životnosti.

Testovací areál v belgickém Lommelu můžeme chápat jako takové jesličky a školku, kterými musí povinně projít všechny nové fordy směřující na evropský trh. Čerstvě vylíhnutá mláďata se tu učí pod rukama tří stovek testovacích řidičů správnému chování, vytrvalosti a oddanosti svému pánovi.

Uprostřed lesů, kde by člověk nečekal živáčka, se rozprostírá obrovský areál, kde je namotáno neuvěřitelných 80 km silnic všech povrchů, na které můžete po světě narazit. Kromě nových aut jako celku se tu samozřejmě pracuje i na evoluci jednotlivých komponentů, jako jsou třeba elektronické

systémy.

Ford nás pozval do zákulisí, aby se pochlubil, jak testuje užitkové modely na trvanlivost a odolnost. Tato skupina testů je jedním z hlavních vývojových pilířů, konkrétně posledním. Ještě před vytrvalostními prověrkami se zkouší dynamické vlastnosti a parametr NVH, vyjadřující míru vibrací a hluku.

Dostáváme vlastní Transit Custom, testovacího řidiče a vyrážíme na polygon zjistit, jak to vypadá, když Ford simuluje desetiletý provoz v nejnáročnějších podmínkách. Díky nonstop provozu třiceti prototypů dokáže automobilka smrsknout těch deset let do šestiměsíčního testování, celková

ujetá vzdálenost zkoušených dodávek představuje ekvivalent pěti milionů kilometrů reálného provozu. Popsaný cyklus má zaručit, že v běžném životě

bude nový Transit Custom bezproblémově sloužit po celou dekádu a ujede 240 000 km v nejhorších myslitelných podmínkách na naší planetě.

Slyšíme brutální kvílení pneumatik, místo sporťáku se ale z ostré zatáčky vynoří valníkový transit s přívěsným vozíkem. A takhle to tady chodí den co den, noc co noc...

Ze života testovacího řidiče: Fiestou po zadních

Mark testuje trvanlivost fordů už třináct let. Práce ho baví, i když ne vše je na ní příjemné. „S přibývajícím věkem se ozývají záda. Každý den sedím v autě, a hlavně dělám věci, jaké normální řidič nikdy dělat nebude – alespoň ne tak často a rychle. Třeba drsné přejíždění obrubníků nebo záměrné vymetání hlubokých výmolů,“ prozrazuje. Šoférů jako Mark se na užitkových vozech střídají desítky. „Dvacet pět lidí ranní směna, stejný počet odpolední, dvacítka na noční. Další kolegové testují o víkendu. Kolik kdo z nás najezdí, nikdo nepočítá. Šlo by to ale dohledat podle jízdních výkazů,“ přemýšlí. Jisté je, že loni najela auta v areálu 10 milionů kilometrů. „Veškerá data se zaznamenávají do počítače, po směně vyplňujeme formuláře a hlásíme, co se nám líbilo, a co ne. Finální vozy jsou úplně jiné než první kusy, co z vývoje přijdou. O dost lepší. Řada připomínek už nejde zapracovat, a tak se dostanou ke slovu až v průběhu výroby,“ vysvětluje řidič. A co nehody? „Panují tu přísná pravidla a kázeň, takže jsem ještě neboural. Když tedy nepočítám úsměvnou historku s fiestou, která se mi při tahání těžkého přívěsu postavila na zadní,“ vzpomíná Mark.