Abarth 207A, 208A a 209A Boano (1955): Ve znamení štíra

Na začátku padesátých let minulého století prožívaly malé výkonné evropské sportovní vozy v USA boom. Projekt vyvinout pro USA sportovní a závodní vozy Abarth iniciovali Tony Pompeo a Gino Valenzano ze společnosti PEV Corporation se sídlem v Brooklynu. Carlo Abarth si k vývoji těchto vozů přizval turínskou karosárnu Boano, která tehdy spolupracovala s talentovaným designerem Giovannim Michelottim a byla schopná navržené karoserie vyrobit.

Karl Alberto Abarth (1908–1979) se narodil ve Vídni, v tehdejším Rakousku-Uhersku. Později se stal italským občanem a křestní jméno Karl změnil na Carlo. Už jako teenager pracoval v italské firmě Castagna, kde navrhoval motocykly a jízdní kola. Po návratu do Rakouska pracoval v továrně Motor Thun a začal závodit na motocyklech (první závod vyhrál v roce 1928 v Salzburgu) a později se stal pětinásobným evropským šampionem. Po vážné nehodě v Linzi skončil se závoděním na motocyklech, ale ještě si v roce 1934 vítězně zazávodil na sajdkáře (sám ji navrhl) s vlakem Orient Express na 1.300 kilometrů dlouhé trati z Vídně do belgického Ostende.

Padesát nejkrásnějších automobilových klasik, které si jednoduše zamiluje každý

V roce 1934 se Abarth vrátil natrvalo do Itálie, kde se potkal s Antonem Piëchem, synovcem Ferdinanda Porsche a oženil se s jeho sekretářkou. Společně s techniky Rudolfem Hruskou a Pierem Dusiem založili firmu Compagnia Industriale Sportiva Italia (CIS Italia, později známou jako Cisitalia). V roce 1949 odešel Dusio do Argentiny a firma CIS Italia skončila. Koncem března 1949 založil Carlo Abarth spolu s Armandem Scagliarinim v Turíně společnost Abarth & Co. a do jejího znaku umístil štíra, což bylo Abarthovo znamení zvěrokruhu. Firma se zabývala výrobou sportovních a závodních vozů, úpravami vozů Fiat a výrobou příslušenství, například ventilových pružin, ventilů a speciálních výfukových systémů. Carlo Abarth (foto) si v roce 1965 znovu sedl za volant a na autodromu Monza vytvořil několik rychlostních rekordů. 31. července 1971 prodal firmu Fiatu a vrátil se do Vídně.

Carlo Alberto Abarth (1908–1979) se narodil ve Vídni, v tehdejším Rakousku-Uhersku.

Italský automobilový designer a karosář Felice Mario Boano (1903–1989) se narodil i zemřel v Turíně, středisku italského automobilového průmyslu. Svoji designerskou činnost zahájil u turínské firmy Stabilimenti Farina, kterou založil Giovanni Carlo Farina, bratr slavnějšího Battisty Fariny, zakladatele karosárny Pinin Farina. Do ní přestoupil v roce 1930 i Boano. Když v únoru 1944 zemřel Boanův přítel Giacinto Ghia, koupil Boano spolu s Giorgiem Albertim turínskou karosárnu Ghia. Společně s Luigim Segrem zde vytvořili řadu pozoruhodných návrhů pro automobilky Alfa Romeo, Lancia, Ferrari a další.

Po neshodách s Luigim Segrem odešel Boano v roce 1953 z karosárny Ghia a o rok později založil se svým synem Gian Paolem Boanem na turínském předměstí Grugliasco firmu Carrozzeria Boano. Boano zde vyráběl mimo jiné karoserie pro kupé Ferrari 250 GT, ale po pouhých třech letech firmu zavřel a od roku 1957 pracoval v turínské stylistickém oddělení Fiatu, které vedl Dante Giacosa. Vytvořil zde například návrhy modelů Fiat 600 a Simca 1000. Jeho syn Gian Paolo Boano se stal v roce 1959 šéfem Centro Stile automobilky Fiat a Mario Boano odešel do důchodu v roce 1966.

Triumph TR6 (1969–76): Pro Evropu se vstřikováním, pro Ameriku s karburátory

První sportovní speciál Abarth, kupé s karoserií Vignale, vznikl v roce 1951 a dostal označení 205A. Výsledek spolupráce Abartha s karosárnou Boano byl poprvé k vidění v roce 1955 na turínském autosalonu. Postupně vzniklo deset vozů ve třech verzích, určených pro americký trh. Sportovní verze (207A) byl dvoumístný závodní spider s mechanikou Fiatu 1100. Cestovní provedení (208A) se od 207A lišilo větším předním oknem a nemělo opěrku hlavy řidiče. Třetí karosářskou verzí bylo kupé (209A) s panoramatickým předním a zadním oknem. Podívejme se na jednotlivé verze podrobněji.

Abarth 207A Spider Boano

Dvoumístný otevřený spider 207 A (foto) s hliníkovou karoserií Boano měl rozvor náprav 2.050 mm, byl dlouhý 3.620 mm, široký 1.560 mm a vysoký pouhých 940 mm. Giovanni Michelotti dal vozu originální tvary se zvýšenými předními a zadními blatníky, nízkou přídí a opěrkou hlavy řidiče zakončenou svislou ploutví. Pracoviště řidiče obklopoval nízký větrný štítek, sedadlo spolujezdce mohlo být zakryto víkem. Vůz měl dva oddělené kokpity a dveře jen u řidiče.

Abarth 207A s podvozkem číslo 008. Původně byl nalakován dvěma odstíny modré barvy a při renovaci dokončené v roce 1992 byl nastříkán kombinací stříbrné a červené barvy.

Abarth 207A měl krabicový rámový podvozek s mechanickými díly z Fiatu 1100, nezávislé zavěšení předních kol s pérováním vinutými pružinami a tuhou zadní nápravu odpruženou rovněž vinutými pružinami. Řadový čtyřválec Fiat s rozvodem OHV a objemem 1.089 cm³ měl se dvěma karburátory Weber 36 D04 nejvyšší výkon 66,5 k (49 kW). V závodním provedení Corsa upravil Abarth objem na 1.270 cm³, takže jeho nejvyšší výkon se zvedl na 79 k (58 kW). Vůz s pohotovostní hmotností 522 kg s ním dosahoval rychlost až 180 km/h. Motor se zvýšenou kompresí, novým sacím a výfukovým potrubím (dvojice výfuků byla vyvedena do pravého boku vozu) poháněl zadní kola přes čtyřstupňovou manuální převodovku. Vpředu i vzadu měl spider bubnové brzdy a hydraulické tlumiče.

Abarth – od výfuků ke světovým rekordům (1. díl)

Vůz s podvozkem 001 debutoval v březnu 1955 na 12hodinovém vytrvalostním závodu v americkém Sebringu. Abarth 207A s motoristickým žurnalistou Johnem Bentleyem za volantem byl kvůli nesprávnému tankování benzinu diskvalifikován. Je to škoda, neboť vedl ve své třídě. S několika dalšími Abarthy 207A závodili v USA amatérští jezdci v seriálu SCCA ve třídě G. Tony Pompeo neměl problém prodávat tyto vozy za 4.600 dolarů a pár jich prodal i Abarth.

Do současnosti se dochoval Abarth 207A s podvozkem číslo 008. Původně byl nalakován dvěma odstíny modré barvy a pravděpodobně měl motor Triumph. V osmdesátých letech jej vlastnil americký sběratel Keith Goring. V roce 1988 jej získal italský restaurátor Gianni Torelli spolu s řadou náhradních dílů. Při renovaci dokončené v roce 1992 byl nastříkán kombinací stříbrné a červené barvy, kterou prý měl v oblibě sám Carlo Abarth.

TEST Abarth 595 – Staré, ale dobré, nebo už jen staré?

Abarth 208A Spider Boano

„Civilnější“ provedení dvoumístného roadsteru s karoserií Boano dostalo označení 208A a mělo velké přední okno a výklopné světlomety. Chyběla opěrka hlavy řidiče se svislou ploutví, takže odnímatelné víko zavazadlového prostoru mohlo být větší. I tak byl ale kufr zcela zaplněn rezervou. Vůz měl široké lavicové sedadlo a přední odnímatelné víko umožňující přístup k motoru. Tím byl opět řadový čtyřválec Fiat s objemem 1.089 cm cm³ a výkonem 66,5 k (49 kW) při 6.000 otáčkách.

„Civilnější“ provedení dvoumístného roadsteru s karoserií Boano dostalo označení 208A a mělo velké přední okno.

Roadster si hned po skončení turínského autosalonu v roce 1955 koupila rodina duPontů a předala jej jednomu z přátel. Vůz nebyl přes 30 let používán a dnes jej vlastní izraelský sběratel sportovních vozů.

Abarth 209A Coupe Boano

Jedním z nejvzácnějších a nejexotičtějších Abarthů s karoserií Boano je jediný exemplář kupé Abarth 209A (foto). Dvoumístné kupé má nízkou příď s výklopnými světlomety, sportovní nerezové výfukové potrubí vyvedené na pravém boku a panoramatické přední a zadní okno. Pod kapotou má znovu „obyčejný“ čtyřválec z Fiatu 1100, vyladěný Abarthem na 66 koní. Kupé se poprvé představilo veřejnosti v roce 1955 na turínském a pařížském autosalonu. Rozvor náprav zůstal na 2.050 mm a také délka a šířka byly totožné s roadsterem. Jen výška vozu narostla na 1.350 mm a pohotovostní hmotnost na 650 kg. Kupé je v současnosti vystaveno v muzeu Louwman v nizozemském Haagu.

Jediný exemplář kupé Abarth 209A má nízkou příď s výklopnými světlomety, sportovní nerezové výfukové potrubí vyvedené na pravém boku a panoramatické přední a zadní okno.

Desítka vyrobených vozů s třemi verzemi karoserie se zúčastnila řady závodů, hlavně v USA, kam se měly sportovní vozy Abarth exportovat, ale nedosáhla výraznějších úspěchů, takže k další výrobě již nedošlo.