Alfa Romeo 1900 - Rodinné závodní auto

Krátce po skončení druhé světové války začala Alfa Romeo vyrábět ve značně poničené továrně v Portellu předválečný model 6C 2500, ale současně začala pracovat na vývoji nového automobilu střední třídy. Tým pod vedením Giuseppe Luraghiho a Orazia Satty dostal za úkol navrhnout vůz, který by se dal vyrábět sériově na výrobní lince a jehož cena by byla přijatelná pro válkou zbídačené Italy. Vyšli přitom z konceptu Wilfreda Ricarta z roku 1943 pojmenovaného „la Gazzella.“

Klasika po italsku

Model Alfa Romeo 1900 byl poměrně konvenčně řešený tříprostorový čtyřdveřový sedan s elegantní a prostornou karoserií. Strohý boční profil doplňovala vpředu typická trojdílná maska chladiče, podle které už zdálky každý poznal o jakou značku jde. Vůz poháněl podélně uložený čtyřválcový motor s rozvodem DOHC, zdvihovým objemem 1884 cm³ a výkonem 59 kW (80 k). Motor měl litinový blok a hliníkovou hlavu válců a poháněl zadní kola. Moderní podvozek s nezávislým zavěšením předních kol a tuhou zadní nápravou používal vinuté pružiny a hydraulické teleskopické tlumiče.

alfaromeo  

Výroba se rozbíhala jen pomalu, takže v roce 1951 se vyrobilo pouze 1 220 sedanů. Nabídka byla ale obohacena o model 1900 TI (Tourismo Internationale). Jeho motor dostal větší ventily, dvojitý karburátor a o něco se zvýšil kompresní poměr. Výkon tak stoupl na 74 kW (100 k) a maximální rychlost ze 150 na 175 km/h.

V roce 1953 začala Alfa Romeo dodávat modely 1900 Super a 1900 TI Super (a také 1900 Super Sprint) s motory o objemu 1975 cm³. Zvýšení objemu se dosáhlo zvětšením vrtání motoru z 82,55 mm na 84,5 mm, přičemž zdvih 88 mm zůstal zachován. Sportovní model TI Super s ním dosahoval úctyhodného výkonu 85 kW (115 k), kdežto standardní sedan (říkalo se mu Berlina) „jen“ 66 kW (90 k). Modely Super měly řadu dalších vylepšení, například chromované boční lišty a také bohatší interiér.

Neobvyklou variantou modelu 1900 se stalo vozidlo určené pro italskou armádu, které neslo typové označení 1900M AR51 nebo také Matta. Jednalo se o vozidlo s pohonem všech kol, podobné americkému džípu. Výkon jeho motoru byl snížen na 48 kW (65 k), podvozek používal vpředu torzní tyče a vzadu listové pružiny. Vozidlo mělo trvalý zadní pohon a ručně volitelný přední náhon. Vyrobilo se jich přes dva tisíce a civilní verze AR52 dosáhla počtu 155 kusů.

alfaromeo  

Pro italskou policii byla vyráběna speciální verze sedanu Alfa Romeo 1900, známá jako Pantera. Měla řadu úprav, například dvoudílné neprůstřelné přední sklo, malé opancéřování před předními koly a otevírací střechu nad zadními sedadly. Vozidla měla dále pevnější zavěšení kol, motor řady TI, speciální komunikační zařízení a byla černě nalakována (odtud zřejmě pochází jejich název). Mohli jsme je vidět v některých italských neorealistických filmech z padesátých let.

Karosářská kouzla

Nová Alfa Romeo 1900 se brzy po uvedení stala předmětem zájmu mnoha karosářských firem, které chtěly využít moderní podvozek a vynikající motor ke stavbě sportovních nebo dokonce závodních automobilů. Pro ně připravila Alfa Romeo podvozek, jehož rozvor byl proti sedanu zkrácen z 2630 na 2500 mm. Tyto podvozky, nazvané Sprint (nebo také 1900C), se dodávaly řadě karosáren, které na nich stavěly pohledná kupé a kabriolety. Mezi nejznámější patřily designérské firmy Pinin Farina, Touring, Zagato, Boano, Ghia, Bertone a další.

Jedním z prvních byl italský karosář Battista Farina přezdívaný Pinin (jméno Pininfarina přijal až v roce 1961), který již v roce 1952 stavěl na podvozku Sprint úhledná kupé a kabriolety vyznačující se klidnou elegancí se zachováním typických rysů „mateřského“ sedanu. U kabrioletu například převzal celou přední část s maskou chladiče prakticky beze změny a také v interiéru vsadil na střídmost a eleganci. O rok později postavil Farina další kupé, které již pojal odvážněji. Zvolil například větší prosklení, u některých exemplářů odstranil nárazníky a zvýrazněním zadních blatníků dodal vozu sportovnější vzhled.

alfaromeo  

Zvláštní pozornost si zaslouží karosárna Touring, která stavěla pro Alfu Romeo povedená kupé 1900 Super Sprint. Do vozů s rozměry 4405 x 1630 x 1350 mm (délka x šířka x výška) se montovaly čtyřválce 1975 cm³ (85 kW), se kterými dosahovaly 200 km/h při spotřebě kolem 14 litrů na 100 km. Vyráběly se s drobnými změnami na karoserii až do roku 1958 a jejich počet přesáhl 600 kusů. Nebyly přitom nijak levné, v Německu stály 25 tisíc marek. Velkou oblibu si hlavně v USA získaly roadstery 1900C Super Sprint, rovněž stavěné karosárnou Touring.

Výrazně sportovními rysy se mohlo pochlubit kupé 1900 SSZ z roku 1953, stavěné karosárnou Zagato (celkem 18 kusů). Typickým rysem těchto dravě vyhlížejících sportovních vozů byla dvojice vzduchových otvorů na kapotě motoru. Méně agresivní byla dvoudveřová kupé Primavera, která si zachovala linie sedanu, jen zadní okno se výrazně zvětšilo a protáhlo do boků. Karosárna Boano jich do roku 1958 postavila kolem tří set.

Když pomineme karosářské kreace, jako byla například limuzína 1900 Super Lunga s prodlouženým rozvorem od Colliho nebo pětimístná dvoudveřová Gazzella od Boneschiho, zbývá připomenout tvorbu dvou velikánů italské karosářské školy: Ghia a Bertone.

Ghia postavila na podvozku Alfy Romeo 1900 SS neobvykle tvarované kupékupé s nárazníky ve tvaru beraních rohů (existovalo i s motorem Jaguar XK) a další kupé, jehož originální řešení přídě se později uplatnilo i u studií Chrysler K310 a K200. Bertone zase využil díly typu 1900 u svých aerodynamických studií BAT 5, BAT 7 a BAT 9 a vzdáleným příbuzným typu 1900 byl i model 2000 Sportiva z roku 1954.

Pokroková konstrukce Alfy Romeo 1900 inspirovala i karosáře mimo Itálii. Švýcarská karosárna Ghia-Aigle (původně pobočka italské karosárny Ghia, později se osamostatnila) stavěla na podvozcích typu 1900 zajímavá luxusní kupé, hýřící originalitou i jistou dávkou vznešenosti. Jednu studii dokonce navrhl známý italský designér Giovanni Michelotti.

Sportovní úspěchy

Alfa Romeo 1900 se navzdory svému civilnímu vzhledu uplatnila i na sportovním poli. Reklamní slogan „rodinný vůz, který vítězí v závodech“ měl tedy reálný základ. Alfa vítězila v padesátých letech minulého století v nejrůznějších automobilových soutěžích, například v automobilové Tour de France, slavné Targa Florio, Stella Alpina, Alpské rallye nebo Ženevské rallye (na snímku jsou vítězní bratři Leto di Priolo se svou Alfou) a dávala „na frak“ mnoha závodním speciálům. Na rozdíl od většiny evropských značek se Alfa Romeo nevyhýbala ani závodům v jiných částech světa. V roce 1954 například zvítězil ve své třídě Consalvo Sanesi na sedanu 1900 TI na slavném závodu Carrera Panamericana a o 40 let později se zde tento typ objevil i na soutěži veteránů.

Jedním z nejoriginálnějších závodních automobilů historie byl spider Alfa Romeo 1900 C52 Disco Volante navržený v roce 1952 ve spolupráci s karosárnou Touring pro účast na závodech kategorie Sport. Jeho jméno znamená v překladu „létající talíř“ a skutečně se, hlavně při pohledu zepředu a s otevřenou kapotou a dveřmi, dosti podobal tehdy populárním UFO. Jeho aerodynamické tvary však nebyly samoúčelné. Vypouklé boky měly zajistit dobré chování vozu i při silném bočním větru. Poháněl jej dvoulitrový motor s výkonem 116 kW (158 k), s nímž dokázal „vytáhnout“ rychlost přes 200 km hranici. Disco Volante vznikl v různých modifikacích a kromě zobrazeného spideru (do dnešních dnů se dochoval ve třech exemplářích) existovala i verze kupé.

Výroba modelu Alfa Romeo 1900 pokračovala až do roku 1959 i když již dva roky předtím se objevil jeho modernější nástupce, typ 2000 a v roce 1955 menší typ Giulietta. Celkem bylo vyrobeno ve všech verzích přes 21 tisíc vozů, z toho nejvíce typu 1900 Super (8 282 kusů).

alfaromeo