Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Alvis TC (1953–1958): Britská klasika s karoseriemi od Mullinera a Grabera

Karel Haas
Diskuze (0)

Malá anglická automobilka Alvis z Coventry vyráběla po skončení druhé světové války luxusní vozy poháněné třílitrovým řadovým šestiválcem. Karoserie sedanů TC 21 vyráběla karosárna Mulliners a kupé TC 108G karosárny Graber a Willowbrook.

Historie anglických automobilů Alvis se začala psát v roce 1919, kdy nadaný konstruktér Thomas G. John založil v anglickém Coventry firmu TG John & Co. Ltd. Začínal s výrobou stacionárních motorů, karburátorových odlitků a pustil se i do výroby skútrů. Cestu ke stavbě vlastních automobilů mu otevřel Geoffrey de Freville, když si u něj objednal čtyřválcový motor s hliníkovými písty a tlakovým mazáním podle vlastního návrhu.

V roce 1921 přejmenoval John svoji firmu na Alvis Car & Engineering Company Ltd. a výrobu přemístil na adresu Holyhead Road v Coventry, které bylo už tehdy střediskem britského automobilového průmyslu. Původ jména Alvis není dodnes jasný. Jedna z verzí říká, že jméno firmy vymyslel Freville složením začátku slova „aluminium“ a slova „vis“ (latinsky síla, moc). Jiná verze odvozuje jméno od skandinávské mytologické zbraně Alvíss. Logem nově vzniklé značky se stal obrácený červený trojúhelník s nápisem ALVIS. K obrácení trojúhelníku došlo po protestu výrobce letadel Avro, který měl rovněž ve znaku trojúhelník, ale okřídlený a s vrcholem nahoře.

Po válce se automobilka Alvis vrátila k výrobě cestovních automobilů modelem Alvis TA 14, který vycházel z předválečného modelu 12/70. V roce 1950 byly čtyřválcové modely TA 14 nahrazeny třílitrovými šestiválcovými TA 21, kterých Alvis vyrobil do roku 1953 přes 1.300 kusů. V letech 1953 až 1955 vyráběl Alvis jeho přepracovanou verzi TC 21, poháněnou rovněž třílitrovým řadovým šestiválcem. V letech 1956 až 1958 prodával Alvis sportovní dvoudveřová kupé TC 108G s karoserií Graber.

Alvis TC 21

Čtyřdveřové pětimístné sedany TC 21 (foto) měly karoserie, které dodávala Alvisu karosárna Mulliners z Birminghamu. Modely TC 21 nezastíraly svůj předválečný původ, měly kapkovité blatníky s částečně zakrytými zadními koly a stupačky pod dveřmi. Vozy měly dlouhou přední kapotu se dvěma větracími otvory a rovné, téměř svislé přední okno. Standardně se dodávaly se střešním oknem, samostatně nastavitelnými předními sedadly a na přání klimatizací Trico. Hlavní světlomety byly zapuštěné do prostoru mezi předními blatníky a typickou maskou chladiče.

Modely TC 21 měly kapkovité blatníky s částečně zakrytými zadními koly a stupačky pod dveřmi. Modely TC 21 měly kapkovité blatníky s částečně zakrytými zadními koly a stupačky pod dveřmi.

Sedan Alvis TC 21 měl rozvor náprav 2.832 mm a vnější rozměry 4.626 x 1.676 x 1.588 mm (délka x šířka x výška). Přední dveře se otevíraly proti směru jízdy a nevelký prostor pro zavazadla na zádi byl přístupný po zvednutí víka směrem nahoru.

Zadní kola poháněl kapalinou chlazený řadový šestiválec s rozvodem OHV a objemem 2.993 cm3 (vrtání x zdvih 84 x 90 mm). S karburátorem SU a kompresním poměrem 7:1 měl nejvyšší výkon 92 koní (68 kW) při 4.000 min-1. Točivý moment s vrcholem 221 Nm při 2.500 min-1 se přenášel na zadní kola přes manuální čtyřstupňovou převodovku s řadicí pákou na středovém tunelu. Rámový podvozek a zavěšení kol byly převzaty z typu TA 21. Nezávisle zavěšená přední kola byla odpérována vinutými pružinami a zadní tuhá náprava podélnými listovými péry. Bubnové brzdy s průměrem 279 mm a systémem Lockheed byly na všech kolech.

Sedan (Saloon) s pohotovostní hmotností 1.475 kg dosahoval maximální rychlost 150 km/h a na stovku zrychlil za 16 s. Spotřeba benzinu se pohybovala kolem 14 litrů na 100 km. Cena včetně daně se pohybovala kolem 1.820 liber.

Koncem října 1953 se začala vyrábět verze TC 21/100, nazývaná také Grey Lady. Vylepšením výfukového systému, dvěma karburátory SU a zvýšením komprese na 8:1 bylo dosaženo maximálního výkonu rovných 100 koní (74 kW). Grey Lady se odlišovala koly s drátovým výpletem, mlhovkami umístěnými na držácích po stranách přední masky a často i dvoubarevným lakováním karoserie. Do standardní výbavy bylo zařazeno vytápění interiéru, ale za rádio si musel zákazník připlatit.

Kromě sedanů TC 21 vyráběl Alvis také dvoudveřové čtyřmístné kabriolety (Drophead Coupe nebo zkráceně DHC), které karosovala firma Tickford (foto). Kabriolety měly stahovací plátěnou střechu složenou za zadními sedadly. Stejně jako u sedanu byly všechny ručkové přístroje na palubní desce umístěny uprostřed, takže velký rychloměr často zakrývala levá ruka řidiče.

Kabriolety měly stahovací plátěnou střechu složenou za zadními sedadly. Kabriolety měly stahovací plátěnou střechu složenou za zadními sedadly.

Alvis TC 108G

V říjnu 1955 se na londýnském a pařížském autosalonu představilo kupé, postavené na podvozku modelu Alvis TC 21/100 a s karoserií navrženou a vyrobenou švýcarskou karosárnou Graber. Malosériová výroba podobného kupé Alvis TC 108G (foto) se rozběhla v následujícím roce. Hermann Graber (1904–1970) provozoval svoji karosárnu ve Wichtrachu nedaleko od Bernu. Zdědil ji od svého otce Ernsta Grabera a s padesátkou svých zaměstnanců stavěl svoje kreace na podvozcích luxusních britských vozů Bentley, Rolls-Royce, Aston Martin, Lagonda a také Alvis.

Čtyřmístné kupé s karoserií Graber mělo tenké sloupky B a větrací okénka v oknech dveří. Čtyřmístné kupé s karoserií Graber mělo tenké sloupky B a větrací okénka v oknech dveří.

Kromě Grabera dodával karoserie také výrobce autobusů Willowbrook z Loughborough. Ty se odlišovaly třídílným panoramatickým zadním oknem (foto) a nevalnou kvalitou. Většina karoserií modelu TC 108G tak byla vyrobena ve Velké Británii a omezený počet také ve Švýcarsku u firmy Graber. Ty se odlišovaly strmějšími sloupky A a C a nižší stavbou. Kupé Alvis TC 108G mělo rozvor 2.832 mm, bylo dlouhé 4.801 mm, široké 1.676 mm a vysoké 1.588 mm.

Vozy Alvis TC 108G měly typickou masku chladiče s trojúhelníkovým logem značky. Vozy Alvis TC 108G měly typickou masku chladiče s trojúhelníkovým logem značky.

Alvis TC 108G měl karoserii s panely z ocelového plechu na dřevěném rámu. Třílitrový šestiválec prošel úpravami hlavy válců a jeho výkon se zvýšil na 106 k (78 kW). Podvozek zůstal beze změn. Vozy Alvis s karoserií Park Ward podle Graberových výkresů se začaly vyrábět v říjnu 1958 pod označením TD 21. Celkem vyrobil Alvis 35 podvozků TC 108G, na kterých postavil Willowbrook 16 karoserií a Graber 8 v roce 1955 a 11 v roce 1957. 

Karel Haas
Diskuze (0)

Doporučujeme