Americké vozy 50.let (velká fotogalerie)-2.díl
Druhá část lipského zastavení u amerických limuzín z poloviny minulého století představí Fordovo kupé-kabrio Galaxie Skyliner, růžového Cadillaka Sedan De Ville (viz foto výše) i zapomenutou značku DeSoto.
V padesátých letech byl Chrysler Corp. na severoamerickém trhu zastoupen pěti značkami: Plymouth představoval low-end, Dodge nižší střed cenového spektra, DeSoto byl dražším středem, Chrysler byl již ve vyšší cenové skupině a na vrcholu koncernové hierarchie trůnil luxusní Imperial.
Dodge Dart byl novinkou roku 1960 a od tzv. full-size Dodge jej dělilo 10 cm délky karosérie. V rámci řady Dart byly nabízeny modely Seneca, Pioneer a vrcholná verze Phoenix, takže řada automobilů Dodge čítala přesně před 45 lety celkem 23 modelů resp. variant karosérií, kterých se prodalo 367.804 ks. V roce 1960 měly všechny modely koncernu Chrysler mimo malosériové Imperialy samonosnou karosérii. Ploutve, stejně tak jako automobily, se začínaly postupně zmenšovat.
Ford Galaxie Skyliner měl sice již v roce 1959 skládací hardtop, který se v případě potřeby ukryl v obřím "hangáru" v zádi, ale první kupé-kabrio to rozhodně nebylo. Ford jen zopakoval nápad Peugeotu z 30. let minulého století, který se v poslední době uspěšně vrátil v několika podobách.
Obrovský kus karosérie byl ovládán elektricky, stejně jako všechna boční okna. To se psal rok 1959. Jakmile byl z vozu kabriolet, zavazadlový prostor pětimetrového vozu se smrskl na minimum, což zřejmě Američanům vadilo, takže v této podobě vydržel ve výrobě pouhé tři roky. V dalších otevřených modelech byla pevná střecha nahrazena elektrohydraulicky ovládanou plátěnou střechou. Skyliner byl nejdražší Ford, který jste si mohli v USA v roce 1959 koupit. V době vzniku stál v základním provedení 3346 USD, dnes jej majitel nabízí k prodeji za 26600 Euro. V roce 1959 tak učinilo 12 915 zákazníků z celkového počtu 1 462 140 kupců vozů Ford. Toho roku vyjelo na silnice 78,1% všech Fordů s motorem V8 a 71,7% produkce bylo dodáno s automatickou převodovkou.
Cadillac Series 75 Fleetwood modelového roku 1962 dostal menší ploutve, které se postupně zmenšovaly, až v roce 1965 zcela z amerických aut zmizely. Dlouhý rozvor klasické limuzíny, kterou musel řídit váš osobní řidič, nebyl asi právě praktický. Množství detainích faceliftů a malá poptávka způsobila celkové zastarání hlavních částí, takže např. střecha modelu 1962 se již příliš ke zbytku vozu nehodila. Vyrobeno bylo 696 ks, z nichž o 102 kusech se stále v USA ví.
Cadillac s velkým C. To bylo Eldorado Brougham z roku 1957. Luxusní Caddy s kompletní sériovou výbavou, o které by se mohlo zdát i některým dnešním luxusním limuzínám. Model roku 1959 byl ručně stavěn v Itálii u Pininfariny, byl třikrát dražší než obyčejný Cadillac a dvakrát dražší než Eldorado Cabrio. Prodalo se jen 99 ks, z nichž se zřejmě jen 31 dochovalo do dnešních dnů, takže jde o jeden z nejvzácnějších poválečných automobilů světové produkce. Ve výbavě nechybělo vrstvené sklo ve všech oknech, klimatizace, tempomat, vzduchové odpružení a dokonce i tzv. "Autronic Eye" nebo-li samočinné spínání světlometů.
Cadillac Sixty Special Fleetwood z roku 1963 už byl opatřen jen náznakem původně obrovských ploutví, zákazníkům nabízel rekordní seznam příplatkových prvků výbavy (143 položek) a poprvé po 14 letech dostal přepracovaný motor. Jeho zdvihový objem 6,4 l zůstal shodný, ale i tak dokázali konstruktéři shodit 40 kg z jeho hmotnosti. Prý byl tento model také úspornější než dříve a jeden z tehdejších testovacích pilotů tvrdil, že ve vyšších rychlostech je dokonce úspornější než Rolls-Royce. 235 kW stačilo tomuto vozu ke zrychlení z 0 na 100 km/h za 10 sekund, což byla v té době hodnota hodná sportovních vozů. Do sériové výbavy patřilo mj. elektrické nastavení vnějších zpětných zrcátek. Vyrobeno bylo 14 tisíc ks z celkových 163 tisíc Cadillaků vyrobených v roce 1963.
Cadillac Sedan DeVille model 1956, neboli růžový Cadillac, měl pod kapotou samozřejmě motor osmiválcový, o objemu 6,0 l (210 kW). S takovým jezdila Marylin Monroe i matka Elvise. Právě ten nyní stojí v muzeu v Memphisu, Tennessee.
Španělský dobyvatel Hernando DeSoto dal jméno značce, kterou založil Walter P. Chrysler v roce 1928. Konzervativní model z roku 1951 s označením DeLuxe byl překvapivě na spodním konci nabídky, s řadovým šestiválcem 3,9 l (85 kW) pod kapotou.
Teprve v roce 1955 byl Imperial samostatnou značkou koncernu Chrysler. Do té doby šlo o luxusní verze vrcholného modelu Chrysleru New Yorker. Model z padesátých let měl řadový osmiválec 5,4 l, kterého se vyrobilo jen 1150 ks. K tomu Chrysler přidával extrémně luxusní výbavu. Vystavený exemplář je v původním stavu, dostal jen druhý nový lak.
