Audi V8: Vstupence čtyř kruhů do luxusního segmentu je pětadvacet

O Audi 300, jak zněl původní název, se špitalo už delší dobu. Fotky prototypů (dokonce maskovaných jako dvoudveřové!) se objevily i v našich motoristických médiích. Audi se svou vlajkovou lodí pochlubilo na autosalonu v Paříži 1988. Novinka nakonec nesla prostinký název V8. Ano, pod kapotou byl výhradně zážehový vidlicový osmiválec. Výroba byla zahájena v září.

Už při pohledu na limuzínu bylo zřejmé, že V8 nebyla tak úplně zcela novým modelem. Konstruktéři postupovali metodou „co dům dal“ a hnidopichové jim to neváhali připomenout. Ano, V8 s kódem D1 (typ 4C) měla svůj konstrukční základ v řadách 100 a 200 C3. Rozvor byl prodloužen na 2702 mm. Vpředu bychom našli vzpěry McPherson a spodní příčná ramena, vzadu byla kombinace trojúhelníkových a jednoduchých. Vinuté pružiny, plynokapalinové tlumiče a stabilizátory představovaly samozřejmost, stejně jako hřebenové řízení a čtveřice kotoučů s vnitřním chlazením včetně ABS. Sedan měřil jen 4,87 m, takže dnes by sotva patřil do vyšší střední třídy, zavazadelník si zachoval objem 610 l z menších sourozenců. Také motor vzešel z koncernové líhně. Hliníkový čtyřventilový osmiválec objemu 3562 cm³ s rozvodem DOHC byly vlastně dva spojené čtyřválce z dvojkového Golfu GTI...

Dával výkon 184 kW/5800 min^-1. Točivý moment 340 N.m/4000 min^-1 přenášela čtyřstupňová samočinná převodovka se třemi jízdními režimy výhradně na všechna kola, systém „quattro“ byl tedy standardem. Kromě automatu se dodával i pětistupňový manuál. Zajímavost představovaly nárazníky s vestavěnými kapalinovými tlumiči. Výbava byla skutečně luxusní: přední sedačky nepostrádaly vyhřívání, to měla také zpětná zrcátka, zámek řidičových dveří a tryska ostřikovače. V zimě k nezaplacení! Všechna okna ovládaly elektromotorky, nechyběla automatická (!) klimatizace, palubní počítač, ani centrální zamykání. Za dvojici čelních airbagů se tehdy ještě připlácelo. Limuzína s automatem vážila 1710 kg, uměla se rozjet až na 235 km/h a z nuly na stovku sprintovala během 9,2 s. S manuální převodovkou byly tyto hodnoty ještě lepší: 244 km/h a 7,6 s. Od „stovek“ a „dvoustovek“ se lišila už na první pohled kromě proporcí i jinou maskou, kapotou a většími výřezy blatníků pro patnáctipalcová kola. Základní verze stála v osmdesátém osmém v Německu nemalých 98.700 marek, což byla i vzhledem ke konkurenci cena velmi optimistická... Na počátku devadesátých let klesla pod 85 tisíc marek. Náhradní motor ale i tak vyšel na 20 a automatická převodovka na 13.000 DM!

Delší limuzína V8L (Lang – dlouhý) z konce roku 1989 měla rozvor prodloužený na 3018 mm a se svými 5,19 m už byla jasným zástupcem třídy luxusních aut. Přibrala přitom pouhých 60 kg. V létě 1991 přišel na řadu alternativně větší osmiválec 4172 cm³ který byl již od základu nově vyvinut. Dával 206 kW a rovných 400 N.m. Jím vybavené vozy koketovaly s rychlostí 250 km/h, ještě bez omezovače otáček. Místo pětistupňového manuálu mělo přímo řazené ústrojí rychlostí šest, samočinný „čtyřkvalt“ zůstal. Nová převodovka se ale dostala i do slabších verzí s motorem 3,6 l. Ceny vrcholných verzí vyšplhaly k částce 167.000 DM. Za tuhle sumu ale dostal klient kromě již zmíněných prvků výbavy palubní desku z ořechového dřeva, kvalitní audio, kůži Kodiak, případně Conolly, nebo koberečky z ovčí vlny. Třeba za samočinnou regulaci světlé výšky se však vždy připlácelo.

V8 měla i sportovní ambice. Audi připravilo speciály V8 pro německé mistrovství cestovních vozů. Od sezóny 1990 nemohly mít přeplňované motory, osmiválce 3,56 l taky byly stejně jako v sérii klasické atmosférické. Na počátku vývoje měly 313 kW na jeho konci až 345 kW a pohon všech kol jim zůstal. Čtyři kruhy triumfovaly hned v prvním ročníku, kterého se zúčastnily, tím šťastným byl Hans Joachim Stuck, který jel v satelitním týmu Schmidt Motorsport. V následující sezóně jeho úspěch zopakoval Frank Biela za stáj AZR (Audi Zentrum Reutlingen). Nadvláda čtyř kruhů i přes hmotnostní handicap (nejdříve 1250, později 1300 kg) však vzbudila nevoli u konkurence. Po protestech soupeřů ohledně nehomologovaného klikového hřídele se proto továrna během sezóny 1992 ze šampionátu stáhla...

Ve Frankfurtu 1993 vystavilo Audi blýskavý prototyp ASF (Audi Space Frame). Na začátku roku 1994 se z něj zrodila první generace řady A8 (D2) se stejnou hliníkovou samonosnou karoserií. V8 tak mohla odejít na zasloužený odpočinek, její výroba dobíhala do srpna téhož roku. Celkem vzniklo 21.565 kusů. Ano, je to málo, V8 však připravila „živnou půdu“ pro nástupce a dále posílila image značky. Zákazníci však kupovali spíše Mercedesy třídy S a BMW řady 7. V domácím Německu je dnes registrováno necelých šestnáct stovek těchto vozů.