Automobilový futurismus – Vizionáři včera a dnes

Avantgardní styling lze považovat za hnací motor pokroku v oblasti designu, mezi jehož nejběžnější subkategorie patří právě futurismus. Přesto však to, co bývá označováno za futuristické, nemusí mít s tímto směrem, který má ucelený manifest a jasná pravidla, mnoho společného. Historie totiž praví, že futurismus oficiálně skončil v roce 1944, kdy zemřel jeho zakladatel a význačná osobnost neklidného hnutí, italský básník, dramatik a prozaik Filippo Tommaso Marinetti. Z toho vyplývá, že v souvislosti s návrhy po tomto roce lze hovořit o futuristických hodnotách, nikoli však o futurismu jako takovém.

Zaměřme se tedy na transformovanou podobu futurismu, čili oblast, vyznávající hodnoty pokroku, progresivní originality a dynamiky bez návaznosti na italské futuristy a jejich manifest, do které lze bez problému zařadit drtivou většinu automobilových studií a řadu sériových automobilů. Do této množiny obvykle spadají také alternativně zaměřené odnože avantgardního proudu, zejména organický design či futuristické retro.

Úvodem nutno říci, že futuristický manifest, publikovaný v pařížském listu Le Figaro roku 1909, přikládá automobilu nemalou důležitost pro formování umění budoucnosti. Jde konkrétně o následující výňatek, oslavující dynamiku a rychlost: „Závodní automobil se svou kapotou ozdobenou tlustými trubkami podobnými hadům s výbušným dechem…, řvoucí automobil, který jako by se řítil po kartáčových nábojích, je krásnější než Niké ze Samothráky.“

Organický design – S kořeny v Německu

Specifickým, i když nepříliš častým jevem v oblasti designu, je bio-design, který bývá považován za alternativní projev myšlenek budoucnosti. Průkopníkem oboru, který je dnes velmi rozšířen na poli architektury, je německý tvůrce Luigi Colani, jenž svým osobitým rukopisem obdařil celou řadu automobilových projektů.

Jedním z těch známějších je sportovní BMW 700 z roku 1963, jehož jediným tradičně pojatým prvkem jsou dvě vertikální ledvinky na nezvykle tvarované přídi. Právě na ní je organický vliv – pomineme-li velmi jednoduchý interiér se zaoblenými díly - nejvíce patrný. Optickou jemnost a dojem nekonfliktnosti dotahují do konce plynulé linky a do křivek vedené spáry mezi jednotlivými díly.

Slavný designér Luigi Colani oslaví osmdesáté narozeniny

Extrémnějším projevem tvarového volnomyšlenkářství téhož autora je kreace Corvette z roku 1989, kde dochází k odklonu od konvenčního pojetí automobilu, který se v tomto případě stává spíše skulpturou s orientací na živočišné tvary. Vůz prošel řadou modifikací, jež vyústily v model, který vykazoval velmi dobré aerodynamické vlastnosti.

Odlišné pojetí organického tvarosloví nabízí Mercedes-Benz, u kterého je aktivita v bio-futurismu, vzhledem ke konzervativnímu smýšlení značky, pozoruhodným jevem. Jednou z takto založených vizí je model Bionic z roku 2005, jejíž tvary vycházejí z havýše žlutohnědého. Přizpůsobením automobilu přírodě bylo dosaženo hodnoty c_x 0,19 a výrazně organických tvarů, kterým přispěl také světle zelený lak karoserie.

V souvislosti se stuttgartským výrobcem nelze nezmínit dva roky starý koncept Biome, navržený kalifornským ateliérem Mercedes-Benz Advanced Design Studios. Zde můžeme hovořit o hlubokém bádání na poli tvarové organiky, neboť filozofie vozidla je spojena s velmi nevšedním příběhem – automobil, jehož genetický kód je rozdělen ze dvou semínek (z prvního, které tvoří přední hvězdu, vyrůstá interiér a z druhého, jež představuje zadní hvězdu, exteriér), není produktem běžné výrobní linky, nýbrž vyrostl ve školce. Tvary jsou velmi nevšední, přičemž nejoriginálněji působí konvexně klenutá záď s absencí klasické formy svítilen.

Futuristické retro – Experimentální pole

Studie retro automobilů – často předzvěsti sériových vozidel s odkazem na již dříve produkované návrhy – jsou další, byť relativně menšinovou, odnoží futurismu, jejíž aspekty (snadno identifikovatelný vliv kultovních modelů minulosti, progresivní detaily a aplikace moderních interiérových prvků) splňují prakticky všechny předobrazy sériových automobilů ve stylu retro.

Zde je však důležité upozornit, že se většinou nejedná o retro-futurismus, což je konkrétní pojem, označující specifický druh projektů a vizí (jak se později názorněji ukáže).

Do této skupiny patří Cadillac Ciel Concept, představený loni na Pebble Beach Concours d’Elegance. Čtyřmístný kabriolet, odkazující na dlouhé kabriolety z šedesátých let, může oproti sériovým Cadillacům působit uhlazenějším dojmem, na čemž mají podíl jemné a citlivě volené detaily (například linky v boční části nebo zalomená přední a zadní světla).

Takto zaměřeným návrhem je také Holden Efijy, prezentovaný v Sydney v roce 2005, který je kreativním odkazem na Holden FJ z padesátých let minulého století. Vozidlo, stojící na podvozku Corvette Z06, disponuje karoserií vyvedenou v laku Soprano Purple s výraznými prvky designu z období FJ, mezi které patří například důraz na velikost a výrazný tvar blatníků, splývavá záď (zde vybavena moderními svítilnami) či chromovaná masivní maska.

V roce 1994 byl v Detroitu představen další reprezentant tohoto směru, Volkswagen Concept One, který připravil veřejnost na originální tvary budoucího modelu New Beetle. Na karoserii, jíž tvoří pravidelné a převážně oblé tvary, které byly v takřka autentické podobě využity v praxi, pracovali J Mays a Freeman Thomas.

Dalším, dnes již méně známým projektem tohoto proudu, je Renault Fiftie z roku 1996, zhotovený při příležitosti padesátiletého výročí 4CV. Kreativní reinkarnace malého poválečného automobilu byla stvořena v době, kdy se v estetickém myšlení Renaultu pozvolna etabloval karosářský futurismus. Přímé setkání historických a nových idejí probíhá na přídi, kde je k vidění šestice horizontálních linek, které vertikálně rozděluje prohlubeň s logem výrobce.

Americký futurismus – mobilní laboratoře

Je-li řeč o amerických projektech s dlouhými karoseriemi progresivních tvarů, v řadě případů můžeme hovořit právě o výše zmíněném retro-futurismu. Jedná se o směr (jehož název jako první použil Lloyd Dunn v roce 1983), který měl vliv nejen na průmyslový design, ale také kupříkladu na architekturu. Americké automobily, převážně z padesátých let minulého století, vyznávají některé hodnoty retro-futurismu, mezi které je řazena snaha nahlédnout do budoucnosti automobilové karoserie a spekulace nad směřováním automobilového designu, u některých exemplářů však se zachováním osvědčeného designu u nosných karosářských prvků.

Mezi modely tohoto období nalezneme Ford La Tosca z roku 1955, který je do značné míry inspirován konstrukcí letounů. To se projevilo zejména na oblém prosklení kabiny, zhotoveném z plexiskla. Vůz zdobilo přední dynamické zalomení v horní partii přídě, dva raketové výstupy na zádi či blatníky, jež ve výsledku evokovaly písmeno V.

Téhož roku byl v Chicagu uveden Ford (nebo také Lincoln) Futura, navržený divizí Lincoln-Mercury pod vedením Billa Schmidta a postavený karosárnou Ghia. Automobil o délce 5,76 metrů se inspiroval žraloky (zde lze s nadsázkou hovořit o určitém projevu nezvyklé formy bio-designu), což je znát na přídi a její široké masce, přičemž ponton tvoří dynamické linky s ploutvemi v zadní části. Nechybí zde výrazně oblá prosklená kabina a členité provedení zadní části.

Americké vozy snů – Ford (1. část)

Zůstaňme na chvíli u Fordu, kde o tři roky později vznikly modely vozidel v měřítku 3:8. Jedním z nich se stala vize Nucleon, která byla futuristická v pravém slova smyslu – šlo o velmi dynamický karosářský koncept s kabinou umístěnou vpředu (provedení cab-forward), za níž byl umístěn malý jaderný reaktor. Vozidlo, ač zůstalo u nerealizované vize, se stalo ikonou nastupujícího atomového věku a svým vzezřením představuje jednu z nejpozoruhodnějších kreací své doby.

Rok 1958 přinesl krom Nucleonu studii LaGalaxie, mezi jejíž charakteristické znaky patří negativní sklon zadního okna (tzv. Z-back střecha). Za zmínku rovněž stojí návrh dopravního prostředku budoucnosti s názvem Volante.

O rok dříve byl na pařížském autosalonu představen Oldsmobile Golden Rocket, vozidlo navržené karosárnou Pininfarina. Ponton vozu je z obou stran zakončen raketovými výstupky, avšak jedním ze specifik konstrukce je zvedání střešního dílu a natočení sedadla při otvírání dveří.

Jak se vyvíjel americký design studií s odstupem času je vidět (mimo jiné) na konceptu Pursuit značky Pontiac z roku 1987, kterou zdobí kontinuální pás předních světel. Tento motiv se opakuje o dvojice plynulých zadních svítilen v návaznosti na profil karoserie. Rysem, příznivým pro aerodynamické vlastnosti, jsou částečně zakrytá kola a elegantní linie dvoudveřové karoserie ve stylu kupé.

Masovější futuristické projekty – Proti proudu

Sériová výroba zaznamenala ve dvacátém století minulého milénia řadu automobilů, které můžeme bez výraznějších problémů označit za futuristické. Ve všech případech tak lze učinit z důvodu jejich atypičnosti, vyvolané pokrokovými nápady, u některých návrhů pak kvůli jejich vlivu na budoucí sériovou výrobu modelů té které značky. Vozy jsou řazeny v abecedním pořadí dle jejich výrobce.

Roku 1976 byl při příležitosti londýnského autosalonu uveden Aston Martin Lagonda, originální sedan s 5283 m dlouhou, 1816 m širokou a 1302 m vysokou karoserií, navrženou Williamem Townsem. Vozidlo bylo důkazem, že futuristickou kompozici lze sestavit i na základě tak konzervativního karosářského druhu, jakým je tříprostorový sedan. Doménou vozu je příď se dvěma trojicemi světlometů, mezi nimiž se nachází subtilní maska chladiče. Energičnost návrhu je umocněna středem kapoty, zužujícím se směrem k nasávači.

O 21 let dříve došlo na pařížském autosalonu k uvedení Citroën DS (Desirée Spéciale), jejímž autorem je Flaminio Bertoni. Automobil výrazně aerodynamického tvaru (c_x 0,38, po úpravě přední části 0,34) byl oproti předchůdci v podobě Tractionu Avant radikálně odlišný. Jednou z vlastností karoserie je tvarová ucelenost, kde na dlouhou příď plynule navazuje svažující se profil, po čemž následuje nízká záď s drobnými svítilnami.

Jiné pojetí futurismu prezentuje model SM, který je dílem designerského střediska ve Vélizy na předměstí Paříže, které tehdy vedl Robert Opron. V porovnání s DS je příď nového vozu osazena šesticí světlometů, umístěných pod průhledným krytem. Dynamický profil s ostrým zakončením bočního okna dává najevo aerodynamické vlastnosti vozu, stvrzené hodnotou c_x 0,26, tedy o 25% lepším výsledkem než v případě DS.

Ford Sierra (1982) je sériovým potvrzením avantgardnosti konceptu Probe III z roku 1981, ze kterého přebírá mnohé prvky, mimo jiné rozměrné přední světlomety a aerodynamický tvar profilu.

Futuristické počiny v oblasti karoserie hatchback zastupuje minulá generace Hondy Civic, jejíž ztvárnění lze označit za technicistní pojetí futurismu, které využívá sportovních prvků (přední a zadní světelný pás) v kombinaci s experimenty (originální zadní okno, složené z několika ploch).

Nissan Primera v provedení P12, vyráběný v letech 2001 až 2006, byl opatřen tvary s nádechem moderny. Nešlo však jen o exteriér, který překvapil zejména svým rozložením hmoty (zvláště vztahem mezi výškou, šířkou a sklonem kapoty), ale také o přístrojovou desku s centrálním umístěním přístrojů a extravagantní architekturou.

Mezi futuristické modely lze zařadit model Avantime automobilky Renault, vytvořený na bázi stejnojmenného konceptu Patricka le Quémenta. Produkt, kombinující konvenční karosářské zvyklosti a postavený na základech MPV Espace, se od koncepčního předobrazu (bráno z tvarového hlediska exteriéru a části interiéru) lišil jen v detailech. Produkován byl v letech 2001 až 2003, načež posloužil jako vzor pro řadu masově užitých řešení velkosériových Renaultů.

V rámci tuzemské výroby jsou významnými futuristy automobily Tatra, zvláště model 77, jehož prototyp byl postaven v roce 1933. Aerodynamický exteriér měl kapkovitý tvar a jeho délka dosahovala pěti metrů. O rok později byla spuštěna sériová výroba vozu, který se stal prvním sériově vyráběným vozem s proudnicovou karoserií na světě.

V rámci českého automobilového futurismu nelze opomenout Tatru 603, jejíž obrysy se začaly rýsovat již koncem roku 1952. Limuzína se začala sériově vyrábět o pět let později s tvary, jimž dominovala příď s trojicí světlometů pod průhledným krytem a provedení zádě s oknem rozděleným uprostřed.