Bazar: Lada Niva

V širé Rusi nevedly ještě v 70. letech 20. století zpevněné cesty zdaleka všude. Jenže UAZy stačily tak tak pro armádu, jiné teréňáky nebyly v dostatečných počtech. Proto vznikla Lada Niva. Po sporech uvnitř vývojového týmu místo spartánského otevřeného rámového pracovního stroje došlo na komfortní předobraz budoucích SUV s maximem dílů shodných s osobními ladami a volhami. Byl to vizionářský krok a čas vyvrátil obavy z krátké životnosti lehkého samonosného auta.

Poloviční hmotnost proti rámovým off-roadům je klíčovou výhodou. Niva se na velkých a tenkých kolech vydrápe prakticky všude kde jí stačí síla poměrně slabého motoru, triumfuje v měkkém terénu a z problémů ji vyprostíte snáz než patrol či land cruiser. Přitom nechybí redukční převodovka (bohužel s poměrně malým rozsahem) ani poctivý závěr mezinápravového diferenciálu – pohon 4x4 je totiž oproti původnímu konceptu trvalý. Výhodou se ukázalo být nezávislé zavěšení předních kol, které niva dostala jako první ryzí teréňák na světě. Potěší i kompaktní rozměry s velkorysými nájezdovými úhly, vynikající výhled a překvapivý jízdní komfort na silnici, rušený jen hlukem, zejména od hučících rozvodovek.

Čtyři dospělí se vejdou, ale vzadu žádný přepych nečekejte. Minimalistický zavazadelník objemu 150 litrů nepotřebuje komentář, variabilita končí sklopným zadním opěradlem. Snadnost ovládání závisí na výbavě a stavu auta – klíčový je posilovač řízení, bez něhož je otáčení vyběhanou šnekovou převodkou a zatuhlými čepy utrpením. Palubní spínače se při prudším pohybu ulámou, o ergonomii nic neslyšely, když strčíte ruku kam nemáte, pořežou vás ostré hrany panelů. Akceptovat musíte páchnoucí plasty a otřesné dílenské zpracování, naopak v modernizovaných sedačkách se nesedí vůbec špatně, jen se rády ohýbají. A přirozenou součástí je dokonalé řazení přímo „do bedny“, pokud tedy není vyviklané plastové lůžko páky - ta potom někdy zůstane v ruce. Oprava je však banalitou za pár korun.

Jízda do zhruba stokilometrové rychlosti neznamená žádné utrpení, hluk i spotřeba se drží na rozumné úrovni a velká kola bezpříkladně žehlí i absurdní nerovnosti – před retardérem například vůbec nemusíte zpomalit. Překvapí solidní brzdy (ovšem bez ABS), špatná není ani dynamika, zejména s jednotkou 1.7 MPI. V zimě oceníte výkonné topení a světlomety, v létě zase výklopné „větračky“ ve dveřích (do roku 2009), které jsou ovšem slabým místem zabezpečení auta. V terénu se nemusíte bát ani pořádných rigolů a zlomů, limit stoupavosti určí až chybějící výkon, a to i na redukovanou jedničku. Pozor na nízko umístěný otvor sání (MPI): máte-li ponořené pravé přední světlo, už je zpravidla pozdě - hrdlo je přímo za ním. Naštěstí nasátí vody zpravidla nekončí destrukcí agregátu – stačí vyšroubovat a vysušit svíčky a vodu vyházet protočením motoru. U nejnovějších verzí ovšem pozor na startér, kterému se přitom občas vyláme převodka. Nová stojí do tisícovky a její výměnu snadno zvládnete sami, často ovšem nebývá k mání a pak si koupíte celý startér za 4000 Kč.

Poddimenzovaná pouzdra rozvodovky a předního diferenciálu občas praskají, stejně jako startéry nejnovějších kusů. Naštěstí náhradní díly stojí směšné částky. Rozsáhlá koroze napadá i zánovní nivy, které vyjíždějí z továrny takřka bez ochrany. U pětistupňové převodovky si ohlídejte její stav, cena opravy by mohla převýšit zbytkovou hodnotu auta. Nouzovým řešením je náhrada plně zaměnitelným nezničitelným "čtyřkvaltem", který seženete starší za pár korun. Strašidelné vůle v podvozku jsou spíš pravidlem, což lze opět napravit za pár korun. Zejména u 1.7i pečlivě zkontrolujte a ošetřete všechny elektronické konektory a ideálně je nahraďte kvalitnějšími. Chrastící rozvodový řetěz je u benziňáků normální, jeho napnutí snadno zvládne kutil, výměnu rovněž. Jde-li z výfuku modrý dým, nemusejí být hned opotřebené válce. Mívají to na svědomí ztuhlá stírátka ventilů. Při jejich výměně doporučujeme náhradu nekvalitních ruských originálů mnohem lepšími italskými na starší fiaty. Pár stokorun navíc se vám bohatě vrátí, zejména když je výměna práce na celý den. S trochou šikovnosti ji zvládnete i bez přípravků, pozor ovšem na dvoudílné zajišťovací klínky ventilů - s oblibou se při vyrážení rozlétnou do blízkého okolí. Stahovák ventilových pružin se proto přeci jen hodí. K občasné kontrole ventilové vůle stačí široké kalibrované měrky, při seřizování ovšem budete u prvního povolení zajišťovací matice potřebovat hodně síly a kvalitní klíče. Radost by vám mohla zkazit marná snaha o opravu hučícího zadního diferenciálu. Známou poučku, že do něj stačí strčit oloupaný banán, už zřejmě někdo aplikoval před vámi. Svépomocí lze zvládnout výměny čepů, najdete-li druhovýrobu s mazacím hrdlem, neváhejte. Na výměnu spojky či vymačkaných silentbloků stabilizátorů si ovšem pozvěte zkušeného poradce s pořádným nářadím.