Bazar: Peugeot 407 - Rodinné kupé

30. 9. 2012 • 08:37

Konstruktéři zcela proti filozofii předchůdce prohlásili prostor v zadní polovině auta za zbytečný, ale podvozek k tomu postavili znamenitý.

Přechod od neméně elegantního, ale prostorného Peugeotu 406 byl šokem, který prodejům řady 407 příliš nepomohl. Nicméně komu nevadil ani ve čtyř- či pětidveřové karoserii téměř nepoužitelný prostor na zadních sedadlech a spíše symbolický zavazadelník, dostal výjimečné, pohodlné, tiché a velmi dobře jezdící auto. A takovým zůstalo i po letech. Černá pověst, která jej předchází, srazila ceny na minimum, a tak lze vybírat za lákavé peníze. Jen ani u kontroverzně tvarovaného kombi nepočítejte s přepravními rekordy. Oceníte ale velkorysé pohodlí pro dva cestující a zpravidla skvělou výbavu. Ta však musí fungovat, což je u francouzské elektroniky, postavené na nepříliš odladěné, zato ale extrémně složité multiplexní elektronické síti, vždy trochu sázka do loterie.

Hlavní výhodou elegantního peugeotu je sofistikovaný podvozek, s nímž navíc překvapivě nejsou větší problémy ani po letech. Žádné generálky přední nápravy po osmdesáti tisících kilometrech, žádné sériové výměny čepů a táhel stabilizátorů, i po dvou stech tisících vše zpravidla drží pohromadě, až na níže zmíněný rejdový čep. Částečně hliníková lichoběžníková náprava vpředu a doladěný víceprvek vzadu přitom vedou automobil suverénně po dálnici i klikatých okreskách, čemuž pomáhá i silně degresivní, přesné řízení s dobrou zpětnou vazbou. K mání byly i tlumiče AMVAR s nastavitelnou charakteristikou, bez nich se ale svezete přirozeněji a vyloučíte další servisní riziko. Proto zvažte třílitrový šestiválec, u nějž byly standardní výbavou.

Radost mohou zkazit jak konstrukční, tak hojné kvalitativní nedostatky. U prvních kusů ve vyšších rychlostech silně vibrovala měkká kapota, tu naštěstí výrobce brzy zesílil. Více než metrový přední převis snadno odřete o vyšší obrubník a lehce ztratíte registrační značku, jinam než vpřed toho moc neuvidíte a cestu vám budou zpestřovat falešné i pravé elektronické výpadky. Spíš vás znervózní, než by znehybnily auto, ale například žárovky budete kvůli kolísajícímu napětí palubní sítě měnit jako na běžícím páse - kontrola před každou jízdou doporučena. Neobvyklá patálie čeká na monochromatický displej palubního počítače – na ostrém slunci časem vybledne a řekne si o výměnu. Z mechanických věcí vás pravděpodobně nemine výměna rejdového čepu vpředu, který rozhlodává vlhkost. U Peugeotu dostanete za tři tisíce modifikovaný díl, který už tomuto riziku nepodléhá. V kombi se zvlášť vyklápěcím zadním oknem může přestat fungovat příslušný spínač. Původně se za devět tisíc korun měnilo celé okno, v němž byl zatavený příslušný vodič, dnes už i značkové servisy dokážou s nádechem kutilství připájet alternativní kabel za zlomek ceny.

Dilema ohledně výběru motorů má poměrně jednoduché řešení – jednoznačně upřednostněte základní diesely. Oba základní zážehové čtyřválce jsou docela hlučné a moc nejedou, navíc se v těžkém autě brzy uhoní a ztratí kompresi na čtvrtém válci, zdánlivě optimální dva-dvojka jen ševelí a docela hezky jede, ale pod deset litrů se přemluvit nedá. Zážehový šestiválec je sice spolehlivý a trvanlivý, ovšem třináct litrů na 100 km je běžný účet za každodenní jezdění, aniž by řidiče odměnil aspoň impozantní zátah. Navíc je nedílně spojen s plynulým, ale výkon dále ředícím a rejd zhoršujícím šestistupňovým automatem. A nehezky přetěžuje přední nápravu.

Nejmenší diesel jede naprosto dostatečně, jeho celohliníková konstrukce prospívá životnosti i chování přední nápravy, umí ale předčasně zdolat turbodmychadlo. A nejen to, po modernizaci dostal elektrohydraulický místo čistě hydraulického posilovače řízení, který často propouští olej. Pokud chcete občasný úkap řešit, máte dobrou šanci, že vám příslušný díl vymění značkový servis v rámci prodloužené záruky zdarma. Typu 407 nedělají dobře ani původní třicetitisícové intervaly výměny oleje, které doporučujeme okamžitě zkrátit na polovinu. Dvoulitr po čase začne špatně startovat kvůli oleji propouštěnému z regulačních klapek turbodmychadla přímo na startér. Větším dieselům dokáže odejít EGR ventil, ten se vždy mění, oprava ani vyčištění nejsou možné. Větší HDI, především 2.2 a 2.7 V6, používají piezoelektrické vstřikovače, hrozící do budoucna drahou výměnou (to se týká i poslední verze 2.0 HDI pro Euro 5, ta je ale zatím příliš mladá). Twinturbo používané u dieselů od 2,2 l výše by později mohlo nákladně vytrestat majitele výměnou celého systému dvou nestejně velkých dmychadel, který nelze rozebrat ani opravit. A tam už půjde o desetitisíce korun. I v tomto případě platí, že zisky na dynamice motoru 2.2 HDI proti naprosto dostatečnému dvoulitru za toto riziko vůbec nestojí. Servis vznětových šestiválců navíc prodraží abnormálně špatná přístupnost důležitých míst.

MOTORY
1.8i 85 kW EW7, 5MT
Chudý základ zpravidla bez výbavy, což je spíše dobře, avšak obvyklé poučky o výhodách menších zážehových motorů zde neplatí. Na to je motor moc slabý, nepříliš kultivovaný ani úsporný a nejvíc mu hrozí předčasná ztráta komprese.
2.0i 100 kW EW10 J4, 5MT/4AT
Obdoba osmnáctistovky, za vyšší povinné ručení se ale odvděčí citelně lepším tahem i výbavou při velice podobné spotřebě. Výběr ojetin je také mnohem širší. Archaický čtyřstupňový automat nezlobí, ale jakékoliv pokusy o dynamickou jízdu pálí velmi úspěšně.
2.2i VTC 116 kW EW12, 6MT/4AT
Jednooký mezi slepými – s variabilním časováním už docela hezky jede, s vyvažovacími hřídeli je tichý, dostal dokonce šestistupňovou převodovku, ovšem jízdní výkony bohužel pokulhávají za spotřebou. Přesto z benzinových jednotek nejlepší volba.
3.0 V6 155 kW E39 IA, 6AT
Na ortodoxním šestiválci se nemá moc co porouchat, ale spotřeba se prostě pod třináct litrů nedostane a dynamika tomu vůbec neodpovídá. Navíc citelně zatěžuje přední nápravu a je vždy spojen s adaptivním podvozkem, který zde rovněž není výhrou. Aspoň že jako bonus dostanete vrcholnou výbavu a krásně vyzdobený interiér.
1.6 HDI 80 kW DV6, 5MT
Pokud neporušujete rychlostní limity, najdete naprosto uspokojivou dynamiku a mezi diesely nejplavnější podvozek. Ovšem také pouze pětistupňovou převodovku a zpravidla i nevábné látkové čalounění. Spotřeba není proti dvoulitrům o moc nižší a u nejstarších kusů čekají mírně zvýšená servisní rizika, další objektivní nevýhody moderní motor nemá.
2.0 HDI 100-103 kW DW10, 6MT/4AT/6AT
Naprosté optimum, vyzkoušený litinový čtyřválec je spolehlivý, neodcházejí mu ani turbodmychadla, ani v přehnané míře dvouhmotové setrvačníky. Solenoidové vstřikovače Bosch už lze dnes levně repasovat, pouze poslední modifikace pro Euro 5 (103 kW) má rizikové piezoelektrické. Ty jsou ale zatím tak mladé, že nějakou dobu ještě sloužit budou. Některé nejstarší verze se obešly dokonce bez filtru pevných částic. Pokud takovou najdete v dobrém stavu, máte vyhráno.
2.2 HDI 120-125 kW DW12, 6MT
Sekvenčně přeplňovaná verze známé „dva-dvojky“ se ještě nedostala na takové výkony, aby stála za riziko s piezovstřikovači a do budoucna nevyzpytatelnou soustavou dvou nestejně velkých turbodmychadel. Nicméně poměr pružnosti, síly a spotřeby skýtá uspokojivý.
2.7 V6 HDI 150 kW DT17, 6AT
Výkonově podobný čtyřválci 2.2 HDI, avšak těžší, servisně rizikovější a s vyšší spotřebou. Skvělý pro dálniční lety, jinde mu spíše škodí sériový automat a vyšší hmotnost na přední nápravu.
3.0 V6 HDI 177 kW DT17, 6AT
Obdobné nevýhody jako 2.7 aspoň oslazuje skutečně drtivými jízdními výkony. Do kupé optimální volba, v jiné karosářské verzi jej budete shánět stěží. Zatím si hodně drží cenu, to se ale zanedlouho změní.