TEST Bentley Flying Spur V8: První jízdní dojmy

Vidlicový osmiválec, objem 6,75 litru a mraky točivého momentu. Tak vypadalo Bentley v posledních dekádách, a to zejména díky motoru série L, který se vyrábí již přes šedesát let a najdete jej ve vrcholném modelu Mulsanne. Jenže tradiční britská značka musela jít dále, což se jí povedlo s modelem Continental i za cenu sdílení platformy D1 s Volkswagenem Phaeton. A právě od Continentalu je odvozen model Flying Spur, tedy v překladu letící ostruha, který se nyní prodává v druhé generaci.

S dvanáctiválcem pod kapotou dokáže Flying Spur uhánět až 322 km/h, my jsme však v okolí španělské Barcelony vyzkoušeli levnější variantu s dvakrát přeplňovaným osmiválcem o objemu čtyř litrů, což je agregát známý kupříkladu z vozů Audi. U něj jsou hlavní hodnoty 373 kW (507 koní), 660 N.m, 295 km/h a zrychlení z klidu na stovku za 5,2 sekund. To jsou stále čísla, která dokáží i u téměř 2,5 tuny těžkého vozu vzbudit až dětinskou touhu posadit se na sedadlo řidiče a jemně, byť důrazně, zabořit pedál plynu do prvotřídního koberce na podlaze.

Realita však je trochu jiná. V tomto téměř 5,3 metru dlouhém sedanu totiž vůbec nejde o zrychlení či přesnou hodnotu výkonu a maximální rychlosti. Stačí se usadit, nejlépe dozadu, a nechat se hýčkat prvotřídními materiály a komfortem. Námi testovaný kus byl sice zvenku v asi nejméně zajímavé konfiguraci – v bílé barvě na základních devatenáctipalcových kolech – ale uvnitř jste se mohli těšit z hebké kůže a tmavé dřevěné dýhy, která přesně sedí k této luxusní britské značce. Před sebou pak máte opravdu mimořádný prostor na nohy, až se cítíte neútulně. Jenže stačí posunout sedák více vpřed, vytvořit si tak příjemnější polohu k sezení, přiblížit se koleny k sedadlu před vámi a rázem se cítíte jako doma u krbu v masivním houpacím křesle.

Funkce v tomto „pokojíčku“ ale ovládáte pomocí věci, která vypadá jako malý mobil a je umístěna ve středovém tunelu. Tam si můžete nastavit klimatizaci, odvětrávání sedadel, hlasitost rádia a další. Jen je škoda, že daný ovladač vypadá dosti lacině a plastově, až do prvotřídního interiéru nezapadá. Dá se však vyndat. Podobně může rozladit detail v podobě ovládání sedadla, kde tlačítko obvykle sloužící k ovládání sklonu opěradla je v tomto případě pouhou atrapou. To jsou ale pouze malé pihy na kráse, jako by na Gaudího Sagradě Familia někdo nabarvil jednu malou věžičku na modro – v celku se to snadno ztratí, ale vy stejně pořád víte, že tam je.

Je však čas usednout za volant. Tohle není sedadlo, ale spíše křeslo z obýváku, které si však můžete nastavit v tolika směrech, že pohodlnou pozici za volantem najde úplně každý. Flying Spur by měl být luxusní sedan, který svým zaměřením míří na řidiče. Sedět vzadu a nechat se vozit však rovněž přichází v úvahu, už jen kvůli dříve popsaném ztvárnění zadní části auta. Mačkám startovací tlačítko a čtyřlitrový osmiválec naskočí se vzdáleným, ale hutným zaštěknutím. Jedná se o velmi moderní pohonnou jednotku přeplňovanou dvěma turbodmychadly, která umí při klidné jízdě odpojit polovinu svých válců. Díky fantastickému odhlučnění ale nemáte šanci tuto změnu zaznamenat.

Motor je spojen s osmistupňovou automatickou převodovkou ZF, která se i v tomto modelu předvádí v nejlepším světle. Řadí naprosto hladce, při klidném cestování nemáte o její práci naprosto žádné tušení. Pokud však potřebujete okamžitě zrychlit, automat ochotně podřadí o několik stupňů a vyšle celý kolos vstříc horizontu. Takto si představuji správnou převodovku do tohoto typu vozu.

Agregát pak každé pobídnutí pravou nohou ocení krásným zpěvem, který vystupuje z ticha a proniká do kabiny těsnými spárami a švy v kůži. Nástup výkonu je sice důrazný, ale naprosto sametový a dočkáte se i gradace, kdy motor s otáčkami nabírá na síle. V každém okamžiku cítíte, že ačkoliv je to velmi silná jednotka, 660 N.m je k rozpohybování půl třetí tuny těžkého stroje rozhodně potřeba. Pro absurdní dynamiku tedy doporučujeme zvolit spíše dvanáctiválec, všem těm, kteří nepotřebují v luxusním sedanu ohýbat časoprostor, ale osmiválec rozhodně doporučuji, zejména když je tak skvěle sehraný s převodovkou. Co se týče spotřeby, je mi až trochu hanba o ní ve spojitosti s Bentley mluvit. Automobilka však uvádí, že s průměrem 10,9 litru na sto kilometrů je vlastně osmiválcový Flying Spur relativně ekonomickým vozem. Já jsem však na trase tvořené převážně dálnicemi, ale i okresními silnicemi, dosáhl spotřeby 16,9 při pouze lehce svižnějším tempu. To je ovšem vzhledem k rozměrům, výkonům a zaměření vozu stále v pořádku.

Od automobilů s výkonem přes 500 koní se automaticky očekává, že budou umět jezdit sportovně. Ale chyba lávky, Bentley sportovní auto rozhodně není. Na klikaté španělské dálnici řidič cítí hmotnost v každém oblouku, a ani nemusí jet přes limit. Na druhou stranu, jízda na kvalitní silnici je natolik konejšivá, že vás ani nenapadne s autem řezat zatáčky. A když si stejně nedáte říci, rozhodně přepněte odpružení do nejtvrdšího režimu, pak se totiž dá Flying Spur vodit zatáčkami důstojně.

TEST Bentley Flying Spur W12 Mulliner – Kníže kulturista

Po jízdě mám ale malinko obavy, aby auto dokázalo zvládat české silnice. Na hladkých dálnicích okolo Barcelony Bentley po asfaltu jen plulo, pokud jste však narazili na dilatační spáru v zatáčce, tak nejen že se ozvala výraznější rána, ale rovněž celé auto velmi znejistělo, a to při jakémkoliv nastavení podvozku. I na dalších krátkých příčných spárách se zdálo, že této podvozkové platformě D1 by česká dálnice D1 mohla dělat problémy. To je ale pouhá spekulace a naopak s některými jinými nerovnostmi se „letící ostruha“ vypořádala s vítaným nadhledem.

Toužíte-li po sedanu Bentley, ale nechcete za něj dávat zbytečně mnoho peněz, Flying Spur s osmiválcem by měl být právě pro vás. Vyznačuje se výjimečným odhlučněním, skvělým motorem a sametově řadící převodovkou. Rovněž interiér, který je nejen prostorný, ale také sestavený z výjimečných materiálů a prvotřídně zpracovaný, je obrovským lákadlem auta. Veškeré nedostatky jsou navíc překonány aurou britského stroje, byť technika již není nikterak tradiční, ale zcela dnešní. Takže si navlékněte řidičské rukavice, pusťte si třeba Vivaldiho a vydejte se vstříc nekonečnu.