TEST BMW 730d - kráčí vlastní cestou

Nové BMW7 způsobilo v automobilovém světě pořádný poprask. Radikální změna vnějších a vnitřních tvarů překvapila snad i samotného výrobce a někteří zákazníci začali místo nové sedmičky kupovat starší generaci. Čas ale ukázal, že odvážný krok přišel v pravou chvíli. Kdysi kontroverzní design se začíná líbit a sedmička prodávat. Vyzkoušeli jsme verzi s třílitrovým vznětovým šestiválcem (160 kW).

„Jó, stará sedmička, tomu říkám auto,“ zahřměl na místě spolujezdce Tomáš, když se kolem prořítil obrovský koráb s dlouhatánskou přední kapotou a ostře řezanými rysy. Musím uznat, že stará sedmička má stále charisma a dokážu pochopit, proč v době uvedení nové generace začali někteří zájemci hromadně kupovat generaci předchozí. Co si budeme povídat, takovou změnu čekal málokdo.

Přestože modelem X5 bavorská automobilka naznačila, že plánuje se zastaralým designem svých modelů něco udělat, s takovou „revolucí“ asi nepočítalo ani samotné vedení. Klasické tvary zmizely v nenávratnu a místo éry designové umírněnosti nastoupila éra Bangelovy nezkrotné divokosti. Automobilová veřejnost se v otázce nové sedmičky rozdělila na dva nesmiřitelné tábory.

Jeden výraznou inovaci vítal, druhý (ten tvořili zejména tzv. skalní příznivci BMW) skřípal při pohledu na moderní tvary karoserie zuby a donekonečna opakoval něco ve smyslu: Tomu designérovi, který zničil naši krásnou sedmičku, bych nejraději nakopal… O podobné a ještě mnohem ostřejší reakce nebyla v roce 2002 nouze, internetová fóra zaměřená na automobily BMW praskala ve švech.

A stejně se prodává

Situace se postupně uklidnila, opadly vášně a nová sedmička začala všem ukazovat, že u vozů heslo - šaty dělají člověka - úplně neplatí. Pod odvážným kabátem, na který si musíte chvíli zvykat, se totiž ukrývá nejmodernější technika, která si zaslouží pozornost. Při pohledu na čísla prodejů zjistíme, že si tuto skutečnost možná uvědomili i samotní zákazníci a po neslavných prvních letech začali sedmičku kupovat.

V rostoucích křivkách prodejů může mít kromě racionálních úvah prsty i prostá změna vkusu. Jinými slovy, odvážná sedmička se začala mnoha zákazníkům navzdory prvotním odmítavým reakcím zamlouvat. Asi bych tomu nevěřil, kdybych si podobnou změnou sám neprošel. Když jsem před lety spatřil první oficiální fotografii nové sedmičky, nebyl jsem nadšen. Ve skutečnosti jsem se přiklonil na stranu těch, kteří design odmítali.

Stačil ovšem týden za volantem a z ošklivé ropuchy se vyklubal krásný princ. Sedmička se mi začala až podivně líbit a donutila mě přemýšlet, co vlastně zákazníky tak pobuřuje. Na konci druhého testovacího dne jsem přestal naštvanost některých přívrženců BMW chápat, neboť všechny sporné prvky najednou přestaly existovat a zůstal pouze vznešený pocit z luxusního vozu, který vypadá prostě jinak.

Nekorunovaný král

Je fakt, že sedmička na cestě nezapadne. Co na tom, že vypadá zepředu trochu jako tank, co na tom, že zadní část připomíná skládačku. bmw testy luxusni BMW7 je zkrátka své a kdo mu chce přijít na chuť, musí se s ním strávit trochu času. Potom možná zjistí, že se mu ještě žádné auto nelíbilo víc…. A možná také ne. Každopádně si připomeňme prvky, které vyvolaly pozdvižení a zároveň odlišují sedmičku od všeho, co se pohybuje po českých vozovkách.

Jako první tu máme rozměrné přední světlomety překryté kapotou či nárazníkem. Toto řešení dodává vozu zvláštní nádech a hlavně není z kategorie konvenčních. S masivním předním nárazníkem se u takového korábu počítá, typické ledvinky s chromovaným lemováním a modrobílá vrtule prozrazuje německý původ. Dlouhá přední kapota s dvěma jemnými prolisy a mohutné čelní sklo dotvářejí majestátnou příď.

Při pohledu z boku spočine zrak na velikých 19palcových kolech s pneumatikami 245/45 a od pohledu pevných dveřích. Zadní část dráždí smysly zvláštně tvarovaným víkem zavazadlového prostoru a světly na něm posazenými, společně s bočními světlomety připomínajícími (podobně jako přední světlomety u řady 5) křídla dravého ptáka.

Teplo luxusního domova

Ještě jednou se vrátíme do roku 2002. BMW 7 se právě oficiálně představilo veřejnosti a hlasitá kritika dopadá na jeho karoserii. Kritizuje se především vnitřek vozu. „Toto není BMW, kdo to vymyslel. To je hrůza“ znělo z různých stran. Ano, byl to šok. Palubní deska nepřipomínala žádné existující BMW a přijít s takovou změnou právě u vlajkové lodi chtělo pořádnou odvahu. Bavorští ji měli a chvíli na ni dopláceli. bmw testy luxusni

S postupem času ovšem začali i nejhorlivější kritikové přicházet interiéru na chuť, což umožnilo zaměřit se více na kvalitu provedení a techniku. Mně tvary palubní desky nechali naprosto chladným. Není divu. Pokud strávíte spoustu času za volantem řady 5, budete se v sedmičce cítit… jako doma. Palubní deska sice vykazuje mohutnost nutnou pro vlajkovou loď, základní konstrukce včetně většiny záhybů ovšem zůstává stejná.

Uprostřed světlé palubní desky vytvarované z velmi kvalitních materiálů vyrůstá kaplička zakrývající barevných displej, v těsné blízkosti navazuje kaplička zakrývající přístrojovou desku. Široká středová konzola navazuje na kapličku displeje a plynule přechází v mohutný středový tunel nadstavený loketní opěrkou a odkládací schránkou v jednom. Dlouhá loketní opěrka umožňuje pohodlné cestování a zároveň manipulaci s prvkem i-drive.

Zpracování interiéru a slícování plastů nemá samozřejmě chybu, jakékoliv přehmaty se v této třídě neodpouštějí. Světlá béžová barva sice není praktická, každá přeháňka vás bude stát skvrny v interiéru, ale na druhou stranu dělá z luxusního vozu vůz skutečně luxusní. O sedadlech BMW7 nelze hovořit jinak než v superlativech, neboť poskytují vynikající cestovní komfort na krátkých trasách i transkontinentálních jízdách. Sedadla neztrácí body bočním vedením ani délkou sedáku.

Jen to nejnutnější

Nikdy jsem nepřišel na chuť luxusním vozům, jejichž veškeré funkce ovlivňovaly tisíce tlačítek rozmístěné po středové konzole, nebo ještě hůře celé palubní desce. Nevýhoda takového řešení je nasnadě. Mnoho tlačítek znamená rozptýlenou pozornost a zbytečně mnoho kroků k zapamatování. BMW problém vyřešilo systémem i-drive, který pročistil středovou konzolu a schoval všechna složitější nastavení pod „stříbrný klobouček“. bmw testy luxusni

Jako velmi užitečnou jsem shledal výsuvnou klávesnici integrovaného telefonu, neboť maximálně usnadňuje telefonování a minimálně odvádí pozornost od řízení. Stačí pouze jednoduše vysunout klávesnici, vyťukat (i bez vizuálního kontaktu) požadované číslo a volat… Praktická maličkost, která potěší. Samotný telefon se ukrývá v přihrádce na středové konzole, ale upřímně - vytažení vlastně není nutné.

Další várka ovládacích prvků se nachází na volantu a po stranách loketní opěrky. Na volantu sídlí obvyklá tlačítka přiřazená audiosystému, hlasovému ovládání a telefonu, k dispozici máte i jedno osobní tlačítko a tlačítko přepínající mezi sportovním režimem, manuálním řazením nebo automatem. K osvojení funkce tlačítek naštěstí nepotřebujete celou věčnost, pod kůži se vám dostanou až nezvykle brzo.

O poznání pomaleji si budete zvykat na netradiční způsob sekvenčního řazení a vůbec práce s automatem. Pominu startování tlačítkem start/stop i absenci obvyklého klíčku a jeho nahrazení rádoby kartou (tyto prvky dnes už nikoho nepřekvapí) a zmíním raději páčku pod volantem, jež nahrazuje tradiční volič automatu na středovém tunelu. Tím totiž musíte udělit pokyn vpřed či vzad, zvolit parkovací polohu atd.

American life

Zpočátku mi připadalo zvláštní, rozkazovat vozu, kudy se má vydat, pomocí malinké plastové páčky zastrčené za volantem mezi páčkami tempomatu, směrových světel atd. Čtyři páčky za volantem navíc trochu narušovaly zažitou harmonii a způsobily, že jsem občas místo zařazení rychlosti spouštěl stěrače a na druhé straně místo směrových světel aktivoval tempomat. Zmatek v páčkách naštěstí brzy zmizel.

Trochu s obavami jsem si prohlížel i zmiňované sekvenční řazení, neboť BMW si zřejmě řeklo, že když změna, tak pořádná. Místo obligátních pádel vás čeká čtveřice tlačítek, z nichž dvě jsou umístěna na čelní a dvě na zadní straně volantu. Tlačítko na vnější straně se ovládá dotykem palce, zatímco tlačítko na straně vnitřní prsteníčkem. Palcem řadíte vyšší rychlost a prsteníčkem rychlost nižší.

Upřímně řečeno mě nový systém řazení nenadchnul, spíše jsem uvažoval nad inovacemi za každou cenu. Na druhou stranu se našli i tací, kteří si systém řazení chválili a líbil se jim. Je tedy otázkou, zda experiment posunuje sekvenční řazení na vyšší úroveň, nebo se snaží opsat spolehlivá pádla. V druhém případě nevidím důvod, proč ona osvědčená pádla nepoužít.

Na přístrojové desce dominují dva veliké analogové budíky otáčkoměru a rychloměru s jasným oranžovým podsvícením a s digitálním půlkruhem ve spodní části, na němž se zobrazují informace o stavu paliva a údaje z palubního počítače.

Příliš chytrý i-drive

Mezi budíky se usadil třetí displej s aktuálním časem a venkovní teplotou. Spíše než podivné rozdělování informací mezi pravý a levý displej mě nemile překvapilo nastavení tempomatu, jež se rozhodně nechlubí přívlastky intuitivní a jednoduchý. S páčkou tempomatu jsem notnou chvíli zápasil, než jsem zjistil, jak vlastně funguje (manuál mi v tomto nebyl příliš nápomocen). Zdánlivá složitost tempomatu byla ovšem procházkou růžovým sadem proti tomu, co mě čekalo u systému i-drive.

Za komplikovaný i-drive si sedmička vyslechla už mnoho nepěkných slov, já jsem přesto doufal, že slovo složitý může mít mnoho podob a BMW7 mě složitostí i-drive příjemně překvapí. Překvapilo. Ale příjemné to nebylo. Přestože se považuji za člověka znalého moderní techniky a přístupného novým trendům, v některých okamžicích jsem ze systému doslova šílel. Už základní obrazovka s osmi možnými směry nevěští nic dobrého.

Známé položky Communication, Navigation, Climate a Entertainment doplňují volby BMW Assist, Help, Settings a OB data. Úplně vpravo vám systém hlásí dodatečné informace. Ve spodní části displeje (úzké liště) zůstávají po celou dobu přístupny informace o čase, stanici, nastavené teplotě klimatizace a venkovní teplotě…Dobrý nápad, kdyby údaje v liště byly zobrazeny alespoň trochu větším a čitelnějším fontem.

Nyní už můžete zkoušet položku po položce a zjišťovat, kde se bavoráku podařilo nastavení zjednodušit a kde naopak zkomplikovat. Tak například rádio vypadá poměrně nepřehledně, navigace zůstává při starém, nastavení dodatečných funkcí klimatizace rovněž není nadvakrát jednoduché. Čím hlouběji se zanořujete (např. u nastavení funkcí vozu), tím více se vám bude zdát složité. I když dlouhodobé používání přece jen není týdenní test.

Špičková klasika

Pohled do nabídky BMW odhalí, že šestiválec s objemem tři litry je nejslabším naftovým motorem, který sedmičku pohání. Zákonitě musí existovat alespoň teoretická obava, že jednotka bude mít s rozpohybováním takového kolosu problémy. Naštěstí nemá. Motor s maximálním výkonem 160 kW (218 koní) při 4000 ot./min a maximálním točivým momentem 500 Nm při 2000-2750 ot./min. si poradí s téměř dvěma tunami živé váhy nad očekávání.

Agregát uděluje vozu zrychlení 0-100 km/h za 8,0 sekund a maximální rychlost je 235 km/h. Vysoká míra kultivovanosti i slušný výkon charakterizuje dieselové agregáty z Bavorska už nějakou dobu, proto se touto částí nemá smysl zabývat. Jako v jiných modelech i v sedmičce připomíná naftový motor spíše motor benzínový. Silné plechy, výztuhy a plasty navíc utlumí všechny dieselové zvuky ještě spolehlivěji, takže máte nutkání tankovat na čerpací stanici benzín.

Více než kultivovaný chod mě zajímalo, jak si motor poradí s dvoutunovým kolosem. Musím uznat, že skutečně skvěle. Váhu vozu sice poznáte a to zejména při startech, které občas připomínají dynamický rozjezd kamionu, nicméně s těžší nohou na plynu si můžete užívat i dynamickou jízdu a dostatek síly v táhlých kopcích. Motor neklade odpor a ochotně předjíždí i v prudkých stoupáních, síla mu neschází ani na dálnici ve vyšších rychlostech.

Jako obvykle šestiválec reaguje už v nízkých otáčkách, maximum točivého momentu dostupné ve 2000 ot./min. dělá své. Spojení motoru s automatickou šestistupňovou převodovkou se považuje v takovém voze za samozřejmost. Automat řadí sametově a v případě klidné jízdy drží otáčky velmi nízko. Jeho reakce nejsou extrémně pomalé, ale spíše rychlejší, celkově se řadí mezi inteligentnější automatické převodky, jež brzy pochopí záměr řidiče.

Spotřeba nebývá u naftových jednotek z dílen BMW kamenem úrazu a testovaná sedmička nebyla výjimkou. Při dynamické jízdě vystoupala na deset až jedenáct litrů, při klidné jízdě klesla na 8,8 l, což je nepatrně více, než udává výrobce. Přesto vzhledem k velikosti vozu to můžeme považovat za velmi dobrý výsledek.

Komfort až v první řadě

Jízdní výkony, které podává řada 7 na cestě, odpovídají charakteru vozu i jeho cenovce. Sedmička je v první řadě komfortní, v druhé řadě komfortní… a v třetí řadě komfortní. Při rychlejší jízdě sice neprotestuje, ale pořádná váha a úctyhodné rozměry jsou v zatáčkách znát. Svůj primární účel, poskytovat bezmezný jízdní komfort, plní dokonale. Běžné nerovnosti jakoby neexistovaly a dokonce i velké díry posádku příliš neruší.

Ani obrovská 19palcová kola na hladké jízdě nic nemění, na čemž mají nemalou zásluhu tlumiče EDC. V zatáčkách se projevuje váha vozu, přesto můžete počítat s dobrým držením stopy a pouze náznaky typické přetáčivosti automobilu s hnanou zadní nápravou. Všechny neřesti zadního náhonu spolehlivě ničí elektronický stabilizační systém, zažít nekontrolovaný přetáčivý smyk na běžné cestě není vůbec příjemné.

Vyzkoušet ovšem chování bez stabilizačního systému na rozlehlé asfaltové ploše znamená nezapomenutelný zážitek. Limity vozu se zapnutým stabilizačním systémem naštěstí leží daleko za limitem běžného řidiče, jakékoliv nepatřičného chování se tedy obávat nemusíte. Dobrý pocit z řízení malinko devalvuje příliš silný účinek posilovače.

Brzdy jsou kousavé a nemají sklony k vadnutí.

Nebát se a koupit

Doba, kdy BMW7 zanechávalo v ústech zvláštní pachuť nehezkého vozu, definitivně skončila. Odvážný luxusní sedan začíná ze svého moderního kabátu těžit a společně s ním vystavovat i špičkovou techniku. Komplikovaný i-drive sice vyžaduje pořádný cvik, komfortní interiér s křesly místo sedadel, jisté jízdní vlastnosti, kultivovaný motor a chytrý automat nicméně tento neduh překonávají.