BMW řady 3 (E21): První generace byla jen dvoudveřová
Dvoudveřová kupé BMW, označovaná továrním kódem E21, byla od srpna 1975 nástupcem oblíbené řady 02 a byly první generací řady 3 (3er-Reihe) osobních vozů BMW. Zadní kola E21 poháněly řadové čtyřválce M10 a od léta 1977 také řadové šestiválce M20.
V současné době se prodává sedmá generace vozů BMW řady 3 s továrním kódem G20/G21/G28. Podívejme se na úplný začátek řady 3, na její první generaci E21 s čtyřválcovými modely 315, 316. 318/318i a 320/320i a šestiválcovými 320 a 323i. Modely BMW E21 se nabízely pouze ve dvoudveřovém provedení se stupňovitou zádí. Několik tisíc tudorů E21 přestavěla firma Baur ze Stuttgartu na Top kabriolety TC1 s pevnými bočními okny a stahovací zadní částí střechy. První generace BMW řady 3 předznamenala technicky i esteticky v mnoha ohledech současnou charakteristickou identitu značky BMW.
Čtyřválce a šestiválce
Základem nabídky byl typ BMW 316 poháněný zážehovým, kapalinou chlazeným řadovým čtyřválcem M10 s rozvodem OHC a objemem 1573 cm3. S kompresním poměrem 8,3:1 a karburátorem Solex 32/32 měl nejvyšší výkon 90 k (66 kW) při 6000 min-1 a točivý moment 123 Nm při 4000 min-1, přenášený na zadní kola přes manuální čtyřstupňovou převodovku (později pětistupňovou). Vozu s pohotovostní hmotností 1020 kg dokázal udělit maximální rychlost 160 km/h a zrychlit z 0 na stovku za 13,8 s. O něco výkonnější byl čtyřválec typu BMW 318 s objemem 1766 cm3 (vrtání x zdvih: 89 x 71 mm). Ten měl výkon 98 k (72 kW) při 5800 min-1 a točivý moment 145 Nm při 4000 min-1. Rychlost typu 318 stoupla na 165 km/h a průměrná spotřeba o půl litru na 9,5 l/100 km.
Při zahájení prodeje v roce 1975 zahrnovala nabídka také typy 320 a 320i poháněné dvoulitrovými čtyřválci. BMW 320 (někdy se označoval 320/4 aby se odlišil od šestiválce) poháněl čtyřválec s karburátorem Solex a výkonem 109 k (80 kW) a BMW 320i poháněl čtyřválec se vstřikováním paliva Bosch K-Jetronic a výkonem 125 k (92 kW). Rychlost stoupla na 180 km/h.
V září 1977 byl čtyřválec u typu BMW 320 (320/6) nahrazen řadovým šestiválcem M20 s rozvodem OHC, karburátorem Solex 4A1, objemem 1990 cm3 a výkonem 122 k (90 kW). Udávala se rychlost přes 180 km/h a spotřeba benzinu Super 10 l/100 km. Od ledna 1978 se začal nabízet špičkový model BMW 323i s pohonem zadních kol řadovým šestiválcem M20 (foto) se zdvihovým objemem 2315 cm3 (vrtání x zdvih: 80 x 76,8 mm), nepřímým kontinuálním vstřikováním paliva Bosch K-Jetronic, tranzistorovým zapalováním a výkonem 143 k (105 kW). BMW 323i s hmotností 1050 kg dosahoval rychlosti 190 km/h a na stovku zrychlil za 9,5 s.
Od dubna 1980 se základním modelem stal čtyřválcový BMW 315 s objemem 1573 cm3, karburátorem Solex 1B2 (nebo Pierburg) a nejvyšším výkonem 75 k (55 kW). BMW 315 dosahoval rychlost 154 km/h a na stovku zrychlil za 14,8 s. Model BMW 315 stál v roce 1981 15 850 DM (v dnešních cenách 16 400 eur).
BMW E21 měl vpředu vzpěry McPherson a pérování vinutými pružinami a vzadu úhlovou nápravu se šikmými závěsy a vinutými pružinami. Přední brzdy byly kotoučové, zadní bubnové.
Karoserie
Elegantní tvary dvoudveřového BMW E21, často označovaného jako kupé, navrhl Francouz Paul Bracq, narozený v roce 1933 v Bordeaux. Od roku 1970 zastával funkci ředitele designu v automobilce BMW a v roce 1972 byl u zrodu první generace pětkové řady (BMW E12). Všechny modely první generace řady 3 měly stejné rozměry: rozvor náprav 2563 mm, délku 4355 mm, šířku 1610 mm a výšku 1380 mm. Čtyřválcové modely (foto) měly vpředu dva kruhové světlomety s dvouvláknovými nebo halogenovými žárovkami a průměrem 178 mm, umístěné po stranách černé mřížky chladiče s vodorovným mřížováním. Uprostřed masku rozdělovaly malé „ledvinky“ a v rozích vedle světlometů byly umístěny svislé oranžové směrovky.
První modely E21 ještě neměly černý plastový díl mezi zadními světly. Zákazníkům se strohá záď vozu moc nelíbila, takže po čtyřech měsících od zahájení výroby rozdělil zadní světla od sebe černý plast s vodorovným drážkováním a zámkem kufru uprostřed (foto). Chromované nárazníky a boční lišty měly vložené černé pruhy a rámy všech oken byly chromované.
Verze 320, 320i a 323i (foto) se odlišovaly od ostatních modelů čtyřmi světlomety s průměrem 146 mm. Šestiválcové modely BMW 320 a 323i měly navíc na masce chladiče typové označení. BMW 323i měl vzadu dva výfuky.
Facelifty
Během výroby docházelo k drobným změnám. Například už v roce 1976 dostaly všechny modely čelní okna z vrstveného skla, v roce 1977 byl zvětšen objem palivové nádrže z 52 na 58 litrů a v rámci faceliftu v srpnu 1979 (modelový rok 1980) došlo k novému rozdělení zadních svítilen a zařazení zadních mlhovek. Chromovaná vnější zrcátka se změnila na elektricky nastavitelná černá plastová (kromě typu 315) a ze dveří se přemístila do trojúhelníku v okně dveří. Pod předním nárazníkem se objevil malý spoiler a u šestiválcových modelů byla přední maska posunuta dopředu, aby se do motorového prostoru vešel řemenem poháněný větrák. Bylo také přepracováno výfukové potrubí. K drobným změnám došlo i u středové konzoly na palubní desce a šestiválcové modely dostaly otáčkoměr.
Tuning a speciál pro závody
Řada tuningových firem si vzala za základ BMW E21. Například Alpina, známá tuningovými kity pro motor M10, určenými pro řadu BMW 02, použila u modelu Alpina B6 (foto) jako základ E21 s řadovým šestiválcem BMW M30, který dával při objemu 2,8 litru až 218 koní. Levnější model Alpina C1 používal šestiválec M20 (objem 2,3 litru, 170 koní). Další známou firmou zabývající se tuningem řady E21 byla AC Schnitzer, sídlící v německých Cáchách.
Nedlouho před ukončením výroby E21 začalo BMW nabízet dva speciální modely Edition E a Edition S s motory 318i, 320 a 323i. Na komfort zaměřený Edition E měl sedadla potažená jemnější velurovou tkaninou z řady 7 a opěrky hlavy na zadních sedadlech. Od běžné produkce se lišil ráfky z lehké slitiny, sportovním volantem a zpětnými zrcátky v barvě vozu. Sportovnější model Edition S měl spoilery a kola od BBS, sportovní sedadla Recaro, pětistupňovou převodovku a sportovní volant.
Na základě BMW 320 vyvinulo sportovní oddělení BMW Motorsport GmbH závodní speciál podle předpisů pro skupinu 5 (silně upravené cestovní vozy). V roce 1977 byl tento vůz používán juniorským týmem BMW, který založil Jochen Neerpasch k vyhledávání mladých talentů. Za volantem se střídali Marc Surer, Joachim Winkelhock a Eddie Cheever.
Závodní vůz BMW 320 skupiny 5 měl pohon zadních kol dvoulitrový řadovým čtyřválcem s rozvodem DOHC a čtyřmi ventily na válec. Bez přeplňování a se vstřikováním Kugelfischer měl motor výkon 300 koní (220 kW). Verze BMW 320 Turbo (foto) měla výkon až 600 koní. Pro rychlou výměnu kol v boxu měl vůz pevně instalovaný hydraulický zvedák. Vůz s laminátovou karosérií a plexiskly místo skel byl dlouhý 4770 mm a široký rovné dva metry. Vůz s pohotovostní hmotností 790 kg dosahoval maximální rychlost 250 km/h (jiné prameny uvádějí až 290 km/h).
Celkem bylo v letech 1975 až 1983 vyrobeno 1.364.039 vozů BMW E21, včetně 4595 kabrioletů přestavěných firmou Baur ze Stuttgartu a prodávaných od roku 1977 v prodejní síti BMW. V prosinci 1982 představila automobilka BMW nástupce s továrním kódem E30. BMW E30 už byl také čtyřdveřový a dal se koupit v provedení kombi a kabriolet. Nabídka motorů byla rozšířena o vznětové jednotky.
