Budoucnost energetických štítků: Áčka už jsou málo
Při výběru pneumatik se už sedm let můžeme orientovat podle energetických štítků. Zažité kategorie už ale nestačí a budou se možná měnit.
Když se v polovině roku 2012 objevily energetické štítky pneumatik, mnuli si renomovaní výrobci ruce. Slibovali si od toho odlišení „kvalitních“ značkových pneumatik od těch importovaných z Asie. Jenže se stalo něco jiného. Místo vytlačení asijské konkurence se už i tamní producenti naučili vyrábět podle evropských standardů. Některé dálněvýchodní značky dokonce gumy vyvíjejí a testují v Evropě.
Je to málo
Rok od roku proto můžeme sledovat zvyšování standardů ve výkonech pneumatik. Zatímco zpočátku pošilhávaly po kategoriích A i nejlepší značky, dnes už je to minimálně v oblasti kategorie brzdění za mokra dobrým standardem.
Netrvalo dlouho, a výrobci se naučili dosahovat nejlepšího hodnocení ve více kolonkách. Vznikl tím nový pojem pneu matiky AA.
Začíná se tak ukazovat, že stávající stupnice na štítcích nestačí. Zatímco kategorie F a G už se tolik nevyužívá, přestalo A vyhovovat současným potřebám.
Evropská unie teď proto hledá cestu, jak zabránit živelnému vzniku kategorií A+ nebo AAA jako v elektrospotřebičích. „Výrobci a odborníci v pneubranži proti tomuto lobbují. Po dle jejich názoru by to bylo pro konečné spotřebitele ještě více matoucí a méně vypovídající, kdyby třeba dnešní třída B odpovídala budoucí třídě C, nebo i nižší,“ krčí rameny Petr Čajka z evropského zastoupení společnosti Giti Tyre.
Vydělá motorista
Z pohledu motoristy je samozřejmě dobře, že se díky štítkování výrazně zlepšily vlastnosti pneumatik. Kdo nesplní minimální požadavky, nesmí gumu uvést na trh. Hodnoty se liší i v rámci rozměrové škály, výsledky ověřuje akreditovaná laboratoř.
Kritici ovšem vidí i nedostatky štítkování, které podle nich neodráží skutečnou kvalitu. Vždyť sami producenti testují mnohem víc vlastností pneumatik, než je uvedeno na štítku. Největší potíž je v tom, že dvě ze tří uvedených kategorií vůbec neodrážejí bezpečnost pneumatik.
Zatímco kolonka brzdění na mokru je pro řidiče skutečně přínosná, vliv na spotřebu paliva nebo hluk při odvalování myslí více na ochranu přírody. Vyplývá to z původního záměru evropských poslanců, kteří si od štítkování slibovali snížení emisí z dopravy.
Přínos štítkování pneumatik na emisích z dopravy je ovšem diskutabilní. Evropská unie totiž průběžně zavádí jiné balíčky opatření, které se na tom podílejí výraznější měrou – aktuálně si posvítila na nákladní auta a autobusy. Do roku 2030 chce snížit emise o třicet procent. Celkové množství skleníkových plynů pak o čtyřicet procent. Jednou z cest má být i navrhované zpřísnění štítkování.
Rozumíte energetickému štítku?
Valivý odpor
Kolonka je na prvním místě, protože vyjadřuje skutečný cíl energetických štítků – snížit emise z dopravy. Odráží, o kolik pneumatika navyšuje spotřebu paliva. Mezi kategoriemi jsou percentuální rozdíly, u vozidla se spotřebou 6,5 litru se mezi A a G počítají jen asi na 0,65 litru. Kolonky A proti B znamenají 0,1 l/100 km.
Záběr a brzdění za mokra
Z hlediska řidičského zájmu nejdůležitější kategorie. Mezi A a G je rozdíl asi 18 metrů při brzdění z rychlosti 80 km/h. To je opravdu hodně, přestavuje to 30 %.
Vnější hluk
Na rozdíl od předchozích kategorií se udává jen ve třech kolonkách, kde ovšem neplatí absolutní hodnoty v čase. Jedna čárka totiž značí, že guma odpovídá odvalování o 3 dB tiššímu než budoucí předepsané limity. Dvě vlnky říkají, že odpovídá chystaným limitům. A tři dokládají, že je v souladu se současnými požadavky, ale neplní nic víc. Horší být pochopitelně nemůže, protože by se nesměla prodávat.