Budoucnost motorů? Nanomotory zvládnou 720 milionů otáček za minutu...

Nobelovými cenami se na Auto.cz obvykle nezabýváme, tentokrát je ale na čase udělat výjimku. Letošní Nobelovu cenu za chemii totiž obdržel vědecký tým, který vymyslel, jak dát molekuly uměle do pohybu. Myšlenku přitom prezentovali pomocí nanoauta.

„Z hlediska vývoje je molekulární motor ve stejné fázi, jako byl elektrický motor v roce 1830, kdy vědci prezentovali otáčející se kola hřídele, aniž by tušili, že to povede k elektrickým vlakům, pračkám, ventilátorům nebo kuchyňským robotům,“ prohlašují o oceněném nápadu zástupci Švédské královské akademie věd v oznámení o letošních vítězích Nobelovy ceny za chemii.

Z Nobelovky se radují tři vědci, Francouz Jean-Pierre Sauvage, Brit Fraser Stoddart a Nizozemec Bernard Feringa. Ti dokázali na molekulární úrovni vyrobit například miniaturní motor a následně nanoauto. Jejich objev vedl i ke vzniku molekulárního výtahu, molekulárního svalu nebo molekulárního počítačového čipu. Mluvíme přitom o strojích tvořených součástkami tisíckrát menšími, než je pramen vlasů.

Práce na molekulárních motorech přitom trvají už léta. První fungující motor vyvinul Feringa už v roce 1999, vynález by ale nevznikl bez mnohem starší práce Sauvageho a Stoddarta. Sauvage již v roce 1983 úspěšně spojil prstencové molekuly do jednoduchého řetězce, aby Stoddart následně na začátku devadesátých let kontroloval pohyb molekul v jednoduchých drahách. Díky tomu všemu pak Stoddart se svým týmem postavil nanoauto, nanostroj schopný se točit 720 miliony otáček nebo stroj schopný točit skleněný válec, který je 10.000krát větší než použité motory.

Kontrola pohybu molekul, základních stavebních kamenů hmotných těles, je myšlenka sice velice zajímavá, co si ale laik může pod uměle ovládanými molekulami čerpajícími energii třeba ze světelné energie představit?

Sám Feringa přiznává, že pro veřejnost je to velice složitá myšlenka. I proto tvrdí, že se cítí jako kdysi bratři Wrightové. „Lidé říkali, k čemu potřebujeme létající stroje. A nyní se podívejte, máme Boeing 747 a airbus,“ prohlašuje holandský profesor organické chemie pracující na holandské Univerzitě Groningen.

Odborníci každopádně tvrdí, že objev povede k novým materiálům. Uměle se hýbající molekuly by mohly být v budoucnu součástí chytrých materiálů, kde by řídily jejich vodivost či viskozitu. Myšlenka by mohla být využita i v lékařství, molekuly by pomohly s podáváním léků, léčivé přípravky by mohly třeba aplikovat přímo do rakovinotvorných buněk.