Bugatti 57S Grand Routier Corsica: Otevřený poklad přijde na minimálně 145 milionů korun

Bugatti 57 je jedním z nejznámějších modelů francouzsko-německo-italské značky vůbec. Ceny jednotlivých exemplářů šplhají dnes do závratných výšek, na podvozcích vznikaly rozličné karoserie nejen přímo v továrně v Molsheimu, ale i u externích firem. A historie nejznámějších kusů, ať už těch dochovaných, či i některých navždy ztracených by vydala na několik tlustých knih.

Sedmapadesátka je hotovým mistrovským dílem, lhostejno na tom, že tahle auta prakticky nezávodila - až na úspěchy v Le Mans před druhou světovou válkou. Jenže i vozy tohoto typu uměly být na svou dobu ďábelsky rychlé, patřily mezi vůbec nejrychlejší na světě, které se daly koupit a sloužily k běžnému provozu. Kořeny z Grand Prix se prostě zapřít nedaly, i když šlo o cestovní model. Také si je kupovali tehdejší jezdci.

Šéf Lamba a Bugatti má jasno: Lidé elektromobily nechtějí!

S jako snížená

Specifikace 57S měla snížený rám (surbaissé) a zrodila se v pouze 42 kusech. V tomto případě podvozek i pohonná jednotka klesly blíže zemi, ještě existovalo výkonnější provedení SC s přeplňovaným motorem. Jeden takový exemplář vydraží v únoru společnost Bonhams. Nese výrobní číslo 57503 (první část je pochopitelně typovým označením celé řady) a pochází z roku 1937.

Jenže... ve skutečnosti je šasi o rok starší, navíc odlehčené, protože mělo původně dostat závodní karoserii 57G „Tank“ pro Le Mans 1936. Slavné vytrvalostní klání se ovšem kvůli generální stávce ten rok vůbec nepořádalo a v červnu 1937 už stačilo nasadit k absolutnímu vítězství dua Jean-Pierre Wimille/Robert Benoist jen dva vozy. Druhý s Rogerem Labricem a Pierrem Veyronem ujel pouze 130 kol, než odpadl. Labric byl motoristickým novinářem, závodníkem a obě auta do závodu přihlásil, nejela tedy v čistě tovární režii.

Sporťák z Anglie?

Zbylý podvozek putoval do britského Cricklewoodu, kde sídlila karosárna Corsica. Jako jedno z osmi specifikace S. Corsica Coachworks, která „oblékala“ mimo jiné třeba i aristokraty se dvěma R, na zakázku vytvořila čtyřmístný „Grand Routier“, jak znělo oficiální označení, s klasickou plátěnou střechou.

Ostrovní styl je patrný na první pohled, zezadu a z boku by nejeden laik hádal, že jde o aston martin, jaguar či sporťák jiné značky z Anglie. Možná až na mohutnější blatníky. Čelní okno se sklápí dopředu, jediný pár dveří je sportovní vykouslý... Na druhou stranu volant vpravo měl tehdy ještě kdekdo. Dlouhá kapota toho také moc neprozradí, ale pohled na podkovovitou masku chladiče se slavným nápisem v červené elipse už dává jasně tušit, že šasi se zrodilo ve Francii. Pod kapotou, která se otevírá klasicky z pravé i levé strany, se ukrývá řadový osmiválec DOHC objemu takřka 3,26 l. Celek umocňuje rezervní pneumatika namontovaná před dveřmi na řidičově straně.

Každý znak Bugatti je originál nesoucí v sobě kus stříbra

Čtvero majitelů

Vůz si objednal Robert Ropner z rodiny bohatých majitelů lodní společnosti Ropner Shipping Line, a to konkrétně u londýnského prodejce značky Jacka Barclaye. Samozřejmě si rovnou „vymyslel“ výše zmíněnou čtyřmístnou sportovní karoserii karoserii od Corsicy. Druhým majitelem byl po druhé světové válce Rodney Clarke, zakladatel a šéf britského Connaughtu, který se objevil i ve formuli 1... Pak vystřídal ještě další dvojici vlastníků.

V roce 1969 jej koupil respektovaný inženýr a sběratel značky Bill Turnbull, krátce s ním jezdil a potí zahájil proces znovuvzkříšení, které už bylo po více než třech dekádách života vozu nutné. Dopisoval si také se všemi předchozími majiteli, aby se dozvěděl co nejvíce podrobností. Renovace byla dlouhá, před svou smrtí jej stihl tak akorát složit dohromady, ale z jeho dílny v severním Staffordshiru prostě více než půl století nevyjel.

Po půlstoletí

A teď se konečně znovu objevuje vůz na veřejnosti, v rámci řešení Billova dědictví. Nasazovací okna zůstala zažloutlá, plátěná střecha potrhaná, béžové kožené čalounění i některé díly interiéru mají také patinu. Otázkou je, zda se ten, kdo bugattku koupí, pustí do dokončení renovace. Nebyla by to škoda? Svou přezdívku „Dulcie“ získal otevřený klenot podle britské registrační značky DUL 351.

Bonhams očekávají, že se skvost 19. února 2021 v dražbě na New Bond Street v Londýně prodá bez rezervy za 5 až 7 milionů... liber! Aukce se jmenuje „Legends of the Road“. Na to, aby si dnes člověk pořídil bugatti z 30. let, musí být zkrátka hodně bohatý, 145 až 203 milionů našich korun prostě nemůže zaplatit za jedno jediné auto hned tak někdo. Ono není divu. Ostatní 57S jsou v muzeích a soukromých sbírkách a hned tak nějaká se pravděpodobně dražit nebude. Všechny přeživší bugatti z předválečné éry značky byly (snad) již objeveny...

Zdroje: Bonhams, The Drive, Wikipedia, Svět motorů

Foto: Bonhams