Bugatti EB110 SS: Draží se vzácný vývojový prototyp, stojí přes 20 milionů

Bugatti je sice brána za značku francouzskou, ale její zakladatel byl Ital a když začal stavět první vozy se svým jménem, Molsheim ležel na německém území. Ettore Bugatti začal konstruovat automobily už v roce 1897, byť ještě nikoli pro sebe, ale pro společnost Prinetti & Stucchi. Tedy automobily... prvním vozidlem byla tříkolka s řídítky. Bugatti na nich také úspěšně závodil. Později změnil působiště, pracoval pro Deutze, Mathise a Peugeot. Je zajímavé, že neměl technické vzdělání, svoje náčrty kreslil na čtverečkovaný papír.

Jeho alsaská automobilka, či spíše manufaktura proslula mezi válkami hlavně sportovními a závodním vozy, které získaly bezpočet vítězství v závodech. Ettore zemřel v roce 1947 a slavnou firmu neměl kdo vést, syn Jean zahynul už před válkou, druhý Roland nebyl manažer a továrna se po spojeneckých náletech nacházela v troskách. Přežívala do roku 1956, pak přišel konec.

Objevilo se několik pokusů o karosování starších šasi, práva na značku střídala majitele, ale seriózní návrat přišel až s podnikatelem Romanem Artiolim. Sen o znovuvzkříšení však trval jen čtyři roky (1991-1995), Artioli stihl koupit i Lotus, ale přišel krach. Bugatti Automobili S.p.A. postavila oficiálně jen 139 kusů supersportu EB110. Ten byl poháněn uprostřed umístěným vidlicovým dvanáctiválcem relativně malého objemu 3,5 l se čtyřmi turby! Výkonnější a lehčí EB110 SS se 450 kW (612 k) dosahovala rychlosti 348 km/h, určitě se pamatujete, že si ji koupil i Michael Schumacher. Žlutou. Auta měla ani ne 1,5 tuny a litrový výkon 128 kW (174 k) nepřekonal později ani Veyron...

Testovací vzorek

RM Sotheby's nabídnou jednu takovou EB110 SS v aukci 7. února v Paříži v rámci výstavy Rétromobile. Auto s VINem ZA9BBU2E0PCD39006 a motoru 0026 je na první pohled jedním z oficiálně 36 vyrobených kusů ostřejší verze. Ano, bylo jich sice málo, ale pořád se jedná o velmi známá auta. Jenže stříbrný kousek je trochu jiný. Nejde o to, že za 25 let svého života najel pouze lehce přes 3.300 km. Je to totiž tovární vývojový prototyp s některými modifikacemi... Vznikl na začátku roku 1993, používal se k testování vývoje karoserie a k homologačním zkouškám od dubna téhož roku.

Zcela dokončen byl až v červnu – a teď pozor! Dostal motor s výrobním číslem 009 a pohon pouze zadních kol! Jenže ten dnes nemá, po testech spotřeby paliva se v něm objevila standardní čtyřkolka a agregát z rekordního prototypu EB110 GT C7 výrobního čísla MCD39006, který v roce 1992 dosáhl rychlosti 342,7 km/h. Změny probíhaly v továrně, nikoli mimo ni, takže jde pořád o autentický stroj. Jak známo, EB110 měly dvě nádrže, pro každou polovinu V12 jednu. Jenže také oddělené palivové systémy. A pokud benzin v jedné vyschl dříve, motor šel pouze na šest válců.

Prototyp výrobního čísla 006 si sice dvojitou nádrž zachoval, ale nalévací hrdlo i přívod měl pouze jeden. Má také modifikovanou řadicí páku a karbonové víko motoru, to žádný jiný exemplář nedostal! K prvnímu soukromníkovi putoval v roce 1997, až do poloviny současné dekády odpočíval v nizozemské kolekci a od té doby jej vlastní stále ještě současný majitel. Získal mimo jiné i cenu na prestižním Salon Privé.

Má za sebou servis u HR Owen v Londýně a jeho stav je samozřejmě excelentní. Za občasné svezení určitě stojí, ničit takovou vzácnost v každodenním provozu je nesmysl, ale auto má jezdit. Registrační značka L9 BUG svědčí o přihlášení na Ostrovech, s případným dovozem na kontinent nebude problém, protože volant najdeme vlevo. Samozřejmost představuje sada originálního nářadí a nezbytná dokumentace. Stanovené rozmezí 850 tisíc až 1,1 milionu eur (21,7-28,1 milionu korun) zcela odpovídá, bugatti z krátké italské anabáze nebyly, nejsou a už nebudou levné.